Kukuřičný ostrov

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)

Folklorní balada o boji s živly, soužití s přírodou a probouzení dívčího těla. Konzervativní režijní styl, vláčně lyrické záběrování, typově výrazně vybrané hlavní role a působivá výprava. V podstatě jediné, co tomu lze vytknout, je návodná hudba a jistá forma koženosti, která jde jistě ruku v ruce s žánrem, ale zároveň se dá uchopit podstatně elegantněji (viz třeba podobně laděný Med Semiha Kaplanoglua). [65%] (09.07.2014)

Když jsem se na KVIFF bavil s klukama z 3Kino o filmech, jedním z filmů, který nebetyčně chválili byl i Kukuřičný ostrov a nutno říct, že se opět ukázala podobná filmová vlna, protože tohle obrazové mistrovství Georgije Ovašviliho mě naprosto rozsekalo. Schopnost vyprávět příběh obrazem a dokonce mu dát závěrečnou i emotivní katarzi bez jediný věty, to je absolutní majstrštyk. Člověk se sice skoro nic nedoví o postavách, které sleduje, v duchu otázek proč a jak, ale podstatu filmu jsem vnímal v absolutním sblížení s přírodou a kusem půdy na které žiji a to jak v dobrém, tak v krutém. (04.07.2017)

Trochu veľa práce na jedného starého muža v gumákoch obhospodariť novobjavený svet riečneho ostrova. Našťastie mu pomôže mladé pehaté dievča v gumákoch, v ktorých sa jej trochu zapaľujú lýtka. Film nám neponúkne žiadne pozadie príbehu, kde majú aké zázemie a problémy na pevnine, ani jasný záver, okrem toho očakávaného ostrovného. A vôbec mi to tentokrát nevadilo, zžil som sa s riekou, jej zvukmi a obrazmi a pevnina ani dialógy mi v tomto takmer nemom filme nechýbali. –––– A čí je tahle země? – Tahle země patří svému stvořiteli. (31.05.2024)

Nádherný film - hlavně ve své minimalističnosti výrazových prostředků. Autor jde občas sice až na snesitelnou mez (ne)přirozenosti, ale nikdy za ni, i proto film nepůsobí nijak kašírovaně, je uvěřitelný a silný. Zase jeden z filmů z poselstvím, že je lepší si zpolu zazpívat a zatančit, dobře se spolu najíst a napít, nežli spolu válčit a zabíjet se. (18.11.2014)