Kukuřičný ostrov

Věřili byste, že lze natočit příběh, kde hlavní roli hraje ostrov kdesi na řece při úpatí Kavkazu? A na tom ostrově se zabydlí dědeček s vnučkou letos, stejně jako loni a dá-li Bůh i příští rok. Věřili byste, že se může celý film točit kolem toho, jak si staví z fošen dům a střechu z rákosí, jak se starají o mladé výhonky a čekají na kukuřičné klasy? Věřili byste, že jde takřka se zatajeným dechem sledovat dvojici, co nepotřebuje komunikovat slovy? Zatímco zpoza stébel kukuřice zní tklivá a silná píseň. Píseň o samotě a odloučení. Píseň o kráse a tíze života. Píseň o lásce a dospívání. Kukuřičný ostrov, filmový zázrak posledních let. (17.08.2017)

Obrazová "back-to-basics" relaxácia, tematicky tak trochu blízka Mallickovej Tenkej červenej čiare. Vojnové územie, malý ostrov na jazere a na ňom životom v tvári zvráskavený dedo a nevinná dospievajúca vnučka. Stavanie drevenej chatrče, sadenie kukurice, lovenie rýb. Minimum hudby a takmer žiadne dialógy. Iba občasná búrka, preplávajúci čln s vojakmi či nědaleká streľba v lesoch kontrastne narušujú ukľudňujúcu poetiku filmu. Širokouhlo vynaliezavo, napriek priestorovo malému dejisku nikdy nenudiac nasnímané. Dávno ma tak nebavil film, v ktorom sa tak málo dialo. Bravo. (11.07.2014)

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Vo svojej podstate mi to dosť pripomínalo motívy kórejského poetického filmu Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring, avšak v tomto prípade sa to posolstvo kolobehu života až tak krásne neprejavilo. Okrem krásneho vizuálu scenérii rieky Inguri ma akosi nič nejako extra neoslovilo. Určite som v tom čakal nejaký väčší zmysel alebo že dej bude o čosi viac epický. Táto lyrizácia tomu príliš nepomohla... Keď už nejaký dramatický film o abcházsko-gruzínskom konflikte, tak určite treba siahnuť radšej o vynikajúcom estónskom filme Mandariinid. (14.05.2015)

Vraveli mi, že je to trochu ako tento najlepší film na svete. A istá, hoci malá, podobnosť tam naozaj je, či už čo sa týka vysokého počtu nemých scén, sily prírody, od zvyšku sveta izolovanej stavby, nízkeho počtu postáv a istej poetiky. Napriek tomu Kukuričný ostrov na Ki-duk Kimov geniálny film nemá. Ani náhodou. A postavy ma nebavili. (20.02.2020)