Humr

Yorgos Lanthimos patří nezpochybnitelně mezi nejnápaditější scénáristy současnosti. Velmi pozitivně oceňuji, že má výrazný autorský rukopis a nestaví své filmy podle zaběhnuté šablony. Každý jeho snímek je skutečně jedinečným zážitkem. V tomto filmu vystavěl naprosto šílenou verzi antiutopické společnosti a postavil proti sobě dva extrémy současného partnerství. Na jedné straně je zoufalá snaha lidi párovat a na straně druhá je zoufalá snaha lidem párování nedovolit. V podstatě pouze radikálně zextremnil současný stav ve společnosti a nechal tak krásně vyniknout jeho nedostatky. Tímto nápadem si připravil půdu pro něco těžce šíleného. Tradičně nechyběl ani kopec černého humoru. Přitom je to celé tak jednoduché. Člověk se pouze potřebuje naučit být šťastný a spokojený sám, nebýt na nikom závislý a nikoho nepotřebovat. Teprve tehdy má smysl se poohlížet po drahé polovičce. Jen ten, kdo dovede být maximálně šťastný sám, dovede být šťastný i v něčí každodenní společnosti. Ve všech ostatních případech vstupem do vztahu pouze odjistí pojistku tikající bombě. Lepší tři kousky. (30.04.2018)

Humr je elegantní a vtipnou odpovědí na škarolídské řeči ohledne úpadku a komercializace světové kinematografie. Alternativa stále žije a i ti, co neholdují trikovým komiksovým podívaným, si mohou přijít na své. Snímek divákovi představuje originální temně groteskní svět, který je nejspíš scénáristovou odpovědí na dnešní krizi rodiny a raketový vzestup popularity životního stylu singles. V dystopickém filmovém světě nutí systém jedince vstupovat do partnerských vztahů nekompromisním způsobem. Život v páru je vlastně jediný dovolený způsob existence. Cokoliv jiného vede buď k živoření odpadlíků v hlubokých lesích, na něž se pořádají štvanice, nebo k přeměně v jiný živočišný druh. Jakkoliv je to svým způsobem bizarní úlet a typická festivalová hříčka, na plátně to kupodivu funguje obstojně. Je to vtipné a navíc je možné říct, že trampoty filmových hrdinů mají reálný základ v lidské psychologii a partnerských vztazích. Navíc obsazení je opravdu hvězdné a pro tenhle druh filmové produkce netypické. Colin Farrell si se svým vyhořelým depresivním ňoumou pohrál o poznání úspěšněji než odtažitá Rachel Weisz. A Léa Seydoux vytvořila charakter nekompromisní velitelky guerily, která je v rámci boje proti systému ochotná dělat stejná, ne-li větší svinstva. Festivalová manýra nezadat si s hlavním proudem a utvrzovat svého diváka v tom, že vidí něco umělecky výlučného, vedla k tomu, že film není tak divácky vstřícný, jak by být mohl. Humra bych se neodvážil doporučit běžnému návštěvníkovi kina, který si chce odpočinout a vyčistit hlavu od každodenních trablů. Ale pro fanoušky klubové kinematografie je to dobrá volba. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2016)

Moje první setkání s režisérem Lanthimosem dopadlo uspokojivě, mám totiž slabost pro nejrůznější magory a podivíny. A u tohohle pána mám hned několik nesmělých tipů na diagnózu: Schizoidní porucha? Autismus? Klinická deprese? Sadomasochismus? Možná i depersonalizace nebo derealizace? Prostě zajímavá osoba, to se musí uznat. Ještě před sto lety byli podobní jedinci drženi v klecích a hlubokých sklepeních pochmurných novogotických blázinců, no a dneska si panečku běhají volně po svobodě a dokonce i natáčejí filmy, to je holt pokrok. Ba ne, vážně, zajímavý artově bizarní zážitek. Dokonce musím vzít tentokrát na milost i Sagvana Tofiho Farrella s očima sousedovic jezevčíka, který se mi snad poprvé herecky docela líbil, respektive mi nevadil. A Rachel W. je samozřejmě skvělá jako obvykle. K tomu čarovné irské hvozdy a nádherná hudba, třeba píseň Apo Mena Pethamenos s "chopinovským" začátkem je skvostná. Nebýt chaotické stavby scénáře a nevstřícné komunikace s divákem, připomínající mi nějakého Godarda nebo jiného novovlnného filmového anarchistu, neměl bych problém dát čtvrtou. (11.01.2016)

Pri sledovaní filmu som si povedal, že toto je skutočne dobre poňatá satira na všetky moderné a najmä nezmyselné pravidlá, kde chcú mať ľudia proste kontrolu nad všetkým. Hlavný hrdina je veľmi sympatický a to je len dobre. Mnohé scénky fungujú skvele a je v nich dobrá dávka humoru, na ktorú sa skutočne dobre pozerá. Občas ale trošku rozprávačstvo nie je úplne super a vie otravovať. Človek si na to musí zvyknúť. Záver je každopádne super a funguje, len nevieme ako to teda vlastne dopadlo. Čo je síce fajn, ale súčasne by som asi chcel vedieť čo bolo ďalej. A rovnako si nemyslím, že je to film, ktorý by som chcel vidieť ešte raz. Nemyslím si, že by zanechal negatívny dojem, ale aj tak si myslím, že je to film na jedno pozretie a stačí. Hodnotenie: B (02.02.2016)

"Nebuď už single, brejlatý ksindle!" Parádní pětihvězdičková myšlenka, opravdu příjemně art, fajn čtyřhvězdičkový wellness i všechno to mus párování s Mengeleho skalpelem pod krkem... až na to, že mě to vůbec nedostalo, ani do hotelu, ani do lesa. Když je mi totál buřt, co bude s hlavním hrdinou (a klidně bych si ho uvařil v hrnci k obědu, humra jednoho vypaseného), to je pak film pro kočku, resp. pro ukopaného psa. Škoda. Jen tři singláky jsem v lese skolil. Tak se s panem Humrem aspoň rozloučím optimistickými verši: "Ty moje kočičko, hříbátko, mazlíku... Dloubu si očičko, nožem na hajzlíku." (23.04.2020)