Humr

Něco jako bizarní romantický thriller natočený s klinicky chladným odstupem. I herci hrají všichni podobně odosobněným způsobem, takže to vypadá opravdu divně. Jako všechno ostatní: použití úryvků klasické hudby či použití komentáře, aby zopakoval dialog, který jsme právě slyšeli. Ale rozhodně je to dost originální dystopická satira (existuje vůbec takový žánr?). (27.01.2024)

Humr je elegantní a vtipnou odpovědí na škarolídské řeči ohledne úpadku a komercializace světové kinematografie. Alternativa stále žije a i ti, co neholdují trikovým komiksovým podívaným, si mohou přijít na své. Snímek divákovi představuje originální temně groteskní svět, který je nejspíš scénáristovou odpovědí na dnešní krizi rodiny a raketový vzestup popularity životního stylu singles. V dystopickém filmovém světě nutí systém jedince vstupovat do partnerských vztahů nekompromisním způsobem. Život v páru je vlastně jediný dovolený způsob existence. Cokoliv jiného vede buď k živoření odpadlíků v hlubokých lesích, na něž se pořádají štvanice, nebo k přeměně v jiný živočišný druh. Jakkoliv je to svým způsobem bizarní úlet a typická festivalová hříčka, na plátně to kupodivu funguje obstojně. Je to vtipné a navíc je možné říct, že trampoty filmových hrdinů mají reálný základ v lidské psychologii a partnerských vztazích. Navíc obsazení je opravdu hvězdné a pro tenhle druh filmové produkce netypické. Colin Farrell si se svým vyhořelým depresivním ňoumou pohrál o poznání úspěšněji než odtažitá Rachel Weisz. A Léa Seydoux vytvořila charakter nekompromisní velitelky guerily, která je v rámci boje proti systému ochotná dělat stejná, ne-li větší svinstva. Festivalová manýra nezadat si s hlavním proudem a utvrzovat svého diváka v tom, že vidí něco umělecky výlučného, vedla k tomu, že film není tak divácky vstřícný, jak by být mohl. Humra bych se neodvážil doporučit běžnému návštěvníkovi kina, který si chce odpočinout a vyčistit hlavu od každodenních trablů. Ale pro fanoušky klubové kinematografie je to dobrá volba. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2016)

"Nebuď už single, brejlatý ksindle!" Parádní pětihvězdičková myšlenka, opravdu příjemně art, fajn čtyřhvězdičkový wellness i všechno to mus párování s Mengeleho skalpelem pod krkem... až na to, že mě to vůbec nedostalo, ani do hotelu, ani do lesa. Když je mi totál buřt, co bude s hlavním hrdinou (a klidně bych si ho uvařil v hrnci k obědu, humra jednoho vypaseného), to je pak film pro kočku, resp. pro ukopaného psa. Škoda. Jen tři singláky jsem v lese skolil. Tak se s panem Humrem aspoň rozloučím optimistickými verši: "Ty moje kočičko, hříbátko, mazlíku... Dloubu si očičko, nožem na hajzlíku." (23.04.2020)

Patrně nejbizarnější počin loňského roku. Nevím, zda měl Lanthimos nějaké přechodné období, nebo zda byl pod nějakou psychotropní sračkou, nicméně v tom bude bezpochyby režisérův subjektivní pohled na nezadané jedince, který chtěl s nadsázkou a kontroverzí vyjádřit skrze film. Právě ona bizarnost mě nakonec donutila k projekci. V první řadě je nutné si rychle zvyknout na zcela jiný svět, který je silně totalitní a sofistikovaný. Místy je mrazivý, nelítostný, ale i vtipný, lehce romantický a nadržený. Od toho se samozřejmě odvíjí dialogy, které ač v některých chvílích peprné a sexuální, tak celkově prapodivné a těžko pochopitelné. Nicméně oceňuji režisérovu tvůrčí fantazii a některé další vychytávky (signály v lese, lstivost partnerů). S přibývajícími minutami však filmu dochází dech a samotným závěrem jsem byl poněkud nasrán. Proto dostává Yorgos nakonec pouze 2*. (04.01.2016)

Veľmi zaujímavé, ale unesený z toho nie som. Na druhej strane chápem prečo z toho majú festivalový diváci orgazmy. Je to originálne, so super námetom, parádnymi hercami a unikátnou atmosférou. Ale takisto je to na mňa obrovský bizar a totálne tomu chýbajú emócie. Hocijaké. Dokonca ma to ani neštvalo. Nič to so mňou nerobilo, iba som pozeral na pekné a slušne natočené obrazy. 7/10 (25.04.2016)