Humr

Kdepak humr. Hroch. Kdybych si zkrátka musel vybrat, v co budu přeoperován, tak rozhodně na hrocha, protože je mi povahově nejblíž. Mně se budoucnost v tomto snímku prostě líbila, proti velbloudům pobíhajícím po lesích taky nic nemám, ale na můj vkus se tam příliš často mísily okamžiky zábavné s těmi dramatickými a občas mi to moc nedávalo smysl. Taky jsem nějak nepochopil, proč se sbližovali lidé pouze se stejnými poruchami, když slečna s krvácejícím nosem by určitě mohla milovat pajdavého. Kdyby mně šlo o život, tak bych si v zástupu přebraných dam určitě vybral. Asi tu s máslovými sušenkami, protože sázela na úplatky v podobě jídla či sexu a na svůj protějšek neměla vůbec žádné nároky. (13.07.2015)

Nebudem "lobovať za Lobstera", ak tento málo pravdepodobný alternatívny svet niekomu nesadne, nič s tým neurobí. On je totiž tak "od veci", že môže byť iba metaforou sveta nášho a jeho pravidlá sú pravidlami ľudí s trochu odlišným myslením, ale zato rovnakými citmi, ako máme my. Nie je to pre mňa totiž svet budúcnosti našej, ale svetom jednoducho iným. Lobster by sa mohol stať kultovým dielom introvertov. Viac ho vnímam ako film o postavách a ich nutnej pretvárke, ako politickú alegóriu, bavilo ma si spájať ich hraničnú situáciu a rozhodnutia so stavom vzťahov našej doby. K úplnému nadšeniu mi však nestačí iba intelektuálny rozmer (ten tiež nemusí mnohým sadnúť), film ma musí aj silnejšie emocionálne zasiahnuť, alebo strhnúť, čo Lobster nedokázal. (20.01.2016)

Něco jako bizarní romantický thriller natočený s klinicky chladným odstupem. I herci hrají všichni podobně odosobněným způsobem, takže to vypadá opravdu divně. Jako všechno ostatní: použití úryvků klasické hudby či použití komentáře, aby zopakoval dialog, který jsme právě slyšeli. Ale rozhodně je to dost originální dystopická satira (existuje vůbec takový žánr?). (27.01.2024)

Netuše, do čeho jsem to šlápla, si řikám: Trier? Haneke? A ono ne. Někdo úplně jinej, ale stejně postiženej. V jedný totce nesmíš být singl, jinak z tebe bude zvíře, v druhý se nesmíš párovat, leda by sis chtěl vykopat předem hrob. Pecka nápad, bizarní podmínky a pravidla, ALE! strojově a bezemočně jak panenky na klíček hrají všichni, takže jistě vklad režiséra, ale nechápu proč. Vadilo mi to. Jinak je humr něco, co se každý den vskutku nevidí. Jdu na Špičák :). (19.01.2016)

Známými herci obsazený a v jádru poměrně srozumitelný příběh zakázané lásky sice je divácky nejpřístupnějším Lanthimosovým filmem, ale současně satiricky srovnatelně ostrý, vizuálně vyhraněný a žánrově nezařaditelný jako jeho dřívější tvorba, určená výhradně pro festivalový okruh. ___ Užití statických záběrů, vybledlých chladných barev a úryvků smyčcových kvartetů z klasických skladeb dodává absurdní zápletce znepokojivé podtóny a připravuje nás na projevy pudové agrese, šokující i navzdory tomu, že většinu z nich přímo nevidíme. Scény smrti a umírání jsou přitom natočeny se stejným chladem jako dialogy, odříkávané herci bez náznaku jakékoli emoce (což je činí ještě vtipnějšími). Humr je v důsledku divný také tím, že na svou divnost neupozorňuje. Transformace lidí ve zvířata se zdá být stejně samozřejmou, jako pravidelné pořádání honů na samotáře. ___ Každý protest má ale svá vlastní pravidla, která mohou být nakonec stejně restriktivní jako ta, proti nimž jsme se původně vymezovali, což je vidět ve druhé polovině filmu. Ideologii páru nahrazuje ideologie krajního individualismu. Kdo v hledání partnera neuspěl je paradoxně trestán tím, že si partnera najít nesmí. Největší zlo zde podobně jako v Mechanickém pomeranči spočívá v nemožnosti svobodné volby. Kdo ztrácí možnost rozhodovat sám za sebe, přichází zároveň o svou individualitu. Přesně to je cílem všech represivních systémů, včetně toho, který pro svůj film vymyslel Lanthimos. ___ Tím, že Lanthimos prospěchářskou logiku mezilidské interakce dovádí do extrémů, obnažuje mechanismy, díky kterým alespoň navenek fungují nejen vztahy, ale v podstatě celá společnost. Člověk je podle jeho pochmurné vize odsouzen k nesvobodě vyplývající z nepolevujícího strachu, co si o něm (po)myslí druzí. Alespoň krátkodobým řešením neuspokojivého partnerského soužití je vymyšlení vlastního způsobu komunikace, který se neřídí dominantní ideologií a nevychází z pravidel, jež jsou sociálním konstruktem (ačkoli je vnímáme jako něco přirozeného). ___ Hermeticky uzavřený člověčí mikrokosmus Lanthimosovi stejně jako ve Špičáku a Alpách slouží na způsob experimentální laboratoře, ve které se dějí myšlenkově podnětné věci, jež ale dost dobře nedrží při sobě z vypravěčského hlediska. Částečně šlo jistě o záměr. Užití různých zcizovacích prostředků (vševědoucí vypravěčka, kontrapunkt hudby a obrazu) nás neustále vytrhává z vyprávění, znemožňuje nám, abychom si film jednoduše užili. Postupně ale může přerůst v nezájem o postavy i toho, čím procházejí. ___ Úvahy, k nimž Humr inspiruje, nás zaměstnávají více než příběh, který vypráví. Dokladem, že lze natočit zábavný, divácky relativně přístupný a emocionálně vtahující film, který si zároveň od postav drží patřičný odstup a ve výsledku pracuje více s myšlenkami než s emocemi, je pro mne z nedávna Anomalisa. Její hrdina je rovněž trestán za své osamocení, jen méně viditelným způsobem než David. 80% Zajímavé komentáře: Anderton, ScarPoul (03.04.2016)