Křížová cesta

Film naprosto a do posledního políčka přesný ve všem. Jediné, co mi chybí k úplně spokojenosti, je trochu větší důraz na jednotlivé obrazy - přece jenom v nich trávíme leckdy poměrně dost času a zamrzí jejich strohost. Samozřejmě z ní těží film jiné hodnoty, takže nejde ani tak o výtku, jako spíš o trochu jinou preferenci. Rozhodně ale vynikající a strhující. 4 a 1/2 (28.02.2015)

Opravdová událost. Rámec čtrnácti zastavení není použit samoúčelně, naopak, příběh dospívající Marie s křesťanskou symbolikou civilně komunikuje a vrstevnatě polemizuje s náboženským fundamentalismem. Přitom se ale nestává tupou proti-náboženskou agitkou, ale funguje jako zničující a do posledního detailu vypiplané rodinné drama. Některé scény jsou až seidlovsky vypiplané k tvrdé ironii (tělocvična), jiné naprosto unikátně kombinují realismus a ikoničnost "zastavení". Křížová cesta dokáže být jedním dechem emocionálním KO i nesmírně promyšleným estetickým gestem. Propracovanost scénáře je strhující a pokud někde můžeme hovořit o vybroušenosti do posledního detailu, je to v tomto filmu (zpovědní scéna!). Dietrich Brüggemann navazuje na nejlepší tradici rakouské a německé kinematografie s její schopností věcně proniknout do středu patologického jevu a nechat diváka prožít jeho banalitu a destruktivní následky. Film-monstrum, odhalující tenkou hranici mezi láskou, obětavostí a fanatismem. (07.07.2014)

Čtrnáct výjevů ze života mladé dívky vychovávané v přísné, katolické rodině. Každá scéna se odehrává v jediném, střihem nepřerušovaném záběru, téměř všechny jsou natočeny nehybnou kamerou. Sekvence na sebe přímo nenavazují, dohromady však tvoří komplexní ukázku toho, proč je nebezpečné vystavovat dítě jednostranným názorům a proč třeba někteří současní filosofové prosazují tezi, že by rodiče měli svým potomkům představit odlišné pohledy na to, je dobro a co může mít v lidském životě hodnotu (hi there, Matthew Clayton). Na mě sice byla Křížová cesta možná až moc statická, navíc vývoj děje jsem lehce předvídala, nicméně nic to nemění na tom, že si tento film jistě pozornost zaslouží. (10.07.2014)

Po Ostlundovej Vyššej moci ďašia tohtoročná európska artová pecka. Nechápem, že sa o to ešte distribútori nepobili. V kinách ide toľko artovej vaty a Krížová cesta sa regulérne do našich kín asi ani nedostane. Dobrý film na spustenie hádky medzi kritikom a prívržencom radikálneho poňatia viery. Krížová cesta najskôr pekne pichne katolíkov pod kožu a potom dá facku aj ich odporcom. Film nikoho adresne neobviní, ale naopak servíruje ukážkovú dialektičnosť, aby sa dokázal pozrieť na skutočný stav vecí. (13.11.2014)

(49th KVIFF) Největší depka festivalu. Čtrnáct statických scén bez střihu, které na kostře jednotlivých zastavení křížové cesty vyprávějí příběh hodné, mladé dívenky, která chce být dobrou křesťankou, ale pro její upjatou, echt katolickou matku to není dost, takže ji nutí, aby byla ještě lepší křesťankou. A protože "Cti otce svého i matku svou", snaží se tedy být ještě lepší křesťankou ... jenže přemotivovanost škodí. Film, který vlastně ani není moc filmový, ale sílu má neskutečnou. Ten způsob, jakým si zde postavy samy sobě i sobě navzájem úplně zbytečně ničí životy, ve mně vyvolalával až fyzické mdlo a odpor. Zajímavé je dát si tento film jako dvojprojekci s britskou Kalvárií, která se na téma náboženství v současném světě dívá z druhé strany (a v důsledku s nijak výrazně pozitivnějším vyzněním). Výsledný pocit je pak takový, že nezáleží na víře, ale na tom, jestli je člověk "normální", nebo debil či autoritářská svině. (12.07.2014)