Mefisto

Neopakovatelný stylistický prožitek. Szabó inscenuje záběry zdánlivě konvenční metodou, ale jejich vnitřní dynamika je zkrátka úžasná a vyprávění se napříč velice krátkými a intenzivními scénami posouvá v ohromném tempu, přestože tomu interiérový komorní rámec na první pohled vůbec nenapovídá. Dialogy jsou často utnuty v jejich průběhu a kompozičně přeneseny do další scény, čímž nás film nutí přemýšlet a neustále udržovat pozornost, což se mu daří opravdu po celou dobu, nehledě ještě na to, jak jsou dialogy samotné neskutečně chytré a vtahující. Také významově snímek plně dostává své legendární pověsti, když hrozivou nemorální mašinerii popisované doby vztahuje k divákovi prostřednictvím rozpolcené a průběžně obměňované osobnosti titulní postavy, zpočátku bohémské, poté naivně idealistické a nakonec zcela zhrzené, díky čemuž se mu daří hutně smazávat i ve scénáři několikrát zmiňovanou propast mezi "publikem a jevištěm". Přestože nepropukly naplno deprimující události, v jejichž příchod jsem tajně doufal, knedlík v krku jsem i tak soustavně pociťoval a během vynikající závěrečné scény mě vyloženě zamrazilo... A to je správný ;) (08.12.2016)

Skvost nemeckej kinematografie? Nie, nie... skvost svetovej kinematografie a neskutočne uhrančivý, dychberúci zážitok. To čo tu predviedol K. M. Brandauer som ešte vo filme nevidel - majstrovské, nesmrteľné herecké umenie. Nevedel som z neho spustiť oči a každú jednu sekundu jeho majstrovstva som si užíval plnými dúškami. Viac nie je treba písať, treba vidieť. (20.07.2016)

Nastávajú pomaly,ale isto„krušné chvíle” a divadelný herec Hendrik Hofgen(výborný výkon Klausa Mariu),ktorý strieda ženy ako ponožky,má nemalé ambície,a keď sa dostane do berlínskeho Štátneho divadla,tak jeho kariéra začína naberať vzostupnú tendenciu,lebo vďaka prelomovej role Mefista sa spojí s diablom... A je to vskutku nepríjemný pocit a atmosféra snímku to výborne podtrhuje,v tej spoločnosti si budovať renomé chcelo riadne nervy a Hendrikovi,ktorý je chorobne impulzívny sa stane to,čo si myslel, že sa stať nemôže. A koniec snímku je v dialógu jasný,kde leží jeho pointa a režisér to ukazuje,a ja som tento počin sledoval v miernom nepokoji... (06.01.2014)

Po dlhšej dobe opätovne veľký zážitok. O to väčší, o čo nečakanejší. Najprv som si myslel, že to bude o hercoch a o divadle, ale je to film predovšetkým o architektúre moci a o ohýbaní sa, aby sme jej neprekážali, pretože sa dokáže v sekunde zmeniť na mlynček, ktorý nás zomelie aj s našimi ideálmi. Je to mimoriadne dlhý film, do ktorého sa zmestilo množstvo zaujímavých dialógov a v ktorom bolo možné si vychutnať nevšedné herecké majstrovstvo Klausa Mariu Brandauera. Aj keď televízny dabing vnímam málokedy, tentoraz musím vysloviť uznanie Jiřímu Štěpničkovi, ktorý sa svojej úlohy zhostil so cťou. Od maďarského režiséra som právom očakával vierohodné dobové reálie a dočkal som sa. Začínam byť navnadený na dnes uvádzaného Hanussena. (28.11.2012)

Příběh herce Hendrika Hofgena, který je ochotný úspěchu a divadlu (i mimo scénu hraje part, který ho zpočátku i baví, byť si uvědomuje a později ho děsí jeho směr ) podřídit vše, a to dokonce i morální zásady a svobodu. Hofgena ale nemůžu tak lehce odsoudit. Sice se zbavuje svých rasově nevyhovujících přátel, ale na stranu druhou mu není lhostejný jejich další osud. Možná, že umění skutečně přechovává vyšší hodnoty a nehledě na politický systém je zprostředkovává lidem. Možná skutečně nemůžeme všichni emigrovat, protože země by zůstala prázdná. Možná skutečně nemůžeme být každý hrdinou. Byť právě apatie je to, co nejen totalitním režimům tak nahrává. (24.10.2008)