Mephisto
Mephisto
Mephisto
Mefisto
Mephisto
Režie:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrají:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (více)Obsahy(1)
Chce hrát za každou cenu, svou tvář přitom ztrácí na jevišti i v životě. Je nepopiratelné, že filmem Mefisto, natočeným podle stejnojmenného románu Klause Manna, syna Thomase Manna, dosáhl maďarský režisér István Szabó jeden z vrcholů své tvorby. Vypráví příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena, podléhajícího bezmezné ctižádosti, které obětuje své morální zásady, politické přesvědčení, umělecké ambice, osobní život. Marně se klame iluzí, že ve zvráceném totalitním světě by mohl kolem sebe vytvořit klidný ostrov umění. Na vrcholu společenského vzestupu je Hofgen osamoceným a vnitřně rozpolceným mužem, vydaným na milost a nemilost nacistické moci, které sloužil… Film získal Oscara za nejlepší zahraniční film. A na XXXIV. MFF v Cannes 1981 obdržel Cenu za nejlepší scénář a Cenu FIPRESCI, kromě toho mu patří řada dalších prestižních uznání. Snímek vykresluje především obraz kariéristického umělce, který je ochoten spojit svůj osud s nacisty, ale také zachycuje v širokém záběru politické události v Německu v třicátých letech. Na filmu je pozoruhodná kamera Lájose Koltaie, pracující se světlem ve stylu německého expresionismu, i režie, stavící na dynamickém tempu, v němž rozehrává scény plné napětí a na působivém vedení hereckých představitelů. Z velkého počtu výborných interpretů vystupuje do popředí představitel titulní role, vídeňský herec Klaus Maria Brandauer, strhující svým vynikajícím a přesvědčivým výkonem. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (142)
Film, jímž István Szabó proslavil po celém světě nejen sebe, ale i celou maďarskou kinematografii. Snímek inspirován stejnojmenným románem Klause Manna vypráví o vzestupu a následném morálním pádu herce Hendrika Höfgena, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil rakouský herec Klaus Maria Brandauer. Höfgenovou životní rolí se stává postava Mefista, později se ale upíše skutečnému ďáblovi, nacismu. Přesto Höfgen sám sebe neustále ospravedlňuje: "Ich bin doch nur ein Schauspieler." Film je první částí historické trilogie, také známé jako brandauerovská. ()
Brandauerovo přepjaté herectví mě nikdy příliš nebavilo. K roli afektovaného herce se však celkem hodí. Na škodu je výbornému námětu poněkud omšelá výprava. Bohužel umělecky vyprázdněná dekáda se nezapře. Mannovy knihy mají mnohem větší potenciál, než býti zpracovány jako všední televizní inscenace s přehrávajícím představitelem hlavní role. ()
Nastávajú pomaly,ale isto„krušné chvíle” a divadelný herec Hendrik Hofgen(výborný výkon Klausa Mariu),ktorý strieda ženy ako ponožky,má nemalé ambície,a keď sa dostane do berlínskeho Štátneho divadla,tak jeho kariéra začína naberať vzostupnú tendenciu,lebo vďaka prelomovej role Mefista sa spojí s diablom... A je to vskutku nepríjemný pocit a atmosféra snímku to výborne podtrhuje,v tej spoločnosti si budovať renomé chcelo riadne nervy a Hendrikovi,ktorý je chorobne impulzívny sa stane to,čo si myslel, že sa stať nemôže. A koniec snímku je v dialógu jasný,kde leží jeho pointa a režisér to ukazuje,a ja som tento počin sledoval v miernom nepokoji... ()
Unylé tempo tak slibného filmu pro mnohé jistě naprosto bezchybného - mě donutilo k nedobrovolnému vlnění se ve všech směrech a to hlavně po stránce etické. Co se smí a co se ve filmu nesmí objevit, abych jej nezahrnula do kategorie "ano jde to, ALE" přesně nevím.. Třeba se mi nelíbilo nahé svíjení se v baletních pozicích, které místo krásy těla mužského(pro některé i ženského)pobouřily mé vlídné oko. Což o to - pasáže doslova umělecké vystřižené z divadelních prken či zkouška nutná pro nacvičení hry - byly momenty, které stály za pozornost. Za dusotu kopyt nacistického komanda pravidelně pochodujícím a ovlivňujícím životy lidí z celé NDR a nejen jí, musím odsoudit tento film k průměru. Zajímavé výroky: "..takže ten velkohubý panák se stal kancléřem...a já myslel, že národní socialisty nelze brát vážně...já jsem přece z Porýní, moje matka i můj otec - nemám se přece čeho bát!"; "tohle je mé stanovisko - Shakespeare!" a konečné "Co ode mě chtějí? Co chtějí? Vždyť já jsem jenom herec!" ()
Z třídílné slavné série Istvána Szabó jde o první a z mého pohledu nejsilnější film, který přinesl K. M. Brandauerovi nesmírně vděčnou roli ambiciózního herce, který se stal pěšákem v mocenské hře. Díky ní se z něj definitivně stala velká hvězda filmového plátna. Szabó sice využívá konkrétní historické události a dobové rekvizity, ale vytváří nadčasový snímek o konformitě, manipulaci a kariérismu, která vede ke ztrátě vlastní identity. Szabův ministerský předseda není konkrétní historickou postavou, ale zosobněním mocenské zvůle a člověka na vrcholném postu kterékoli diktatury. Hodně chytrý scénář v řadě detailů ukazuje postupnou destrukci osobnosti a naznačuje, k jak temným koncům mohou vést počáteční kompromisy. Celkový dojem: 100 %. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (3)
- Režisér István Szabó se objeví na konci filmu jako host na narozeninové oslavě v divadle, hovořící o přílišných nákladech na ni. (Kulmon)
- Postava Hendrika Höfgena (Klaus Maria Brandauer) byla inspirována skutečnou osobností, hercem Gustafem Gründgensem, tak silně, že jeho syn vymohl v roce 1966 zákaz publikování. (sg.sysel)
Reklama