Mefisto

Chtěl konat dobro. Tak z ušlechtilých pohnutek sáhl po žezlu moci. To však skrze něho vládlo tak strašnou silou, že sebe již více nepoznal. ____ Szabovo nejslavnější filmové drama. Mnoho filmů se zabývá temným obdobím Třetí říše. Jen málo jich ale dokázalo tak výborně popsat vliv politických tlaků na životní situaci německého člověka v letech cca 1930 - 1941. Pokud se zaměříme čistě na divadelní a kulturní svět, takový snímek ani nenajdeme. Neutralita politických názorů. Žít jen pro umění. To vše je jen iluze, kterou člověk znovu a znovu klame sám sebe. Jedinečný herecký výkon Klause Brandauera. Mimořádný film. 84% (29.01.2012)

Zrcadlení Klause Manna, syna Thomase Manna, na téma Gustafa Gründgense (1899-1963). V románu a posléze ve filmu je formováno jako vzestup Hendrika Höfgena skrze provinční koketování s levicí v Hamburku, zlomené ovšem záhy společně s růstem kariéry v Berlíně a proměněné v poklonkování pravici. Klaus Maria Brandauer tradičně prožívá naplno všechny vrcholy své postavy. Jako ambiciózní herec zabředává do divadelní předválečné atmosféry, do toho neopakovatelného světa, který byl tak surově zničen. Tato zkáza pak ruku v ruce způsobí vzestup a pád mnoha takových Hendriků, kteří si ani během těch pár let nevšimli, že budoucnost pro ně může být už jenom horší. Co je ale zdaleka nejzajímavější, je zachycení ve vedlejší linii příběhu německé černošky, což skutečně ve filmech z meziválečné doby nebývá zvykem. (05.01.2012)

Brandauerovo přepjaté herectví mě nikdy příliš nebavilo. K roli afektovaného herce se však celkem hodí. Na škodu je výbornému námětu poněkud omšelá výprava. Bohužel umělecky vyprázdněná dekáda se nezapře. Mannovy knihy mají mnohem větší potenciál, než býti zpracovány jako všední televizní inscenace s přehrávajícím představitelem hlavní role. (12.08.2020)

Mefisto představuje velice výraznou tématickou variantu Schindlerova seznamu, zatímco tragikou hlavního hrdiny a zapojováním jeviště do příběhu tíhne k filmu All That Jazz. Jeviště tematizuje ve druhém plánu herectví, převlékání kabátů a upřímnost. Nakonec Hendrik Hoefgen coby stoupenec stanislavského metody, který se v reálu musí přetvařovat a směřuje až k jím neviděné iluzi, odpovídá obrazu zpitomělé a sobecké německé buržoazie meziválečné éry, která nespatřila a nechtěla spatřovat nebezpečí nacismu. V první půli připomíná Hendrik impulsivními výroky Hitlera u proslulého řečnického pultíku, zatímco ve druhé půli od podobných výstupů upouští. Přesto a proto si myslím, že hlavní představitel vyloženě kariéristickým umělcem není. Hendrik nikdy nepřivírá oči, nikdy se nepřikloní na stranu nacistických pohlavárů, naopak pomáhá přátelům (tak jako Oskar Schindler) a na rozdíl od ostatních neustále pochybuje. Podlehne nakonec? Zdá se, že pouze změní pozici z herce do diváka; do diváka bez možnosti ovlivňovat nastalou mašinérii. To symbolizuje film v závěru světlem namířeným na Hendrika, neboli světlem namířeným na diváka, jak o tom zhruba v půlce filmu sám hlavní představitel mluví. V duchu předešlého dodatek: Klaus Maria Brandauer je herec-nadčlověk. (03.11.2008)

Na úspěchu filmu má určitě největší podíl výběr herce pro hlavní roli. Brandauerův výkon je opravdu strhující a uvěřitelný.Podařilo se mu věrohodně podat ten vnitřní boj mimořádně talentovaného umělce s touhou po kariéře a svým svědomím. Divák samozřejmě ví, co je správně, ale není vždycky tak lehké odsoudit. Alespoň já jsem to tak cítila po zhlédnutí filmu , už ale ne po přečtení románu Klause Manna, ve které hlavní hrdina vyznívá jednoznačně jako zavrženíhodná svině. Musím říct, že Mefisto je jedním z mála případů, kdy se kniha podaří převést na plátno tak dobře, že film svoji knižní předlohu předčí. (03.11.2013)