Reklama

Reklama

Baraka - Odysea země

  • Česko Baraka (více)

Obsahy(1)

Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (274)

TheJokerCZ 

všechny recenze uživatele

Tento dokument mě přikoval k obrazovce už od první minuty. Pro mě jeden z nejlepších a nejsilnějších dokumentů, co jsem viděl. Tady je vidět, že opravdu k vyjádření pocitů není třeba říci ani jedno slovo. Až tady na ČSFD jsem si uvědomil, že je to natočeno v roce 1992 a po vizuální stránce to je nádhera! 9/10 ()

Džejkop 

všechny recenze uživatele

Oku lahodící dokumentární videoklip s příjemným hudebním doprovodem. Úchvatné záběry matičky přírody se umně střídají s pohledy do lidského mraveniště. Vizuální skvost, který člověka nutí přemýšlet. Dlouhé a široké přechody pro chodce, populační nerovnováha, čím dál více aut nebo nešetrné zacházení s produkty drůbežárny. Jsme tak konzumní, řekl člověk přilepený k obrazovce a šel si dát kuřecí hambáč. A co vy, třídíte odpad? Netlem se nebo ti takovou lajsknu. Abychom se na takovou přírodu jednou nedívali jen v té televizi. Situace není ideální, ale také není černá. Lidstvo o takových věcech občas přemýšlí. Ochrana životního prostředí, investice do obnovitelných zdrojů energie, postoj lidstva k přírodě se mění. Snad naši Zemi zachráníme, byla by to škoda ji zničit, obzvláště pokud je naše planetka unikátem vesmíru. ()

Reklama

jahol 

všechny recenze uživatele

Ano, jen čtyři a ještě k tomu slabší... Baraka je tříšť úžasných, úžasných střepů, které ale do krásné vázy nesložíte, i když to první půlhodinu vypadá, že to půjde. Jenže pak je mnohovrstevná esej o všudypřítomné nadčasové pokoře dost podivně a nesouměrně zkombinována s pokorou zcela prostým a příliš jednoznačným pohledem na některé křiklavě záporné křiklavosti současného a rozbitý koncept je až v závěrečné třetině snaživě, ale ne zcela dotaženě spojen v jakýstakýs celek. Během filmu jsem se mnohokrát začal rozehřívat... a pokaždé to dopadlo stejně, dříve nebo později jsem měl pocit, že tyhle dva krásné obrazy po sobě neklouzají, ale drhnou a ztrácejí lesk, že by bylo lepší, kdyby ten první trval déle i na úkor toho, že ten druhý vůbec neuvidím. Byl bych v hodnocení ještě o jednu hvězdičku přísnější, ale alespoň to již zmíněné zosobnění pokory (pro mne hodnoty jedné z nejvyšších... a v současném světe kolem mne bohužel hodnoty odcházející) nakonec film v poslední části znovu rozvinul a obloukem propojil s úvodem a vlastně, docela vynalézavě, s prostřední částí . A nejlepší segment? Ten úplně první... s nehybným malým rezavým primátem v teplé lázni horkého zřídla v srci mrazivých(?) velehor... geniální... ty pocity... takhle nějak prociťuji současně a vcelku své spojení s Tvůrcem a vším okolo a současně hájím svou individualitu.... ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Asi jsem čekal něco trochu odlišného, ale přesto mě nakonec Baraka dokázala okouzlit. Žádná slova, a přesto tak účinná a umělecky přenádherná výpověď o životě na naší úžasné planetě. Bez debat se stále jedná o jeden z myšlenkově nejhodnotnějších dokumentů, jaké kdy byly natočeny :) Hudba je samozřejmě fenomenální.. 80% ()

Krissty 

všechny recenze uživatele

Asi jsem na nízké duševní úrovni, ale mě to absolutně nezaujalo. Po hodině jsem se už nemohla dočkat konce a jediné, co mě opravdu zaujalo, byl pohled do koncentračního tábora. I když ti úplně první domorodci také nebyli špatní, líbilo se mi, jak měli hezky secvičenou choreografii. Proč 3*? Musím uznat, že jde o nádherné záběry (ovšem ne jedinečné) a hudba je úžasná, skvěle ke scenériím pasuje. Jinak mě ale film nudil.. Ačkoliv první půlhodina by se dala celkem efektivně využít k meditaci... ()

Galerie (65)

Zajímavosti (10)

  • Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
  • Film nakrútila trojčlenná skupina tvorcov za 14 mesiacov v 24 krajinách na 6 kontinentoch. (Flipper)
  • Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)

Reklama

Reklama