Kostka 2 - Hyperkrychle

Jako plus bych dvojce přičetl zapojení paralelních realit, různým druhům času, gravitace apod., které jedničku obohacují. Nicméně, mínus jsou bezesporu méně příjemní herci a celé spracování celého filmu. Jednička byla na dobu svého vzniku skvělá, až skoro nadčasová. Toto je bohužel počítačové, až to bolí. Což by ani nevadilo, ale je to hrozně špatně počítačové a s koncem mi to kazí celý dojem z filmu, jehož průběh pro mě opravdu špatný nebyl. (18.12.2011)

Po několika děsivých recenzí jsem čekal opravdu velký průser a ten se nakonec nekonal. Ale bylo to o fous. Už jednou nastavovaná kaše, s překvapivě působivější vizuální stylizací, než tomu bylo u ´jedničky´, některé pasti a mordy jsou zajímavě sofistikované, ale bohužel výsledný kladný dojem kazí hrozně nepovedený konec, ten se vám páni scenáristi opravdu nepovedl. Kvůli němu si to už podruhé nepustím. (28.09.2003)

Co to sakra bylo? Vůbec nevadí, když si přečtete tenhle vyspoilovanej komentář, protože se na to stejně nemá žádnou cenu dívat, akorát by jste si zkazili chuť od povedené jedničky. Tvůrci zjevně nevěděli roupama co dělat, tak stvořili asi nejhorší scénář všech dob, najali ještě horší herce a završili to naprosto trapným nápadem. Banda neschopných herců se probudí v kostce a jakoby nic, udělaj si tam seznamku, představujou se, jako by se nechumelilo. Pak otevřou dveře, udělá na ně baf jejich paralelní druhé já, neboť v hyperkrychli se prolínají dimenze, to dá přeci rozum ne? Pak se tam roztočí kostka udělá z jednoho otřesnýho tlusťocha louži, samozřejmě s úúúúchvatnými efekty, ale to přeci nevadí ne? Vždyť tu pobíhají další jeho paralelní identity, který na sebe pořád dělaj baf. A navrch je to dovršeno závěrem, který se tváří jako "Aaaaaaah to je hrůza, naprosto hrozivý", ale já už to jen znechucenej vypnul. Naprosté zklamání od pětihvězdičkové jedničky, víc se to zmrvit nedalo a nebýt ke konci uspokojivého Simona, který paralelních dimenzí jak se patří hororově využil, dal bych s plnou chutí odpad. 15% (18.05.2012)

|60%| Původní film je určitě lepší i když zas taková pecka to přeci jen není. Ale je to zábavné, nenudí to, tak proč být kritický? Tento rádoby druhý díl je už dost béčkovitý, mě to však nevadilo. Pouze bych vytkl trochu retardovanou myšlenkou paralelních postav, přišlo mi to už trochu přehnané. Zejména konec mě už moc nebavil. Jinak to byla celkem obstojná záležitost. Pastí zde moc nebylo, ale co se týče postav – zábavné to bylo až až. Furt se tu něco dělo, mělo to spád, takže na zabití večera ideální záležitost. (28.04.2017)

Strach z novej dimenzie je v Kocke 2 nielen metaforou, ale priamo východiskovým bodom. Štvrtá dimenzia je tu prezentovaná ako absolútna hrôza (pokiaľ ide o hororový aspekt, Hyperkocka ma vydesila viac než originál) a keďže nikdy nikde nebola prakticky "sprevádzkovaná", skúste dokázať, že tvorcovia sa mýlia a že ide o celkom neškodný fenomén... Od matematiky pôvodného príbehu prechádzame k fyzike, od troch dimenzií k štyrom, pričom sa zachováva základné východisko dané prostredím (kocka) a situáciou (ľudia v nej). Človek by si myslel, že nápad hraničiaci s genialitou sa už nedá zmysluplne rozvinúť a že opätovný pohľad na čosi tak banálne ako je šesť stien znechutí alebo unudí na smrť. Omyl. Tu je notoricky známa pesnička prerozprávaná v celkom inej tónine. Konštrukcia Hyperkocky je ešte väčší cvokhaus než tomu bolo v origináli, takže diváka ani v najmenšom neprekvapí, ak dvaja hrdinovia dostanú absurdnú chuť na sex (s neznámym človekom, v neznámom prostredí) a iný hrdina zase chuť na... ("Ten hyperpriestor nemá chybu.") Jediné, čo mi na tomto filme vadilo, boli nasledujúce dve vety: "Toto je najhoršia nočná mora. Najradšej by som sa prebudila". Všetko ostatné je dokonale premyslené a prevedené. Neverte povedačkám o lacných efektoch - tie, ktoré majú počítačový look raných 90. rokov nie sú hlúpe, pretože vizuál zodpovedá charakteru daného fenoménu (vpád abstrakcie do reality mi pripadá geniálny, lebo je myšlienkovo mnohovrstvový a de facto neopakovateľný) a zavesená vyschnutá mŕtvola mne osobne silne pripomína zavesené vyschnuté mŕtvoly v kapucínskych katakombách v Palerme (tie teda lacno nevyzerajú). A predovšetkým neverte povedačkám o lacnom príbehu. Ak sa v Kocke narába s logickými výpočtami, tu je potrebné spoľahnúť sa na schopnosť abstrahovania, čo ľudia nemávajú radi, keďže všetko, čo nie je konkrétne, automaticky zneisťuje. Ak v pôvodnej Kocke išlo o reálny svet vložený do výstredného, excesívneho, ale predsa len reálneho rámca (daného troma dimenziami), v pokračovaní má reálny svet do činenia s realitou, reálnosť ktorej vonkoncom nie je jednoznačná. Myslím, že pravú povahu sveta vystihuje v pozoruhodnej metafore skôr druhý príbeh, ktorý nám môže v umeleckej skratke pripomenúť nielen naše pochybnosti, ale i fantáziu ako nespochybniteľnú alternatívnu dimenziu, nie nevyhnutne štvrtú, ale reálne fungujúcu. A nie vždy príjemnú. (23.07.2005)