Kostka 2 - Hyperkrychle

Tenhle díl jsem viděl ze série Kostek uplne první a musím říct, že když to dávali na tom HBO vtý době tak mě to docela zaujalo, ale po shlednutí prvního dílu a po dalším shlednutí tohoto musím říct, že tohle se vážně nepovedlo.. absurdnost.. místama zajímavé, ale ten konec prostě zkazily.. místama to připomína tu japonskou sračku Ring.. (10.06.2013)

Zajímavé? Možná trochu. Důstojné pokračování? Ani náhodou. Kostka 2 je jen hodně slabý odvar výborné jedničky. Nesmyslná a nelogická slátanina s levnými triky, která naprosto postrádá atmosféru a co se týče samotného závěru, tak ten to celé jen dokonale pohřbil. Zkrátka nuda na druhou neboli Hypernuda. Nadšení fyzikové a příznivci všemožných vědeckých teorií o časoprostoru si můžou přidat hvězdičku navíc. (01.09.2007)

Jednička byla tak jednoduchá, až se mi to líbilo. Dvojka je tak složitá, až se mi to taky líbí. Ta nesmyslná překombinovanost musí štvát každého, ale mě to přišlo docela... legrační. Mnohem víc mi vadil prapodivný nástup herců. Hlavní hrdinka mi jakž takž sympatcká byla, ale ostatní herci už byli horší. Přesto dám nechutně vysoké hodnocení, protože styl tohohle filmu se mi líbil. (12.12.2009)

Tento názor se také může zakládat na tom, že jsem neviděl první díl Kostky. Digitální efekty jsou na úrovni, zvláště rotující koule se podařilo. Nejvíce však ve filmu zaostává scénář a herci, jejichž herecké výkony jsou opravdu strašné. Pokud bych se po zhlédnutí snímku ještě nepodíval na bonusy, jistě by mi uteklo spoustu podrobností, které ve filmu jsou. Vlastně se zdá, že bez spuštění filmu o filmu divákovi unikne spousta zkutečností a je tak ochuzen o spoustu (nejen) detailů. Například scéná s milujícím se párem a její následné prostřihy a rotace. Ani by mne nenapadlo, že je v kostce změněn čtvrtý rozměr, časoprostor, spíše jsem se domníval, že jsou to prostřihy mezi různými realitami. Stejně tak byla matoucí stěna, která byla připravena rozložit vše, přes co projde. Záběr to byl vydařený, ale - i když v tomto případě to jistě moudřejšímu divákovi neunikne - také mi nepřipadalo že se jedná o překládání kostek, tedy protínání přítomnosti (jako minulosti) a přítomnosti (jako budoucnosti). A to ani nemluvím o konce, který mi stále nějak uniká a místo zodpovězení otázek nám přidává jen nové, které se nám nejspíš nepodaří nidky rozluštit. Pokud se nad filmem zamyslím jako nad celkem nemůžu tomuto nezdařilému béčku dát více než hvězdičku a tu jen za digitální efekty (24.08.2005)

Strach z novej dimenzie je v Kocke 2 nielen metaforou, ale priamo východiskovým bodom. Štvrtá dimenzia je tu prezentovaná ako absolútna hrôza (pokiaľ ide o hororový aspekt, Hyperkocka ma vydesila viac než originál) a keďže nikdy nikde nebola prakticky "sprevádzkovaná", skúste dokázať, že tvorcovia sa mýlia a že ide o celkom neškodný fenomén... Od matematiky pôvodného príbehu prechádzame k fyzike, od troch dimenzií k štyrom, pričom sa zachováva základné východisko dané prostredím (kocka) a situáciou (ľudia v nej). Človek by si myslel, že nápad hraničiaci s genialitou sa už nedá zmysluplne rozvinúť a že opätovný pohľad na čosi tak banálne ako je šesť stien znechutí alebo unudí na smrť. Omyl. Tu je notoricky známa pesnička prerozprávaná v celkom inej tónine. Konštrukcia Hyperkocky je ešte väčší cvokhaus než tomu bolo v origináli, takže diváka ani v najmenšom neprekvapí, ak dvaja hrdinovia dostanú absurdnú chuť na sex (s neznámym človekom, v neznámom prostredí) a iný hrdina zase chuť na... ("Ten hyperpriestor nemá chybu.") Jediné, čo mi na tomto filme vadilo, boli nasledujúce dve vety: "Toto je najhoršia nočná mora. Najradšej by som sa prebudila". Všetko ostatné je dokonale premyslené a prevedené. Neverte povedačkám o lacných efektoch - tie, ktoré majú počítačový look raných 90. rokov nie sú hlúpe, pretože vizuál zodpovedá charakteru daného fenoménu (vpád abstrakcie do reality mi pripadá geniálny, lebo je myšlienkovo mnohovrstvový a de facto neopakovateľný) a zavesená vyschnutá mŕtvola mne osobne silne pripomína zavesené vyschnuté mŕtvoly v kapucínskych katakombách v Palerme (tie teda lacno nevyzerajú). A predovšetkým neverte povedačkám o lacnom príbehu. Ak sa v Kocke narába s logickými výpočtami, tu je potrebné spoľahnúť sa na schopnosť abstrahovania, čo ľudia nemávajú radi, keďže všetko, čo nie je konkrétne, automaticky zneisťuje. Ak v pôvodnej Kocke išlo o reálny svet vložený do výstredného, excesívneho, ale predsa len reálneho rámca (daného troma dimenziami), v pokračovaní má reálny svet do činenia s realitou, reálnosť ktorej vonkoncom nie je jednoznačná. Myslím, že pravú povahu sveta vystihuje v pozoruhodnej metafore skôr druhý príbeh, ktorý nám môže v umeleckej skratke pripomenúť nielen naše pochybnosti, ale i fantáziu ako nespochybniteľnú alternatívnu dimenziu, nie nevyhnutne štvrtú, ale reálne fungujúcu. A nie vždy príjemnú. (23.07.2005)