Pořád jsem to já

Aj keď mám s demenciou Azheimerovského typu osobnú skúsenosť (ktorá nekončí tak ohľaduplne k divákovi, ako film) nedokážem dať viac ako tri hviezdičky. Téma je silná, Julianne Moore sa jej zhostila vynikajúco, aj neinformovaný divák môže sledovať nezadržateľný postup choroby, ale celok mi pripadal trochu chaotický a nevyrovnaný. Boli v ňom silné momenty, ktoré kulminovali pri jej poslednej prednáške, ale boli tam aj slabé, dej neposúvajúce a jednotlivé epizódy nespájajúce pasáže. Slová "kéž bych měla rakovinu" dokonalo vyjadrujú, čím sa obe choroby líšia. Postupná degradácia človeka, s ktorým sme žili a ktorého sme mali radi zasahuje blízkych porovnateľnou silou, ako jeho samotného. A nikto ani netuší, čo sa deje v mozgu postihnutého, keď už prestal aj komunikovať. (14.02.2016)

Oscarová sezona je tady, myslím, že letos to bude nadmíru zajímavé. Možná někomu bude chybět větší dramatizace, jiní ovšem ocení, že notebookem (a pečlivým návodem z minulosti) to neskončilo. A drama zůstalo v tom, že sice Still Alice, ale už sakra jiná Alice. Rozklad lidské osobnosti po americku, který jsem však z hlavy dostal až překvapivě brzy. Julianne Moore („Kéž bych měla rakovinu.“) je samozřejmě výborná (ač bych to viděl maximálně na oscarovou nominaci), rozpuštěné rusé vlasy, zelené oči, bledá pleť (přesně jak jí známe a máme jí rádi) a znovu důkaz, že Moore je herečkou bez limitů, která dokáže překvapovat. Hereckou jistotou je i Kristen Stewart. Nejprve pokles myšlení, paměti, úsudku. Nakonec demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci druhých. Pryč jsou vzpomínky, pryč jsou znalosti, pryč je osobnost jako taková. Civilní, melancholické, reálné, s identifikací postav už to však bylo horší. Nicméně klobouk dolů před režisérem a scénáristou Richardem Glatzerem, který trpí neléčitelnou Amyotrofickou laterální sklerózou (ano, fenomén 2014, obtížná neurologická kapitola a polévání se ledovou vodou) a který věděl, kdy přispěchat se závěrečnými titulky a nedělat z téhle látky srdceryvnou show. 75% (03.01.2015)

Kdo má s Alzheimerem zkušenosti, bude Still Alice vnímat citlivěji, než divák, který s touto zákeřnou chorobou do kontaktu nepřišel. Ale i pro "obyčejné" lidi se samozřejmě jedná o zatraceně silný film, který dokáže zasáhnout na tom pravém místě. A není to jen námětem, ale především oscarovým výkonem Julianne Moore. Ta její postupná proměna ze silné ženy do uzlíčku nervů, stíhaného čím dál tím intenzivnější ztrátou paměti, byla fantastická. Pochvalu zaslouží i zbytek castingu, přičemž z vedlejších rolí vyniká nejvíce Kristen Stewart, která se pomalu ale jistě zbavuje nálepky tvajlajtovského ksichtíku. 85% (09.12.2014)

Typické Alzheimer drámo se sympatickou a uvěřitelnou Julianne Moore v hlavní roli, kde jde o názorný a kvalitně vykreslený obraz rozkládajícího se nemocného člověka v přímém přenosu. Potěší pár silnějších scén a pravdivé vědecko/doktorské mluvení kolem celé této nemoci, ale jinak jde "jen" o další dramatický doják, který ničím nevybočuje a ničím neohromí. Fajn jednorázovka, ale ti, kteří tento žánr nemusí, mohou film s klidem vynechat a o nic nepřijdou... (22.12.2022)

Silné. Civilné. Nevydierajúce. Zamerané na detaily, na drobnosti, na malé životné etudy nielen hlavnej postavy, ale (paradoxne), veľmi zaujímavo, jej najbližšieho okolia (v čom je neuveriteľná/tichá sila). Navyše výborne nasnímané, s minimalistickým hudobným podkresom. Smutné, uf. "I wish I had cancer. I mean it. I wouldn´t feel so ashamed..." (napísané 14.12.2014)...29.12.2014 prehodnotené, zo 4* na 5*, prečítaná predloha, nešlo ju zadaptovať lepšie! Kongeniálne spojenie autorského rozumu a citu. (29.12.2014)