Ostrov

Němé, obrazové vyprávění o tvrdohlavé lásce, která povolí až když se dostane do kontrastu s brutalitou a bolestí. Přesně s touto komparací Kim Ki-duk pracuje, nejdřív jsou to pěkné obrazové scénerie a poetická atmosféra versus srací scény, pak násilí a lacinný sex versus silně emocionální pohledy touhy a nakonec nezapomenutelná scéna s rybářskými háčky, která představuje obojí zároveň. Jenže jinak není tento snímek zdaleka tak bohatý a propracovaný jako mnohem krásnější 3-iron, či Jaro, léto, podzim, zima. Těžko žádat od tak poetického a metaforickém filmu více dějě, ale ono to opravdu chtělo více /něčeho/ a nemyslím tím delší stopáž. 7/10 (07.05.2009)

Aj keď The Isle určite nepatrí k tomu najlepšiemu z Kimovej tvorby stále si zachováva status vinikajúceho filmu plného násilia, sexu hnusu, filozofie stratených existencií a samozrejme absurdnej lásky! Zase použitá tématika prostitúcie mi tu sedela omnoho viac ako v Bad boyovi a bola dôležitým výrazovým prostriedkom. Minimalizmus zase raz dostáva zelenú a necháva len a len na nás či si z filmu urobíme komornú podívanú alebo film s širokou hĺbkou siahajúcou až ku koreňom ľudskosti, aj keď je tu táto tendencia omnoho menej citelnejšia ako pri Jar, leto, jeseň, zima...Jar. (27.08.2006)

Poprvé, když jsem viděl něco od Kim Ki-duka, byl jsem zmaten. Ale ne jako když vám mladší sourozenec vysvětluje, co že je na tom současném RnB (o čemž mimochodem ani neví, co to znamená) tak cool a hustý, to teda ne:P Daleko blíž to mělo k Mrtvé Kočce a tomu zvláštnímu klidu a pocitu takového toho vnitřního pochopení, které se mě pokaždé zmocní, když si něco z té sbírky přečtu a co se mi ještě nikdy nepodařilo vysvětlit... Úchvatné umělecké záběry, takřka výhradní ticho narušované jen těmi "zlými" vedlejšími postavami, útěk především před sebou samým a hledání... Nalezení, sdílení, bolest a nenávist, Seom. Díky Kim Ki-Dukovi kdyby už za nic jiného, tak za připomenutí toho, že slov není třeba ani zdaleka tolik jako si myslíme. 80% (31.03.2007)

Filmová píseň o silném duševním pnutí. Kim skrze nádherné, táhlé obrazy vypráví příběh ženy beze jména, minulosti a slov. Její niterné, tiché vidění světa skrze plátma je konfrontováno brutálním sexem, násilím vnějšího světa. Jakmile mladík, obestřen téže značnou tajuplností vstoupí na její houseboaty, vnese do krajiny vášeň, krev a další nevyslovené. Kimův vrchol... (13.09.2006)

Třetí Kim Ki-dukův fim v řadě, který si, ač na mě silně zapůsobil, nedovolím ohodnotit plnou palbou, protože si nejsem jistý, zda jsem v něm vše správně četl. Korejec i tady v určitém specificky uzavřeném prostředí popisuje lásku jako nejsilnější z emocí, v jejímž jménu se člověk odhodlá brát život jiným. K tomu přidává motivy sebezraňování, které v obou případech působí jako takové malé harakiri, páchané lokálně vždy na orgánu, který v dané situaci hraje hlavní roli. Zároveň jde o mezní situace, ve kterých leckdy skrývané a maskované city naplno vyplavou napovrch. A když pak vyplave i skůtr, je třeba vzít nohy na ramena... vlastně motor na hausbót. Epizodní ukázky koloritu východoasijských dovolenkářů (nebo vyvrhelů společnosti?) ve mně vyvolaly především směsici údivu a posvátného vyděšení. Kdo ví, co konzumace tohoto pečlivě naporcovaného suši přinese příště. (12.07.2009)