Střihač

Sice lepší, než Father's Day, ale pocitu zklamání jsem se stejně neubránil. Střihač je totiž až nečekaně bizarní úlet, navíc silně podpořen podivnou gay atmosférou - a to i přes vydatnou porci koz a bobrů. Absenci štědřejšího rozpočtu nezapře, snímek však tvořili fandové pro fandy, a je to na něm sakra znát. Nechybí téměř nic z propriet "žlutých" detektivek (barvičkama to jen svítí, hudba je v několika případech vyloženě lahůdková, gore zas purpurově šťavnaté), ale divák tu občas (schválně?) tápe, co je ještě film a co už realita, a to mně moc nevonělo. Z čeho jsem ale měl vyloženě radost, tak z doslovných citací některých giallo klasik. Třeba úvodní ochrnutí pomocí pavoučího jedu evokuje snímek Black Belly of the Tarantula, kniha Three Mothers jasně cituje Argentovu Suspiriu, pes nalézající lidskou ruku zase Fulciho Rozparovače z New Yorku, a třeba ostří sekery vs. hlava za dveřmi dává vzpomenout i na jeho Dům u hřbitova. Takže jak vidno, Střihač je hlavně pro milovníky téhle staré Itálie, ti ostatní to zřejmě nepoberou. A v podstatě se jim nelze ani divit. (09.09.2015)

Až mě mrzí, jak nízko film hodnotím. Ale bohužel po celém jeho shlédnutí to nejde jinak. Ten záměr je super. Celý ten nápad je dobrý a Brooks s Kennedym by určitě měli tvořit dát a věřím, že časem udělají něco opravdu velkého. Nicméně po naprosto parádním začátku začínal děj trochu uvadat až nakonec totálně zvadl. Příjemná je malá účast Udo Kiera a naprosto famózní Paz de la Huerta, která zářila. Je to chvilkama opravdu vtipné, ale nedokáže si to držet žádný solidní standart. A právě ta neskutečně kolísavá kvalita sebrala tomuto filmu kouzlo, které sem tam dokázal vytvořit. (18.04.2019)

Máte-li rádi úmyslně béčkově hozené ptákoviny, které mají obrovský nadhled, neberou se vůbec vážně a čerpají z let 70. až 80. a k tomu si ještě přičtete několik giallo prvků, tak by mohl být Střihač něco pro vás. Sám si ale říkám, že vlastně přesně tenhle typ filmu by se mi měl taky líbit, ale ouha. Střihač je sice hodně odlehčená zábavovka, ale ten humor byl pro mě takový makový a rádoby vtipný a ač jsem se smál, tak to pobavení nebylo tolik od srdce a "naprdelposedávající". Asi mi vyhovuje trochu jiné pojetí "záměrných brakovek". (01.11.2014)

Starnúci, zmätený strihač sa pri práci na novom filme ocitne v spleti podivných vrážd... Už dlhšie som z nejakého hororu nemal tak rozporuplný dojem; normálne som si spomenul na nedávny "Hellmouth", ktorý mal byť poctou 50´s hororom, no neudržal na uzde svoje „umelecké ambície“ a bol z toho (našťastie iba) mierny bordel. A podobne vyznieva aj "The Editor"; začína sa dobre, lákavo, štýlovo, ale čím ďalej sa dostáva, tým viac lezie na nervy (hlavne postavami) a prestáva baviť. Niektoré oldies pocty doplatia na to, že si nevedia ustrážiť hranicu medzi stráviteľnosťou a na oko uvedomelým – no v skutočnosti už prílišným preháňaním. Tak to bolo aj tu, hoci lepšie momenty prevažovali a hlavne: má to štýl, detaily a vyznenie, ktoré by minimálne nadšencom gialla, Argenta & spol. mohlo s trochou nostalgie stačiť. Takže keď zohľadním svoju slabosť pre vyššie uvedené, pod 3* ma to nepustí. (08.09.2015)

Festival otrlého diváka. A vpravdě úžasná záležitost, po jejímž konci jsem chvíli přemýšlel, zda to bylo tak ujeté, anebo geniální - a nakonec se přikláním k tomu, že asi obojí. Děj vytaženej z filmového pekla a snad každé filmové klišé, které si lze představit + skvělá hra se starými známými scénami z jiných filmů (pochytal jsem jich dost, ale asi zdaleka ne všechny) vytvořila z této bizarní podívané neobyčejně neobyčejný zážitek. Nebýt party ožralých idiotů pár řad přede mnou, nebojím se to označit za nejlepší kinozážitek letošního roku. Neuvěřitelné postavy (v čele s "donaldosutherlandovským" inspektorem Porfirym - kdykoli na chviličku zmizel z plátna, neskutečně jsem se těšil, až se tam zase vrátí), spousta krásných holek, ujeté vraždy, šílené dialogy, zápletky, scény, odkazy a především kvanta, neskutečná kvanta vtipů (zdaleka nejen filmových). Víc takových filmů. Mnohem víc. (01.11.2014)