Shi shen
The God of Cookery
Kamera:
Jingle MaHrají:
Stephen Chow, Christy Chung, Keith Siu-Kei Lee, Vincent Kok, Suet Lam, Man-tat Ng, Karen Mok, Tats Lau, Clarence Hui, Kar-Ying Law, Mark Yiu-fai Cheung (více)Obsahy(1)
Stephen je slavný kuchař pyšnící se titulem Bůh Vaření, který vede svůj řetězec restaurací. Každý rok dělá porotce v turnaji o svůj titul, nikdy však nikdo nesplní jeho podmínky. Až jednoho dne šéfkuchař Tong na veřejnosti odhalí, že Stephen je podvodník, převezme jeho titul i restaurace. Zničený Stephen musí s pomocí pouliční kuchařky Turkey začít odznovu a dokázat všem, kdo je pravý Bůh Vaření. (Raztubyl)
(více)Recenze (20)
Tvrdím to sice po dokoukání každého dalšího filmu Stephena Chowa, ale je to pravda - tohle je nejujetější věc co jsem kdy v životě viděl. Na klasické Rocky III schéma (či Kickboxer, Blades of Glory schéma... dosaďte zkrátka oblibence) nabalil kung-fu vaření a je to zase tak zvláštní až taky extrémně originálně vtipné. Ty hodně divné věci už z hlavy asi nedostanu. 75 % ()
Strasne uchylacka komedie, ale co taky cekat od Chowa. Nastesti me ale jeho styl humoru sedi, tudiz jsem se vetsinu casu dobre bavil, i kdyz nutno uznat, ze ze zacatku to je lehce zmateny a neprehledny. Jinak pribeh spatnej neni, sice to je opet variace na loosera, co ve finale prekvapi, ale zasazena do originalniho prostredi, navic triky docela v pohode a obcas se povede fakt nakej paradni vtipek. No a celej film tahne Chow, kterej je sice vetsinou solidne protivnej, ale zaroven docela sympatak. Celkove dobra zabava, ale nic extra. ()
Myslím si, že keď hovoríme o filmov Stephena Chowa, treba mať na pamätí, že je to veľmi svojský tvorca. Jeho mix komédie a akcie je uletený, brutálny, hodnotový a keď nevie ako ďalej pretvára si fikčnú realitu podľa svojho, len aby mu to tam zafungovalo. Je to skrátka podobné ako Shaolinský futbal alebo Kung - fu Hustle. Len o varení. Je to plné bizarných postavičiek, wtf momentov, bláznivých scén a funkčných vtipov. Uvedomujem si, že toto je typ filmov, ktorý by za iných okolností nemal fungovať vôbec. A regulárny divák by sa mu vyhol veľkým oblúkom. O to viac ma potešilo, že som sa pritom bavil. Pre mňa úplná lahôdka. ()
Kdyby si člověk připravoval jídlo jako v God of Cookery, asi by si naporcoval ruku a ještě se opařil... Při vaření ultimátních pokrmů, po jejichž převalení v ústech ochutnávači padají do mblob, je přece důležitý efekt a estetický dojem. Co se týče kuchařské ekvilibristiky a prořízlé huby, na "Boha vaření" Stephena Chowa nikdo nemá... A když má za zády drsnou slečnu Krůtu a společně ukuchtí elastické "čůrající hovězí knedlíčky", všichni kuchaři světa budou žebrat o recept... God of Cookery je typicky ujetá hongkongská komedie a navrch Chowova exhibice. Což znamená kanonádu gagů, zhusta podpořených triky, jež jsou někdy na hraně či za hranou stravitelnosti. Až se chce člověku nevěřícně kroutit hlavou... Fandové Shaolin Socceru a Kung-fu Hustle tohle zvláštní dílko zřejmě slupnou jako jednohubku. A fanoušci dobrého jídla? V mém případě není co řešit! :-) ()
Být bohem vaření (nehledejte v tom dvojsmysly, vážně jde "jen" o jídlo) není žádná sranda. Musíte umět vyrobit tu nejlahodnější krmi, udělat pořádnou show a ještě přitom zpeskovat konkurenci. Proto je pro Stephena Chowa jednodušší všechno připravit předem a sehrát to "pro diváky". Jeho kuchařské schopnosti ve skutečnosti nestojí za nic, spolupracovníci ho nenávidějí a podvody jsou u něj, ve spolupráci s mafiánským bossem (klasika pro Ng Man Tata), na denním pořádku. Jenže to už dlouho nepotrvá. Jeho mafiánský kolega mu podstrčí absolventa Čínské kuchařské akademie a ten hongkongskou hvězdu rychle usvědčí z neschopnosti. Následuje pád až na dno, až k žebrání o jídlo na čínském tržišti. Tam Stephen potká ohyzdku Karen Mok, která drží pod krkem místní gangstery a ještě umí skvěle vařit. Takže Stephen dostane najíst a za odměnu se v kritické situaci mimoděk vytasí s geniálním nápadem. Spojit dva recepty konkurenčních gangů pouličních kuchařů, aby tak mohly vzniknout chcací kreveto-vepřové kuličky, které jsou křehké i elastické (dá se s nimi hrát pinčes), chutné a vždy čerstvé. Nový výrobek slaví úspěch, když je náhodně objeven bandou pacientů místní nemocnice. Chow a jeho parta se tak rychle dostává zpátky na vrchol, ale komerční úspěch mu zpátky k titulu Boha vaření nepomůže. Odjíždí do Číny, aby tu našel onu slavnou akademii a vyzval na souboj svého bývalého poskoka. Ááno... tentokrát to vypadá setsakra originálně, co? A to ani nemusíte být fanoušci Prima vařečky. Takže raději pomineme existenci Harkova Chinese Feast (o dva roky před God of Cookery), abychom si nekazili chuť, že? Ale vlastně je všechno v pořádku, vždyť Stephen Chow potřebuje co nejvíc materiálu, ze kterého by si mohl dělat legraci. A tady se objevuje spousta terčů, včetně vděčného Shaolinského kláštera (který je ve skutečnosti i ideální školou pro kuchaře). Musím se přiznat, že jsem God of Cookery po prvním zhlédnutí považoval za další Stephenovu "splácaninu" (pro někoho to může být i kompliment), ale s mírným odstupem musím uznat, že ten film má nepopsatelné kouzlo a jeho drzost v navazování jednotlivých gagů na sebe je až nevídaná. Navíc se tu objevuje řada Chowových dvorních herců, v malých, avšak dokonale účinných roličkách. Dodnes se sice nesměji gagům, ve kterých má větší či menší roli Karen Mok... ne kvůli ní samotné, ale její postava je typickým Chowovým archetypem - nadměrně vyvinuté/křivé zuby, spousta make-upu při snaze zaujmout apod. Tenhle přísně čínský humor je pro mě pořád ještě příliš daleko (při Chowově knockoutu školačky, která mu přichází blahopřát k otevření nové restaurace, jsem se ale mlátil smíchy ještě minutu poté). Právě proto je pro mě většina Chowovek jen sledem lepších a horších gagů. Možná je to zabedněnou evropskou povahou a lpěním na příběhu, který alespoň pět minut dává smysl (ale co chcete od žánru "nonsense komedií"? ;) a touze po vyvážených vtipech, ale krom Shaolin Soccera zůstaly všechny mé požadavky (možná až moc přísné), které jsem na Chowovky kladl, nevyslyšeny. Některé z před-soccerovských filmů byly víc než solidním kompromisem (Fight Back to School) a řadí se k nim i Kung-Fu Hustle, ale... pořád to nebylo ono. Chtěl jsem toho vážně příliš? Čert ví, každopádně na sobě po God of Cookery pozoruji, že čím víc se k tomu filmu vracím, tím víc mě baví (a nejde jen o pár "vyvolených" scén, člověk se naučí ocenit i drobné detaily napříč celým filmem). Je tohle "ono"? Povedlo se Chowovi konečně uchvátit i moje skrz naskrz okoralé a náročné srdce filmového soudce, který pálkuje filmy stejně nemilosrdně jako Chowova postava peskuje v úvodu nebohé kuchaře? Nejsem si sakra vůbec jistý, ale... fakt se mi to docela líbilo. Vzhledem k tématice filmu je to ironií, ale prostě tomu musíte přijít na chuť. Možná jsem konečně po deseti (plus mínus) filmech pochopil, v čem tkví Chowova genialita, nad kterou sténají miliony Asiatů. Nebo prostě Stephen zas jednou natočil vynikající film. Tak či onak... opatrná, ale hodně zamilovaná sedmdesátka. Ochutnejte sami. 70% () (méně) (více)