Jako ty

Svět, jak jsme jej znali, zanikl. Zůstala jen emočně prostá komunita soustředěná do uniformovaného Kolektivu, v němž se chodí do práce, bydlí se v úsporně zařízených bytech, člověk má jisté stravovací návyky, místo konzolových her se za nudných večerů, kterých kvapem přibývá, "paří" unylá skládačka (pozor, tvůrci to nevychytali, i hra, jídlo a jiné, mohou vyvolat emoce) ovšem city, včetně lásky, i veškeré projevy s tím spojené, jsou považovány za nemoc, pro kterou zde mají i svůj název - SOS. A usilovně ve výzkumném středisku na tyto emoční neduhy vyvíjejí lék. Žít v páru je něco nemyslitelného. Plození probíhá bezpečnou formou. V takové komunitě se ocitl i zamilovaný pár Nia a Silas, kteří svoji náklonnost k sobě musí úzkostlivě tajit, aby neskončili v detenčním zařízení, z něhož už není návratu. Jediným řešením je únik na poloostrov, kde je (sexuální) svoboda. Podřízenost totalitnímu režimu, vymývání mozků, dystopie, utopie a Husákova neviditelná přítulnost - to není nic nového. Můžu jmenovat desítku spřízněných filmů (Ostrov, Sexmise, Equilibrium...), z nichž tenhle kousek čerpal střípky a formuloval je tak, aby to působilo originálně. Středobodem vyprávění je mladý milenecký pár, ztvárněný Nicolasem Houltem a Kristen Stewart, který má upoutat největší pozornost. Výprava, prostředí i kostýmy jsou proto koncipovány tak, aby nebyly natolik atraktivní a divák mohl takřka nerušeně sledovat, jak dva milenci se společně smějí, souloží a hledají způsob jak z toho ven. Udivilo mě, že se málem cicmali na veřejnosti, ale nikdo si toho nevšímal. Z filmu nejukne žádná akce, nebylo totiž odkud, vše je značně komorní, atmosféricky tlumené. Nikde přitom nekouká žádné nebezpečí v podobě záporáka, který by šel po dvojici. Děj není dostatečně vyhrocen, dvojici v podstatě nic nehrozí, tím pádem odpadlo i veškeré napětí. Mně toho nevzrušivého děje a unylého konceptu přišlo (na bezmála dvouhodinový film) až moc, takže v součtu s velmi rozvláčným tempem se mně dostalo nudné kopírky, která možná kdesi přechovávala sourodou myšlenku, třeba kterak vzniká abstraktní cit, jasně, to přece není myšlenka, že, takže někde tam bylo cosi sofistikovaného, jenže jaksi nebyla možnost to objevit. Tedy konkrétně mně se to zrovna moc objevovat nechtělo. Film z produkce Ridleyho Scotta nemá v konečném kontextu moc co nabídnout. Zcela postrádá možnost být extra zajímavým, je-li divák soustavně uspáván jeho stereotypně nevrušivým rázem i éterickým hudebním doprovodem. Závěr je nijaký, určitě to bylo celé utnuto předčasně. Kristen Stewart a Nicolas Hoult svoji zakázanou lásku předstírali zdárně, nicméně film mě v žádném ohledu nezaujal. Vše v něm prezentované se už vyskytlo v různých formách zpracování v žánrově spřízněných filmech, které tenhle snímek předešly. 4/10 (13.05.2017)

Vynikajúci námet a aj spracovanie sa mi veľmi páčilo. Nevnímam to len ako romantický film, ale hlavne ako výstrahu, že bez emócií ľudia nebudú už ľuďmi, ale len bezduchými strojmi. Nevidím to ani len ako nejaký sci fi blábol, ale ako celkom jasne viditeľnú hrozbu, ktorá už sa dávno rozbehla a speje presne k tomu, že sa čoraz viac odosobníme od pocitov ako sú láska či empatia. Už dnes nereagujeme na utrpenie iných živých bytostí tak, akoby bolo zdravé. Už dnes sme schopní dívať sa na bolesť či dokonca umieranie inej bytosti a necítit skoro nič. Niekomu sa to može zdať drsňácke a občas aj prospešné, ale takí ľudia by nemali zabúdať na to, že ak náš vývoj bude smerovať k tomuto cieľu, jedného dňa by mohol niekto s takýmto nezúčastneným pohľadom a bez emócií sledovať aj ich vlastné utrpenie. Každopádne skvelý výber hlavných hrdinov a skvelá réžia aj práca s kamerou. Ak na to pohliadnete len ako na romantiku prídete o veľa. (03.10.2016)

Táto téma o svete budúcnosti, kedy spoločnosť funguje úplne mierumilovne, keďže emócie boli zakázané, no aj tak sa dvaja ľudia do seba zamilujú a v tomto pre vzťah nehostinnom prostredí urobia všetko preto, aby im to vyšlo už bola spracovaná nespočetnekrát, či už v akčnejšom, alebo aj prepracovanejšom prevedení, ale aj Equals má rozhodne niečo do seba. K emóciám sa tu opäť pristupuje trochu inak, v tomto prípade sú považované za chorobu, ktorá sa ale zatiaľ aspoň čiastočne dá liečiť, čo sa od každého nakazeného aj očakáva a ak mu to nevyjde, jediným východiskom je smrť. Takže aj keď je to po dejovej stránke jednoduché, úplne priamočiare a aj dosť komorné, ale mne to aj tak veľmi dobre sadlo, spoločnosť je predstavená ideálne, rovnako aj to postupné zbližovanie hlavných hrdinov, teda hlavne z pohľadu mladíka, ktorý si začína uvedomovať, že sa asi zamiloval a síce tých problémov so systémom kľudne mohlo byť aj viac, prípadne mohli byť napínavejšie, lebo o život tu zase tak moc nejde, ale v tomto prípade ide predsa len o niečo iné. O nejakú akciu tu určite nejde, tu sa nenájde absolútne nič, čo by s ňou mohlo súvisieť. Toto je založené na atmosfére a pocitoch a tu Equals funguje veľmi dobre, hlavne spoločné scény hlavných hrdinov sa mi dosť páčili. Obsadenie mi tiež až prekvapivo dobre sadlo, hlavné duo Nicholas Hoult a Kristen Stewart si ma hlavne časom dosť získali a ako bonus je tu ešte Guy Pearce v jednej z vedľajších úloh. A o záporákov tu tentoraz vôbec nejde, tento film je predsa len postavený trochu inak. Drake Doremus odviedol výbornú prácu, s jeho doterajšou tvorbou nemám žiadne skúsenosti, ale toto zvládol veľmi dobre, vizuálna stránka a aj atmosféra sú výborné. Takže Equals sa určite nezaradí medzi tých výrazných predstaviteľov tohto žánru, na ktoré sa oplatí pozerať opakovane, ale aj tak ma to príjemne prekvapilo, čakal som menej, ale vďaka dobre zvládnutým spomínaným kladom sa mi to dosť páčilo. 75% (22.07.2016)

Nelze vyloučit emoce, protože bychom se zbavili lidství. 1) Všichni to vědí. Ale téma je atraktivní a tak už od antiky spisovatelé (dnes i filmaři) popisují bláhové pokusy zničit, potlačit či transformovat emoce do režimem požadované podoby. Těžko se tedy autor dnes dopustí originálního tvůrčího činu, když musí soupeřit s více než dvoutisíciletou tradicí._____ 2) Tvůrci Equals se o původnost ani nepokusili. Jest nám tedy sledovat to, co výrazně působivěji vyjádřil film THX 1138 (1971), či méně působivě další snímky, o kterých se zmiňují komentátoři._____ 3) Taky můžeme dílo vnímat jako film o lásce (viz komentátor Seti a další). Vše ostatní - společenský background a scifické dystopické prostředí, pak slouží jen jako katalyzátor. Film potom není o vztazích mezi lidmi, není o společenské roli emocí, ale čistě jen jakousi laboratorní studií lásky. Budiž, proč ne. Ale ani tato interpretace mu na přesvědčivosti nepřidá._____ 4) Snímek výstižně vyjadřuje osamělost. Samota není zlá, když jste sami. Samota je zlá, když jste sami mezi ostatními. Mezi těmi, kteří nechápou. Nabízí se tu analogie s pozicí homosexuálů ve společnosti (dnes už naštěstí ne tak silná)._____ 5) 26letý Angličan Nicholas Hoult (Silas) nepřekvapil ani nezklamal._____ 6) Jakožto člověk postižený Switched-On-Syndromem, který se zatím úspěšně vyhýbá působení Defective Emotional Neuropathy Facility, přihazuji hvězdičku ne za kvalitu, ale za svůj nejoblíbenější žánr. (11.06.2018)

Neskutočná nuda s dobrým začiatkom, náhlym ale predvídateľným koncom a neskutočnou vatou uprostred. Kristen nesklamala, aj keď už má od dôb Tvaljatu nacvičenú tretiu mimickú obrnu tváre, je tak hnusná, že Nicholas fakt radšej mohol zabudnúť, že spolu niečo mali. Zlaté Equilibrium. To na béčkové pomery vtedajšej doby bol oproti tomuto fakt bombový zásah. (27.03.2017)