Svatý rok

"Dej pokoj, já už jsem přispěl...😁" Tahle vtipna tečka je už jen takovou třešničkou na dortu celkově vtipne kriminální komedie, v niž se falešný biskup, s gracii sobě (Gabenovi) vlastní, vypořádá s únosci letadla, dokáže uzavřít gentlemankou dohodu s policií, leč vůči zákonu schvalnosti je i on bezmocný... (23.12.2020)

,,Dejte mi pokoj, já už přispěl." Svatému roku musím dát vysoké hodnocení už jenom proto, že jde o poslední film Jeana Gabina, který na nabídku režiséra Giraulta ještě dodatočně kývl po cca 2 letech ukončení své kariéry a krásně se tak rozloučil se svými diváky. Ale ono je to ještě ke všemu i stále svižná a skvěle propracovaná komedie, kde není nouze o invenci a originální pointy. Na začátku ještě před titulky dokumentární vstup z televizních zpráv o pápežských oslavách Svatého roku 1975, na to se pak postupně rozvíjí absurdní příběh o úteku z vězení a nečakaném střetu dvou zcela odlišných gangů (skupina teroristů a dva utečenci z vězenci) v jedném letadlu, na konci máte spolu s hlavními hrdinmi pocit, že ta boží vůle v tom "svatém roku" opravdu zafungovala a to hned několikrát. Každopádně jsem rád, že zafungovala, protože v tomto filmu sice s vážným kriminálním tématem, ale v odlehčené náladě, jsem si optimistický konec snad od samého začátku přál. Film splnil svůj záměr dokonale, pobavil, ale zároveň mne též nečekaně přivedl k zamýšlení nad ukázkou jakési nespravedlnosti, jakožto si "věčný vězeň" z drobných zločinů mohl pozitívně vykoupiť svou minulost a vykonat významný dobrý skutek pouze díky dalším a daleko odvážnějším zločinům. ---------- ,,Ať mi Bůh i kamarád odpustí. Pán Bůh určitě, ale ten kamarád...!" :-) 90% (04.06.2019)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen. • Úplne posledný titul: Jeana Gabina, teraz teda iba snáď naprosto úprimne i podotknem: „Skrátka; myslel som si, že sa totižto bude niesť v celkom opačnom duchu, i keď zase na druhej strane zrovna povedzme, že akýsi »kriminálny podtón«, ostal znovu zachovaným, alebo by som dokonca danú situáciu ešte podtrhol i v tom zmysle, že Giraultov počin neustále «klamal telom», pretože úvodná línia udalostí mala jasne nastavenú hlavnú myšlienku, ktorú sa následne podarilo i [zdarne] [z]realizovať, pričom práve odvtedy som sa naladil na vskutku rozdielny vývoj prichádzajúcich situácií, čo sa akosi napokon vôbec ale nepotvrdilo, kedy podľa mňa scenáristi odviedli poriadny kus poctivej roboty, nakoľko ma dokázali naozaj úspešne zmiasť • A zároveň možno to je i hlavný kameň úrazu, za ktorý paradoxne môže jedine iba scenár! • Ústrední protagonisti, v tomto prípade dvaja recidivisti: Max Lambert v podaní Jeanom Gabinom a Pierre Bizet v podaní Jeanom-Claudeom Brialym; sprvoti nielenže pomerne dosť podivuhodným spôsobom ubzikli z centrálnej väznice v Melune, ale súčasne sa k tomu i neskoršie prezliekli za akýchsi »cirkevných hodnostárov«, čo už u mňa mimochodom; začínalo pomaličky, ale isto, vzbudzovať určité rozpaky, no budiž, malo to svoju opodstatnenú logiku, vďaka ktorej potom pôsobili celkovo nenápadne, alias [i-n-k-o-g-n-i-t-o]. • Tentoraz mi najviac prekážal len samotný spôsob ich úteku, ktorý na mňa zapôsobil príliš nevierohodne [automaticky kvôli tomu strhnem jednu *], za to ale ďalší postup prechodu z miesta A na miesto B [respektíve ešte aj niečo medzi tým], bol už rozhodne oveľa viacej zaujímavejším, i keď sa postupne taktiež stával i stereotypnejším v rámci celku, čo rovnako zrejme prežívali i »vedľajšie postavy«, začínajúce pociťovať určitú únavu. • Jednoducho povedané: ústredné charaktery potrebovali prekonať danú vzdialenosť medzi týmito dvomi ["tromi"] bodmi, keď ako naschvál sa im začali hádzať polená pod kolená. • Nie, nesúhlasím so všetkými danými postupmi tak, ako mi boli zaradom [od]prezentované, s ktorými sa nedokážem plne stotožniť! • To čo malo vyzerať akože interesantne, tak to začínalo čoraz viac strácať [dejovú] energiu, stručne ozrejmené v tom význame, že dianie sa zaseklo [na]mieste. • I napriek tomu sa tento úctyhodný: m o n s t r é   s a c r é, v žiadnom prípade nemusel vonkoncom za nič hanbiť, veď predsa svojou priamou účasťou P R I S P E L do neúrekom kinematografických zárezov, aké si budem navždy pamätať. (11.01.2024)

Francouzská komedie, která je spíše inteligentně a velmi poklidně podávána. Takže pokud očekáváte nějaké bláznivé excesy a eskapády, nejspíše nebudete plně spokojeni. Svatý rok mi přišel jako Gabinovské krimi dílo, lehce podkresleno humorným podtónem. Spíše jsem z něj měla dojem jako z díla, které bylo vytvořeno s jistým důrazem na důležitost, a ne jako z čisté, odlehčené komedie. A takto na mě působí spousta těch Gabinovských. Což mi rozhodně nevadí, protože vždy se jedná o skvěle zvládnutý snímek, ač svým stylem "chladného" humoru, nepatří k mým oblíbeným. "Vaše tělo, které bůh obdařil tak půvabnými tvary, nebylo stvořeno k tomu, aby sešlo v dešti kulek za kalného jitra." (18.06.2011)

Svatý rok rozhodně není pro příznivce akčních komedií. Pro takové může působit trošku rozvlekle. Ale kdo má rád dostatek prostoru pro vychutnání velkého množství vtipných scén s dramatickou zápletkou, tak si přijde na své a zažije 91 minut inteligentní zábavy bez jediného hluchého místa. Doslova umělecký zážitek podtrhují skvěle obsazené a vykreslené vedlejší role. (06.08.2010)