Černé uhlí, tenký led

Chatrnější fimové vyprávění aby pohledal. Je laciné vydávat neschopnost odvyprávět logicky konzistentní příběh za mysteriozitu a ne, pokud není atmosféra podložená neúprosným odvíjením děje a vyprávěcí sevřeností, pak hezké obličeje zbarvené nočními neony či kontrastně zasazené do strohých všedních kulis špíny a dřiny a zručná rámovací kamera na to samy nestačí. Ani interpretace "poučeně" odkazující na asijskou obrodu zakladatelů drsné a ponuré americké detektivní školy to nezachrání, pokud základní linka vůbec nešlape, je výsledek o to usvědčenější ego-nástěnkou. Další vizuálně dobře vyvedená, ale nefungující záležitost, která se hroutí, sleduje-li pozorovatel postavy nejen ve světle lamp, ale také ve světle logiky věci a intuitivního zkoumání. *** Nebudu se ptát, proč bruslení, proč vrah nechával obětem brusle na nohou a kde je na tom kluzišti asi mohl zabít, v čase, než by si brusle sundali (chápu, kdyby neměli brusle, tak jak by se přišlo na kluziště, že - jenže tahle obrácená, z prstu vycucaná konstrukce důvodů je nejhorší, dětinsky naivní prohřešek proti ústrojnému, přirozenému vyplývání dějů), nebudu se ptát, proč Zhang jako svědek nenechá zastavit vlak a kousky mrtvoly svého kolegy posbírat, nebudu se ptát, proč potřebovali zápletku okořenit tím, že budou hlavní hrdinku nutit, aby jim manžela vydala, když ho mají v hledáčku sami a vůbec ji k zátahu nepotřebují, nebudu se ptát, proč on musí nejprve jít kupovat cigarety, aby se za ním nakonec tak nepřipraveně z jednoho směru ulice vrhlo odnikud deset příslušníků a málem ho ještě nechali utéct volným koncem ulice, nebudu se ptát, proč si ona pět let schovávala usvědčující kabát i s vizitkou, aniž by se ho prostě zbavila, proč vůbec dřela celou dobu v prádelně, když ji muž finančně podporoval ze své loupežné činnosti, nebudu se ptát, proč on z toho nakonec vychází jako zamilovaný dobrák, jenž se kvůli ní dostal na zcestí, když vyprávění začíná jeho nepovedenou vražednou loupeží, po níž se trikem zbavil mrtvoly a začal žít "duchovou existencí", nebudu se ptát, jak je to s tím... ne, nebudu se ptát, protože logických lapsů a nedořešeností je tam tolik, že z nich emanuje neschopnost přirozeně vyprávět a důsledně sledovat odvíjenou nit, a naopak z nich prosvítá upachtěná snaha pokaždé ad hoc vymyslet libovolný důvod či podsunout umělou nápovědu (brusle na nohou obětí, vizitka v kabátě, vzkaz s SPZ v autě kolegy atd.), která děj mechanickým poskočením posune k následné scéně. Autor, s citem pro kompozici a atmosféru, který ty líbivé záběry umělecky ukřižuje na chatrně smontovaném lešení příběhu. Další, který se nesoudně mýlí ohedně toho, jak minuciózně dosebe musí zapadat střípky kriminálního dramatu a že tenhle žánr nelze beztrestně zneužít. (Je to právě naopak, kde jinde se musí klást takový důraz na bezchybnou, nemilosrdnou logiku, s níž se věci nakonec stanou a dostihnou iniciátory i aktéry? Nechala bych režiséra tři roky číst jenom existenciální detektivky Friedricha Dürrenmatta, dokud by případy komisaře Bärlacha neuměl se slzami v očích odvyprávět krok za krokem i vytažený o půlnoci z postele). Zkrátka ne, nestačí to, to všecko hezké špinavé padá dolů s vypachtěným, zflikovaným příběhem, kácí se to jako židle s podřezanýma nohama. *** Leda snad kdyby tomu někdo vymyslel nový žánr, v jehož rámci bychom pak mohli hodnotit specifické kouzlo toho snímku, například: kterak naivistické i pošetilé vyprávěcí postupy čínské kinetamografie rozrušují základy existenciálního detektivního dramatu, komizují noirovou poetiku a zesměšňují hard-boiled school tvrďáky - ale myslím, že bych se tomu nechtěla soustavněji věnovat a porovnávat, kdo v této kategorii dosáhne většího mistrovství. (16.02.2015) (méně) (více)