Bídníci

Tak si zase zaplavu proti proudu, protože se mi opravdu nepodařilo pochopit, proč je tato verze zde na ČSFD považována za nepřekonatelnou. Díky Gabinovi, který je takovou obrovskou modlou pro zdejší uživatele? Nebo díky podivnému způsobu vyprávění, který působí jakkoliv, jenom filmově moc ne? Nikomu nevadí, že jsou tady postavy zploštělé a že je Cosette totálně tupá? Beru v potaz rok vzniku filmu, ale víc než 50% ze sebe nevymáčknu. (23.04.2014)

Klasika neklasika, ať se na mě nikdo nezlobí, ale já se nudil a skřípal zuby. Huga jsem nečetl, takže nevím, zda i předloha je takto naivní a schematická, ale plochost postav a jejich nevýraznost mi silně vadily. Mám pocit, že k mému pocitu ještě silně přispěl český dabing - občas se mi zdá, že ač se jednalo o počin v jeho "zlaté éře", z úst nadabovaných postav lezlo něco úplně jiného než v originále, zejména po výrazové stránce. (695., 12. I. 2012) (13.01.2012)

Už jsem viděl vícero zfilmovaných verzí Hugova románu. Některé lepší, jiné horší. Ale pro mne ta absolutně nejlepší verze je tato a obávám se, že i přes další budoucí "remaky" to tak i zůstane. Nějak už si tu postavu Jeana Valjeana s někým jiným než Jeanem Gabinem nedokážu představit. Tento legendární herec mne snad nikdy nezklamal a tento jeho "filmový majstrštyk" byl současně jedním z mých prvních setkání s Jeanem Gabinem a tím pádem ho mám zarytý "zatraceně hluboko". A nutno dodat, že Gabin si zdaleka "neukradl" celý film pro sebe, nezapomenutelní byli rovněž Bourvil a Bernard Blier i představitelky Cosette a Fantiny. (21.06.2017)

Jedná se bezesporu o jedno z nejlepších zpracování knižní klasiky, zvláště výkony hlavních tvůrců, J.Gabina a Bourvila, staví snímek do nadčasové podoby. Nevšední je také mimořádná hudba a dobové kostýmy. Narozdíl od verze Roberta Hosseina, film nepůsobí vůbec temně a depresivně, spíše světle a výchovně, čehož dosahuje ukázkovým způsobem. (04.10.2011)

Nádherný klasický příběh o cti, rozvažnosti a statečnosti, který v doprovodu s výborným hereckým obsazením činí skutečně vybroušený klenot ve francouzské kinematografii. Pro mne osobně první zpracování legendárního románu o Jeanu Valjanovi a historických událostí ve Francii z počátku 19. století, které vidím. Jásám nad těmi scenériemi v krásných barvách, titulní melodií, celou řádkou nezapomenutelných scén (především ty válečné a pak Valjeanovo převádění polomrtvého Mauria podél vodního kanálu). Opět jásám nad velkým Gabinem, který se jedné ze svých životních rolí chopil plným srdcem, cením si i Bourvila v mírně tragikomické postavě Thérnadiera a jsem tradičně rozčarován (pozitivně) nad těžkými nesympatiami ze strany Bernarda Bliera, který je jako slizký pronásledující inspektor prostě též dokonalý. Celkový prožitek naštěstí úplně nenarušil ani přílišně využívaný vypravěč v pozadí, který (někdy i dost zbytečně) uváděl do pochodu dokonce i vnitřní monology postav. Ale ta archaičnost k podobným snímkům snad i patří a divák zabrán poměrně strhujícím vyprávěním jí snadno odpustí. To já byl po celý čas plný očekáváním, jakým směrem se spočátku hodně trpký příběh ze starých dob bude vyvíjet. Je až s podivem, že tyhle Bídníci nebyli u nás vydány na DVD, ba co hůř, neobjevili se podle všeho za posledních 20 let ani jednou v televizi. 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (14.08.2019)