Bídníci

Nádherný klasický příběh o cti, rozvažnosti a statečnosti, který v doprovodu s výborným hereckým obsazením činí skutečně vybroušený klenot ve francouzské kinematografii. Pro mne osobně první zpracování legendárního románu o Jeanu Valjanovi a historických událostí ve Francii z počátku 19. století, které vidím. Jásám nad těmi scenériemi v krásných barvách, titulní melodií, celou řádkou nezapomenutelných scén (především ty válečné a pak Valjeanovo převádění polomrtvého Mauria podél vodního kanálu). Opět jásám nad velkým Gabinem, který se jedné ze svých životních rolí chopil plným srdcem, cením si i Bourvila v mírně tragikomické postavě Thérnadiera a jsem tradičně rozčarován (pozitivně) nad těžkými nesympatiami ze strany Bernarda Bliera, který je jako slizký pronásledující inspektor prostě též dokonalý. Celkový prožitek naštěstí úplně nenarušil ani přílišně využívaný vypravěč v pozadí, který (někdy i dost zbytečně) uváděl do pochodu dokonce i vnitřní monology postav. Ale ta archaičnost k podobným snímkům snad i patří a divák zabrán poměrně strhujícím vyprávěním jí snadno odpustí. To já byl po celý čas plný očekáváním, jakým směrem se spočátku hodně trpký příběh ze starých dob bude vyvíjet. Je až s podivem, že tyhle Bídníci nebyli u nás vydány na DVD, ba co hůř, neobjevili se podle všeho za posledních 20 let ani jednou v televizi. 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (14.08.2019)

Už jsem viděl tu televizní verzi z roku 1982, ale nějak jsem byl duchem mimo a moc jsem nevnímal děj. Hold drogy a úzkosti. Ale tuhle adaptaci jsem vnímal pořádně od začátku do konce a na konci jsem se rozbrečel. Jean Valjean, člověk, který se z drobného zlodějíčka a galejníka stal boháčem a starostou malého městečka. A to jen díky neuvěřitelné dobrotě a milosrdenství biskupa Myriela, který by měl sloužit jako vzor všem církevním hodnostářům. Jean se zastal nebohé Fantýny a postaral se o její dceru Cossettu. V patách mu však byla minulost a neúnavný Javert, kterého však nakonec Jean zlomil svým milosrdenstvím. Boje na barikádách během revoluce v roce 1830. Historické kulisy a kostýmy nevyzařují tu bídu obyčejných lidí jako ve verzi z roku 1982. A hlavně spousta postřehů o tom, jak jsou lidé v bídě zoufalí a páchají zločiny. Je to nadčasové, dodnes se prostí lidé nemají tak dobře jak by si zasloužili, protože všude okolo číhají vlci. Vy jste to ještě nepochopili? (07.03.2022)

Je to film do svojej doby, musím súhlasiť s užívateľom canakja v mnohom. Príliš dramatické, niekedy až melodramatické, naivné, ukecané, dlhé, ešteže je tam ten rozpávač, že prostredie je na svoju dobu celkom zvládnuté, že je tam ten Gabin, no musíte to zobrať odo mňa v pohode, lebo nedokážem sa pretvarovať v tomto prípade a hodnotím slobodne. Možno dokonca už prehodnocujem alebo prikláňam sa skôr k lepšiemu hodnoteniu, lebo ma to ozaj nebavilo, nezaujalo a skôr sa mi páči novodobé muzikálové prevedenie z roku 2012. (25.03.2014)

Jean Gabin sice jako vždy hraje Gabina, ale v případě Valjeana jde o dokonalou symbiózu. Také všechny ostatní figury tu fungují mnohem lépe než třeba v Hosseinově, dle mého, nepříliš povedené verzi. Ať už je to Eponina, jejíž osud i tady zůstává tou nejsilnější a nejpůsobivější částí příběhu, Gavroche nebo úlisný Thenardier, kterého Bourvil podává tak dokonalým způsobem, že přehrává možná i Gabina a ty části filmu, ve kterých se objeví, si zcela po thénardierovsku krade pro sebe. Totéž co pro figury, platí i pro většinu důležitých scén. Ve své filmové zkratce jsou na rozdíl od Hosseinovy verze přehledné, emotivní, věrnější předloze a ve všech ohledech fungující. (17.02.2017)

Na svou dobu hezké zpracování, Jean Gabin v roli sympatického Jeana Valjeana táhnul příběh, kterému zdatně sekundovali Blier s Bourvilem. Na ty staré kulisy a poctivou hudbu byla radost se koukat. Čert vem slabší triky a trochu teatrální umírání. Občas mi jen vadily přehrávané dialogy postav, až v takovém divadelním stylu, což je nejspíše dáno svým stářím. O chlup lepší ale pro mě zůstává zpracování z roku 1998. (15.01.2023)