Hrom do toho!

Příběh, který se přes prezentovanou komediálnost tak nějak sveřepě prokousává dějem - a přitom prakticky nesměřuje k žádnému velkému finále. Víceméně je sledem lehce úsměvných scének s výtečnými dialogy, jejichž odlehčenost se rozbíjí o buldočí houževnatost vysloužilého veterináře Brassaca - k čemuž napomáhá i hudební doprovod, podkreslující jednotlivosti zápletky. Nicméně má velice solidní dramatickou linku a zvláštní nevyumělkovaný půvab, když vypráví, kterak díky jednomu opileckému výstřelku nad starobyle a movitě vyhlížejícím sídlem po mnoha zatrpklých letech nesměle vysvitlo slunce. (30.08.2019)

Méně zajímavé, než herecké obsazení napovídá. 1) 61letý Jean Gabin (veterinář), 26letá Michèle Mercierová (prostitutka) a 38letý Robert Hossein (pasák) jednotlivě ani v souhrnu nic zvláštního nepředvedou. Totéž se týká scénáře a režie._____ 2) Výstižný koment: pakobylka**** (příběh se sveřepě prokousává dějem...to jsem se zasmál). (12.11.2019)

Herecké obsazení je tady velkým lákadlem. Na spojení Gabin + Mercier jsem byl hodně zvědavý. A dopadlo to tak, že si mistr Gabin očividně s chutí zahrál komediální roli vesnického suchara závislého na alkoholu a Mercier ztvárnila zase vážnější postavu a vedle mistra Gabina obstála. Hossein je zde překvapivě spíš do počtu. Jinak je to docela povedený film, některé Gabinovy hlášky jsou skvělé. Ta milostná zápletka mě taky bavila. Ačkoliv mi ze začátku příběh připadal trošku divný, nakonec se z toho tedy vyklubala další příjemná francouzská záležitost. Jsem rád, že se mi povedlo tento film sehnat a doporočuji. (27.10.2016)

„Kytky možná vídáte denně, ale jejich krásu nevnímáte.“ Taky jsem měl spočátku dojem, že tato stařičká černobílá podívaná z filmových hlubin 60. let nepřinese žádný zázrak. Zadíval-li jsem se-li lépe, i ta krása obyčejnosti mne dokázala brzy pohltit a najednou jsem jí taky vnímal. Jean Gabin si po třech letech od snímku Opice v zimě opět střihl postavu notorického alkoholika, jehož nevyléčitelná závislost se již stala téměř neoddělitelnou součástí života (či možná již jen přežívání). Ač se zdá jeho postava na první pohled tragická, z Gabina zde sálá naopak docela pozitivní energie. Když sám s ironní sobě vlastní poznamenává „funguji jako auto – když zajedu do města, musím natankovat“ a trousí mezi svými kumpány spoustu dalších hlášek, ta vnitřní vyrovnanost dává hlavní postavě přímo tragikomický rozměr. Pěkný protipól vytváří Michèle Mercier jako dívka z ulice, jež nečekaně vstoupí do života stárnoucího bonvivána... stane se novou milenkou? Nebo vhodnou náhradou namísto nikdy nenarozené dcery? Podaří se alespoň jednomu z této dvojice začít žít nový život...? Lehce nadprůměrné rodinné drámo krásně dotváří, vedle přítomného komediálního nadhledu, také poetická hudba a ojedinělé venkovské prostředí před zámečkem ve společnosti psů a koní. Milý kousek. 75% (25.08.2020)

Zcela neprávem zapomenutá perlička. Filmový pár Jean Gabin a Lilli Palmer je v mých očích jedním z nejúžasnějších, co jsem kdy viděla. On je naprosto nevypočitatelný zpiťar, s proříznutou pusou a jazykem ostrým jako břitva, ona s ledovým klidem a noblesním nadhledem přijímá, ať už s chutí nebo nechutí, jeho eskapády. Bezdětné manželství se jednoho dne rozroste o půvabnou Michèle Mercier, kterou si koupil na noc a přivedl si ji domů... Krásná věcička s nádhernou hudbou. (31.08.2019)