Summer Camp

„Táborová bojovka? Krev a černá rohovka.“ Když to porovnám se zábavou na pionýrských táborech mého dětství v Černé vodě (!) v Rychlebských horách, jasně vítězí španělský Summer Camp. Zajímavější lokace, kreativnější vedoucí, divočejší bojovky i strava. Plus zajímavá zvířátka pro městské dětičky. Ovečky, králíčci, pejsci... s pěnou u huby... Ocenil jsem i hru Na slepou svázanou bábu nebo to neustálé střídání rolí při hře na honěnou. Kočka se stává myší, myš kočkou. Bavil jsem se. Teď mi hlady kručí v břiše, je čas navštívit jídelnu a TÁBOROVÉ OKÉNKO: [][] Co děti psali na pohlednice rodičům? [Ξ] Mami a tati. Jídla je dost. Hlavně masa. [Ξ] Ubytování v barabizně, vedoucí jetí, domorodci sjetí, lesy pěkné, plné hub. [Ξ] Atmosféra v kolektivu na houby. Doslova. [Ξ] Vedoucí vrčí, my zdivočeli. [Ξ]  Lovecky, čili s nástrahami vybudovaná stezka odvahy byla fajn. [Ξ] Postřik trávníku už míň. Naše zavlažování nevedlo k růstu, ale ke snižování stavu táborníků. [Ξ] Tábor se vydařil, nikdo nepřežil. [][] A jaká epidemie je vlastně horší? Covid nebo houbová cyklická vzteklina? Jednoznačně ten čínský covidový opruz, protože se španělskou plísní stachybotrys byla aspoň sranda. (27.06.2023)

„Summer Camp“ je průměrný film, který rozhodně není tak děsivý, jak by děsivý být mohl. Ale na druhou stranu jsou zde scény, například ta s dětmi, které jsou hodně nepříjemné a z kterých vás bude mrazit. Ale najednou zjistíte, že je to místy až moc obvyklé a až moc klasické a vytratí se z toho jakýkoli náboj. Prostě jen film o tom, jak se zvrtne návštěva kempu. (13.05.2017)

Tohle úplně nevyšlo, ze Španělska jsme zvyklí na větší fláky. Dojíždí to zejména na tom, že si k postavám nelze vytvořit absolutně žádný vztah, všichni jsou to zaměnitelní necharismatičtí pajduláci bez vlastností. Zbytečně třepající se kameru bych zkousnul, i nic moc vizáž nakažených bych zkousnul, základní nápad (záchvat šílenství, který však brzy odezní a přesouvá se z postavy na postavu) má dokonce i poměrně dobrej potenciál, ale to by se s ním muselo ve scénáři nějak zajímavěji pracovat. Takhle je z toho zkrátka jen nezajímavé béčko, které sice díky střídmé stopáži lze celkem bez problémů strávit, ale zítra už si na něj nevzpomenu. (02.08.2016)

Měl jsem večer chuť na pořádnej partičkovej horor. Jenže to by ta parta lidí musela mít nějaký charisma. Na tom se asi shodnem všichni. Ta zápletka s infekcí, která má vzteklinovej vliv by i celkem ušla, ale to by to muselo dávat nějakej smysl. Tím pádem to prostě u mě moc nefungovalo. Jednou to máš, pak to přejde, nic si nepamatuješ. Prostě nereálný. Ale ten konec s dětma, to byla třešnička. Škoda jenom, že tam chybělo víc těch gore momentů. (28.08.2016)

A cenu za prozatím největší zklamání sezóny vyhrává... chvíle napětí... Alberto Marini za svůj Summer Camp! Gratulujeme! Fakt díky, no. Prozraďte nám teď, milý Alberto, vaše nynější pocity. Proč si myslíte, že jste získal zrovna tuhle cenu? Děláte si ze mě prdel? Jsem nasranej! To jsou moje pocity! Člověk vám chce dát nějakej pořádnej a strašidelnej horor z lesa, a vy se mu takhle odvděčíte, kurvy jedny. A nemyslíte, pane Marini, že jste si to tak trošku posral sám? Čim jsem to tak posral?! Tim, že jsem to udělal hezky tajemný, od začátku napínavý, až do konce příjemně děsivý a navíc v modernim a svižnym kabátě? Kdepak, milý Alberto. Vždyť ten film je hroznej. Tuna klišé, všichni jenom řvou a hysterčí a vy si za záporáky vyberete tu nejhorší možnou alternativu. A s tou parkinsonovou kamerou jste to úplně zabil! Jde vidět, že vám ta kamera moc nesvědčí, radši se vraťte k papíru, protože tam... A vy jenom nevíte, co chcete! Na festivalech mi to chválili a tady najednou máte pindy! Nashle a polibte mi prdel, buzeranti zasraný! Taky nás těšilo, pane Marini, a zase někdy na viděnou! (02.08.2016)