Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kdo se skrývá pod maskou záhadného starce? To sama pomsta přichází po letech… Dobrodružný francouzský film Hrbáč byl natočen podle stejnojmenného románu Paula Févala z období sklonku vlády Ludvíka XIV. Statečný šlechtic Lagardere je svědkem zákeřné vraždy Filipa de Nevers, spáchané královým oblíbencem Gonzagou, který se tak chce zmocnit velkého jmění rodu de Nevers. Slíbí umírajícímu, že před Gonzagovými úklady zachrání jeho malou dcerku Auroru. Tajně odveze dítě do Španěl, kde je vychovává, a po patnácti letech je vrátí matce, která nikdy nepřestala věřit, že se jednou se svou dcerou shledá. Do Paříže se Lagardere vrací v masce, ve které ho nepozná ani vlastní schovanka... Hrbáč byl vždy vděčnou látkou pro filmové zpracování. Jedním z jeho legendárních představitelů byl i Jean Marais. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (132)

Asmodin 

všechny recenze uživatele

Skutečně jediná dobrá verze Hrbáče je z roku 1997 s úžasným hereckým obsazením a soundtrackem, který zaujme (kdybych si ho mohla stáhnout z netu, tak ho poslouchám od rána do večera). Tohle všechno tomuhle filmu chybí, přestože je to jedna z prvních verzí s Jeanem Maraisem, který dodnes rozpálí nejednu babičku :o) ()

Stanmi 

všechny recenze uživatele

Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl. ()

Reklama

dopitak 

všechny recenze uživatele

Když pominu fakt, že Honza Mareš vypadá po dvaceti letech mladší než před nimi, a Sabine Sesselmann si tam zahrála dvojroli, takže starou kněžnu jí taky nikdo nevěří, film se příjemně rozjíždí, přibrzdí španělským venkovem a graduje na maškarním plese, je plný intrik a dominuje mu skvělý původní dabing (Moravec, Švormová, Bruder, Němec, Langmiller), vychází mi z toho velmi dobrá. Ve scénáři mi vadila jenom ta úvodní scéna v hradním příkopu, skvělý šermíř Lagarder se jen dívá, jak dvou moulové prchají do hradu... ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Na romantických historických filmech Andrého Hunebella mi vadí, jaký význam se v nich přikládá celé té maškarádě, pod jejímž leskem se ztrácí psychologická jedinečnost (většiny) postav. Zpravidla na tomto schematismu nejvíce tratívá Jean Marais, jenž musí ustavičně bojovat a svůj charakter manifestuje zpravidla mimořádným sebezapřením a obětí. Naopak Bourvil z něj zpravidla těží: rozehrává své druhořadé postavy barvitě a vtipně. Tak i zde se Maraisův hrdina pořádně rozehrává až ve své „roli“ hrbáče, k níž vede cesta nespočetnými souboji a bezčasím, během něhož pečuje o ušlechtilou schovanku, která právě tak úchvatně dospívá a zraje, jako on nečekaně mládne. Toto naivní zborcení věkové bariéry doprovází úžasné zazrcadlení v dvojroli Sabine Sesselmannové, kdy téměř nelze obě postavy odlišit. ()

Mrkvič 

všechny recenze uživatele

Kdybych viděl dřív, možná bych k filmu tíhl podobně jako velká část zde hodnotících. Nyní je to ale už hodně zvětralá klasika. Spousta soubojl, které už jsou bohužel jen úsměvné. Na druhou stranu výkony Jeana Maraise bez kaskadéra jsou dechberoucí. Bourvil je prostě Bourvil, jeho obličej nemohl nic pokazit. Zápletka lehce připomínající Bídníky by nebyla špatná, ale holt herectví a dialogy jsou také už dost zastaralé a opět spíš pobaví svou letitostí. Díky tomu před XX lety neplánovanému humoru jsem se ale pořád slušně bavil a to u tak starého filmu není jen tak. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (13)

  • Keď sa v závere stretne Aurore so svojou matkou (obe hrá Sabine Sesselmann) a objímajú sa, tak v záberoch, kde sa pozeráme do tváre matky, stojí pri nich Passepoil (Bourvil), zatiaľ čo v záberoch, kde sa pozeráme do tváre dcéry, tam nikto nestojí. (ČSFD)
  • Ve scéně, kdy se Lagardére (Jean Marais) vrací do svého pronajatého domu ve městě, otevírá si klíčem. Ten po odemčení nechá v zámku, vejde a zabouchne. V následujícím záběru z interiéru ovšem vidíme, že je klíč ve dveřích z vnitřní strany. (TomKey)
  • Vojvoda Orléanský (Paul Cambo) hodí v závere Lagardèrovi meč so striebristou záštitou. To môžeme jasne vidieť, keď sa napriahne do strehu. Avšak behom súboja a po ňom má tento meč už záštitu zlatistej farby. (ČSFD)

Reklama

Reklama