Kapitán

Další z historických dobrodružně romantických filmů s dávkou humoru, napětí, soubojů, ježdění na koni, kde se hlavní hrdina, rytíř Francois de Capestan (Jean Marais), blíží supermanovi, jehož některé kousky jsou dechberoucí, ale zároveň příliš zidelizované. Tentokrát jsme v první polovině století 17., kdy mladičký král Ludvík XIII. (Christian Fourcade) je ve dvojím ohni. Z jedné strany mocichtivý maršál Concini (krásně úlisný Arnoldo Foá), jakýsi královský premiér s neomezenou mocí a poslušným poskokem Rinaldem (Guy Delorme), který se neštítí žádné zákeřnosti, která tak konktrastuje s čestností Hrdiny. Na druhé straně je nespokojená šlechta, která by ráda slabého krále vystřídala vévodou d'Angouléme (Raphael Patorni), jehož dcera Giséle (půvabná Elsa Martinelli) zachraňuje Hrdinovi život. Ten jí to oplácí hned několikrát a vzniká mezi nimi ryzí romantické pouto zvané láska. Nevtíravý humor dodává Cogolin (dobrý Bourvil), věrný přítel a pomocník Hrdiny. Jen se nabízí otázka, co bylo se psíkem, když tak často jezdili. A pak škoda, že je mu brzy ukraden ten krásně poťouchlý koník. Další zajímavé postavy: Italka Giuseppa (Pierrette Bruno), která se zakouká do Gogolina, naivní Béatrice de Beaufort (Annie Anderson), která zradila, aby zachránila svého otce a mocichtivá Conciniho manželka Léonora (Jacqueline Porel). Ale protože je přítomen Hrdina, který zachraní i samotného krále a nakonec i svým příkladem obrátí nespokojenou šlechtu zpět k věrnosti, stát je zachráněn, padouši potrestáni a lásce je otevřena cesta. Poměrně příjemná nenáročná podívaná, kde čest a dobro opět vítězí. (08.11.2010)

Jean Marais v roli venkovského šlechtice Francoise de Capestanga alias Le Capitana, věrného mladičkému králi Ludvíku XIII. ve Francii po roce 1616 jako vždy na výbornou. Bourvil na tom není v poněkud rozvernější úloze o nic hůře a André Hunebelle dobře věděl, jak se točí dobrodružné filmy, které umí vydělat slušné peníze. (05.08.2005)

Příjemný historizující film, který sice se drží podobných námětů podobných romantických dobrodružných filmů, ale účastí Bourvila dostává zcela jiné grády. Takže se film nakonec naštěstí nebere tak vážně, jak tomu v podobných případech občas bývá, má jemný nadhled a několik hlášek, které se mi líbily hodně. Např. "Šaty sice nedělají člověka, ale hned se k vám chovají jako k pánovi. - Nelze být básníkem i hrdinou. - Příroda si se mnou pohrála, stále jí to vracím." a moje nejoblíbenější: "Není u nás náhodou kdekterý komediant ministrem?" Jak aktuální i pro dnešní dobu, kdy třeba komediant Rakušan objíždí Karvinsko, a jiný komediant tvrdí, že sice byl v době tragické střelby na UK na chlastačce, ale obětuje se a ze svého postu neodstoupí, bo to premiér bere jako hrdinství. Zpět k filmu. Prostřední část mi přišla poněkud nudnější, ale zase to oživí Bourvilova písnička s italskou služtičkou. A pobavilo mě, že hlavní hrdina leze do pevnosti přes prevét, tedy venkovní záchod. Celkově příjemný snímek, pohodový a rád si jej někdy pustím znovu. (28.01.2024)

Kordy, jedy, lapkové, vězněné dámy, intriky, koně - mušketýřina, v níž chybí mušketýři a napojení na vrcholnou politiku (a s ním spojené intrikaření) působí tisíckrát mělčím dojmem než v nejznámějším Dumasově díle. Byť Dumas v Mušketýrech též idealizoval, uměl své zápletky všelijak kroutit a zaplétat, jak už tak zápletkám slušívá. Zdejší dějový špagát je ale natažený. I jeho postavy žily zajímavější životy než bezchybný Kapitán a všechybný Concini. Athos pil jak duha, Porthos byl mluvka, Aramis samé tajemství a Richelieu byl jako protivník kolikrát hoden obdivu. Kapitán své ideály nedohnal a plácá se kdesi v podprůměru. (26.01.2009)

Připadala jsem si jako bych sledovala Vinnetoua zasazeného do doby počátku samostatné vlády Ludvíka XIII. Maraisův Francois de Capestang byl stejně bezchybný jako byl Old Shatterhand, taky mu to tak slušelo a dojem podtrhl dabing Vladimíra Ráže (který daboval i Lexe Barkera ve známé sérii filmů o apačském náčelníkovi). Bourvil byl takový francouzský Sam Hawkins, nechyběly krásné ženy a dívky, Concini králi a šlechtě pil krev naprosto dokonale, stejně jako ovládal královnu matku (ten se nám nezatoulal z Mayovek, ale ze Třech mušketýrů, jak už tu někdo trefně poznamenal, protože nejvíce připomínal kardinála Richelieu, dokonce s sebou měl i svého Rocheforta). Marie Medicejská byla vykreslena jako postava mnohem kladnější než ve skutečnosti byla a také dostala mnohem méně prostoru, což ale nepovažuji za chybu. Za tu naopak považuji, že (aspoň mně) zde chyběl Vinnetou :-)), aby toho hlavní hrdina nemusel stihnout tolik...No jo, na věčné přátelství mezi muži věří jenom Němci a Francouzi by se do něčeho tak ošemetného a krkolomného nikdy nepouštěli, zvláště u takových historických postav jako byl Jindřich III. z Valois či Ludvík XIII. z Bourbonu... (13.09.2012)