Režie:
Gabriele MuccinoScénář:
Brad DeschKamera:
Shane HurlbutHudba:
Paolo BuonvinoHrají:
Russell Crowe, Amanda Seyfried, Aaron Paul, Diane Kruger, Quvenzhané Wallis, Bruce Greenwood, Janet McTeer, Kylie Rogers, Jane Fonda, Octavia Spencer (více)Obsahy(2)
Jake Davis (Russell Crowe) se musí po tragické smrti své manželky sám postarat o jejich pětiletou dcerku Katie (Kylie Rogers). Jake je slavný spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, který trpí depresemi a duševní poruchou. Po smrti ženy svádí boj nejen sám se sebou, ale i s výchovou Katie. O 25 let později. V dospělosti Katie (Amanda Seyfried) žije se svým přítelem Cameronem (Aaron Paul) na Manhattanu. Jejich vztah se potýká s problémy. Amanda bojuje s vnitřními démony, kteří ji pronásledují od jejího problematického dětství. Film Otcové a dcery zachycuje vztah dítěte a rodiče, kteří se v průběhu let odcizili. Přes staré křivdy a rány, které během života utržili, se snaží znovu k sobě najít cestu... (Bioscop)
(více)Videa (25)
Recenze (195)
Zvláštně vyprávěný film, který se zaměřuje na dvě časové roviny jednoho netypického vztahu táty s dcerou. V jednom je táta Russell Crowe, druhá se pak zaměřuje na současnost a jeho dceru, kterou hraja Amanda Seyfried. Osobně nicméně musím říct, že příběh s Russellem se mi líbil víc, ačkoliv na Amandu se v druhém příběhu moc hezky koukalo. I přesto, že se celý příběh jednoho rodinného vztahu blíží k epickému zakončení a divák to tuší od samotného začátku, nedokázal mě film natolik pohltit, abych si ho dokázal naplno užít. Prostě jsem tomu vztahu táty a dcery nerozuměl. Táta zacházel do absolutního extrému a dcera v podstatě taky. Nedokázal jsem se s tím ztotožnit a tak jediné, co mi zůstalo, byla radost z toho, že Russella a Amandu mohu opět vidět v nějakém filmu. ()
Otcovia a dcéry ma oslovili, ich atmosféra a tempo rozprávania mi sadli, napriek tomu mám dojem, že v nich niečo málo chýbalo. Dve dejové línie v dvoch časových rovinách sú dobrý nápad. Každá má svojho hlavného hrdinu, ktorý sa tak trochu chová ako slon v porceláne. Väčší problém je s dospelou Katie, ktorá mala množstvo času sa vyrovnať so životnými stratami ale nestalo sa tak, čo najviac cítiť v momente, kedy sa neuvážlivo vzdáva všetkého pekného, čo si vybudovala a mal som dojem, že scenárista proste potreboval mať hrdinku v druhom obrate na dne, namiesto toho, aby bol tento čin dostatočne zmotivovaný. Oba príbehy sú aj mierne predvídateľné, ale funkčné. Mierna dilema v hodnotení, sme ale vysoko v červených číslach, tak si dovolím dať iba tri hviezdy. ()
Film "Otcové a dcery" byl rozhodně zajímavým dramatem s podrobně vykreslenými hlavními postavami.. Bohužel tempo bylo více než líné a současná dějová linie byla pro mě méně zajímavá než ta retrospektivní.. Russell Crowe i Amanda Seyfried svoje postavy ztvárnili naprosto dokonale, ale ani síla jejich hereckého umu nedokázala děj pozvednout.. Dospělá Katie, ač měla mé pochopení, byla krajně nesympatická a vysoce labilní osobnost.. Nechápu, jak takový člověk se může věnovat psychologii dětí.. Rozhodně donutí diváka přemýšlet, ale díky své dějové nevyrovnanosti snímek "Otcové a dcery" dosáhne sotva na průměrné hodnocení.. ()
Jedno z dalších romantických dramat, u kterého polovina národa přemýšlí nad tím že hodnotit pod 3 hvězdy vlastně nejde, protože film něco hrozně důležitého sděluje, ale za 5 to není ani náhodou, protože to hrozně pomalu utíká. Takže jak z toho ven? Russell Crowe hraje seč mu síly stačí, ale bolí mě srdce když vidím že je plýtval zrovna v tomhle. 50% ()
Galerie (150)
Zajímavosti (3)
- Natáčalo sa od 15. marca do 9. mája 2014 v Pittsburgu. (Erik7595)
- Russell Crowe má, kromě své závěrečné scény, po celou dobu filmu oblečené světlemodré džíny, tričko a košili, místy doplněné buď koženou bundou nebo kabátem. Jiný oděv na něm nevidíme. (funhouse)
- Konkurzu na Teddy Santon (Jane Fonda) sa zúčastnila aj Christine Baranski. (Keithe)
Je propastný rozdíl mezi jednoduchým a banálním. Jendoduchost je geniálním vystižením podstaty třeba i složitých situací, je průzračná a zakládá empatii a možnost spoluprožití, třeba i něčeho originálního. Banálno je zjednodušením bez porozumění této podstatě. Eliminací na pouhá povrchní a tuctová konstatování. Která jsou nepřesvědčivá. A neumožňují konkrétní spoluprožití. Potíže a duševní hnutí všech postav ve filmu jsou nelogické, nespecifické, nekonkrétní a nijak se nepropojují ani nevyvíjejí s ohledem na rozdílné situace a životní fáze, jimiž postavy procházejí, ani s ohledem na to, co tvrdí, že k sobě cítí. Maniodepresivní pychotické záchvaty otce nemají žádný smysluplný spouštěč, nijak nelze porozumět tomu, co se v něm odehrává a proč. U černé holčičky vůbec není jasné, proč na Katie v parku nakonec promluví, po všech těch iritujících a trapných blábolech o kreslení a o kachnách, které na ni Katie vyplácá, navíc poté, co sama přiznává u vlastní terapeutky, že k nikomu nic necítí, by se dalo spíš čekat, že ta holčička se jen utvrdí v tom, že jí nikdo nerozumí a dospělí jsou nevnímaví užvanění pitomci. Přístup Katiiny nadřízené k dětské psychoterapii je vyloženě debilní (holka ještě nemluví, i když vás chytla za ruku, no tak to není žádný progres, předáme ji někomu zkušenému; později: totální a náhlé odstřihnutí od někoho, komu začala důvěřovat, je pro ni teď nejlepší a je to standardní postup etc.) a film to nijak zvlášť nerozporuje. Dalo by se pokračovat, jak se tam bez solidního podkladu jen kumuluje klišé na klišé a žádný příběh nenese punc osobitosti. Strýc a teta, kteří - opět bez srozumitelných, filmem konkrétně vybudovaných motivací - si chtějí Katie urvat pro sebe, se o to přestanou snažit, protože on ji podvede se sekretářkou, která otěhotní, a ona požádá o rozvod. Ehm. Existuje provařenější klišé? Ale jo, hned v dalším dramatickém zvratu (které lze čekat každou chvíli), jsme toho svědkem. Atd. Navíc i zvolený způsob vyprávění příběhu je příšerně polopatický: nejprve se ve zkratce podíváme, že byla hádka v autě, že se stala nehoda, že jedno tělo se přenáší v černém pytli, že holčička pláče v sanitce, že volá tatínka... A pak střih na dceru s tatínkem doma, na fotografii mrtvé maminky na stolku. A tak to pokračuje dál, jedna linie odkrývá, jak to bylo s tátou a výchovou dcery, druhá, jak se nevyrovnaná dcera stejěn klišovitě potýká s odmítáním být znovu někým milována. Co jednoduššího si lze pro červenou knihovnu vymyslet, že? Na filmu není ani jediný rys, kterým by se z klišé červených knihoven vymaňoval - není mi jasné, jak si tenhle režisér mohl najít cestu na filmové festivaly, ani proč s ním dál ztrácet čas. To není nic proti romantice. Kvalitní romantický film je třeba Cena za něžnost, nebo klidně i Láska nebeská, ale tohle rozhodně ne. Filmy s omluvnou větou "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," po níž si hlavní hrdinové jako na povel šťastně padnou do náruče a je to, by měly mít na obalu důrazné varování, že snižují psychickou odolnost a poškozují mentální zdraví. *~ () (méně) (více)