Otcové a dcery

Natočené je to hezky, zahrané výborně a těší mě, že vzdor tématu se nejedná o účelovou citovou ždímačku. Ale měl jsem tu celkem problém s interakcí obou linií. Máme tu dítě, které přijde o matku a zůstává s otcem, který sice má svoje mouchy, ale v zásadě se mu daří dceru v pohodě vychovávat. Jasně, že jí nemůže dát to nejlepší, co svět nabízí, ale neviděl jsem tu nějaké extra strádání. A pak tu je už dospělá Katie s psychickými problémy, které by snad měly pocházet z dětství, ale já nedokázal ty spouštěče nikde najít. V tomhle ohledu to vidím jako trošku odfláklé, ačkoliv na papíře to mohlo vypadat jinak. Ale bavil jsem se i tak a o tom to vlastně celé je. 75% (04.02.2016)

Otcové a dcery se odehrávají ve dvou časových obdobích. Minulost a současnost. V tom prvním sledujeme hereckou "par excellence" v podání Russella Crowea a malé Kylie Rogers. Ve druhém sledujeme život okaté krásky Amandy Seyfried coby dospělé Katie. I ta se činila nadmíru dobře. "Čistá duše" a "Bramborový lupínek" spolu mají krásný a láskyplný vztah mezi otcem a dcerou. Především Jack se těžce vyrovnává se ztrátou ženy, což mu zanechá hluboké šrámy na duši. V dospělosti bojuje Katie se svými vlastními démony. Vzpomínky na dětství, milující vztah s otcem, stejně jako na jeho nemoc, na ní také zanechají stopy. Snímek má krásnou hudbu a výborný scénář, který si, až na pár papírem šustících scén dokáže po celou stopáž udržet své vysoké kvality. Spousta silných scén ve mně vzbudila lítost nad Russellem, Amandou i malou Kylie. Film o tom, že každý z nás je do určité míry poznamenán svým dětstvím, výchovou, prostředím a lidmi, kteří nás utvářeli. Ať v dobrém, či tom špatném. A důsledky si většinou uvědomíme až jako dospělí. Zůstaly nám jen vzpomínky, které s námi budou pořád, ať budeme kdekoliv a s kýmkoliv. Tyto rané chvíle v dětství či dospívání utvářejí naši osobnost, zhmotňují naše obavy, vytvářejí slabosti a dodávají nám i nezměrnou sílou bojovat. (29.05.2016)

Ďalší film, v ktorom Russell trpí duševnou poruchou a máva záchvaty, asi nezvládnem. Už teraz ma chytá triaška, len čo vidím jeho tvár. Ale asi sú mu tieto role súdené. Rovnako tak má zas Amanda veľké smutné oči, aby človeka rozplakali. A ja som veru plakala. Áno, ja osobne. A to mi naposledy tiekli slzy, keď sa Leonardo ponoril za Titanicom na dno. Celý príbeh bol pretkaný spomienkami na minulosť a bolo z neho cítiť silné emócie. Tú ťažobu na hrudi som prežívala s ňou a bola čím ďalej, tým vačšia. S blížiacimi sa titulkami sa moja nálada presúvala do záporných hodnot a jediné, po čom som túžila, bolo vziať flašu chlastu, zavrieť sa do spálne a s nikým aspon týždeň nekomunikovať. (20.01.2017)

Mučení s Muccinem. V hlavních rolích vibrující Gladiátor a hysterická Amanda, která už nevěští kozama, zato má problém udržet stehna u sebe. Ve vedlejší podřadná ani ne zápletka s třemi typy opakujících se scén. Michael Bolton nicméně ftw. Jen bych na jeho dávku sacharidové tóniny nemusel čekat subjektivně vzato půl dne. (09.02.2016)

Slzopudné melodrama hallmarkovského typu, které na uzdě snesitelnosti drží vynikající obsazení a sympatický fakt, že se na pilu netlačí přespříliš. Což samozřejmě neznamená, že by se na city necílilo, protože cílí a ne zrovna málo. Ovšem nemůžu při své nejlepší cynické vůli říci, že by mi to bylo zcela ukradené. Jednoduše proto, že nebylo. (17.04.2017)