Otcové a dcery

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)

Příběh Otcové a dcery v tomto psychologickém dramatu za kvakerské účasti gladiátorského Russella jsem vsákl na jeden dlouhý zátah, který ve mně zanechal pocit přemýšlivé trudomyslnosti. Aaron Paul ukázal, že nepotřebuje nijak výraznou rychlost k tomu, aby dokázal, že umí i hrát. Amanda Seyfried je jako vždy se svými vyboulenými kukadly kouzelná a z Kylie Rogers roste velká herečka, u níž doufám, že její dětský talent nezanikne ve světě drog a jiných opojných látek. Byla by to škoda. Russell Crowe si vybral látku, která není pro všechny, zhostil se jí velmi dobře a já jsem v potěše, že tuhle roli na svoje ramena nasadil, neb to bylo v jeho podání srdcervoucí herecké opojení. (11.11.2015)

Och, podle všeho na čase si zvyknout, že ta malá roztomilá holčička z filmu Divoká stvoření jižních krajin nebyla jen jednorázovou kometou, která by zazářila a zase zašla, ale že je podle všeho na regulérní cestě stát se uznávanou herečkou - vedle mnohých ostřílených hereckých jmen, která se zde objevují po jejím boku, si rozhodně ostudu neutrhla, naopak. Všichni společně nechali vzniknout filmu, který je nabitý emocemi a silnými momenty - když naběhly závěrečné titulky, neuniklo mi, že jedna citlivá duše přede mnou stírá slzy dojetí, a jistě nebyla jediná. Čímž by mělo být mj. řečeno, že je to film určený spíše ženskému publiku, které má v oblibě (kvalitní!) romantické filmy (stačí se podívat na výčet mediálních partnerů filmu a jsme doma - samá ženská cílovka), ale ani muži by filmem nemuseli pohrdnout - osobně mě ten film bavil hodně. Ne vše mi tam sice sedlo (vadila mi přítomnost určitých klišé spojovaných s profesí spisovatelů a psychologů, jakož i snad až příliš melodramatické vyznění celého snímku), ale jako celek je to velmi pěkný film, který za sebe nemám problém každému doporučit. Pro Rusella Crowa je to po letech spíše slabších filmů konečně pěkná role (která samozřejmě vykazuje řadu do očí bijících podobností s jeho rolí Johna Nashe z filmu Čistá duše, což nakonec není nijak na škodu), a pokud jde o Amandu Seyfried, musím říct, že jsem té holce s velkýma očima už naprosto propadl, a mám ji čám dál radši (ostatně přesně před 4 měsíci jsem zde na ni pěl chválu u filmu Méďa 2). Výborné rodinné drama, které by nemělo v listopadových premiérách zůstat přehlédnuto - přeji filmu co největší návštěvnost. (02.11.2015)

Není to vůbec špatný film. Hudby bylo samozřejmě na mě trochu moc a občas se tlačilo na pilu v místech, kde to chlapa moc nebaví. Jinak už ale všechno, co mě tam občas iritovalo, vychází ze současné americké mentality, takže by tím postavy asi trochu smrdět měly. Den po shlédnutí se mi mnohé scény silně vrací, což jsem vůbec nepředpokládal. Hlavní ženská postava je podle mě dost věrohodně vykreslená, správně pojatá. Stavba filmu působí občas trochu chaoticky, ale ve výsledku diváka nutí k přemýšlení, což se samo o sobě cení. (Dal bych pět, kdyby tam nebyla ta hudba...) (03.02.2016)

Výborný postup vyprávění. Zprvu jsem filmu nevěnoval pozornost, začátek mě totiž nijak neohromil, když se ale poskládaly všechny rozházené dílky skládanky dohromady, vyplula na povrch celá pointa příběhu a jednání postav. Po shlédnutí filmu jako celku, kdy si předtím tvůrci s divákem jen pohrávali, mám skoro chuť udělit plný počet bodů. (29.03.2016)