Reklama

Reklama

Jake Davis (Russell Crowe) se musí po tragické smrti své manželky sám postarat o jejich pětiletou dcerku Katie (Kylie Rogers). Jake je slavný spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, který trpí depresemi a duševní poruchou. Po smrti ženy svádí boj nejen sám se sebou, ale i s výchovou Katie. O 25 let později. V dospělosti Katie (Amanda Seyfried) žije se svým přítelem Cameronem (Aaron Paul) na Manhattanu. Jejich vztah se potýká s problémy. Amanda bojuje s vnitřními démony, kteří ji pronásledují od jejího problematického dětství. Film Otcové a dcery zachycuje vztah dítěte a rodiče, kteří se v průběhu let odcizili. Přes staré křivdy a rány, které během života utržili, se snaží znovu k sobě najít cestu... (Bioscop)

(více)

Videa (25)

Trailer 5

Recenze (195)

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Emočně komplikovaný příběh, přesto ubíhá zcela přirozeně ... tak jako voda v řece ... tak jako vítr po planině. Odehrává se ve dvou časových rovinách, které se střídají stejně prostě jako noc a den - jako dva protipóly jednoho nebe a jednoho světa ... a všech jeho bolestí. Vypráví o tvrdých a nečekaných úderech pod pás s trvalými následky, s nimiž musíte žít, protože nemáte na výběr - protože osud na vás a na vaše traumata zvysoka kašle a žádnou alternativní realitu vám nenabídne. Berte - nebo nechte být. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Je propastný rozdíl mezi jednoduchým a banálním. Jendoduchost je geniálním vystižením podstaty třeba i složitých situací, je průzračná a zakládá empatii a možnost spoluprožití, třeba i něčeho originálního. Banálno je zjednodušením bez porozumění této podstatě. Eliminací na pouhá povrchní a tuctová konstatování. Která jsou nepřesvědčivá. A neumožňují konkrétní spoluprožití. Potíže a duševní hnutí všech postav ve filmu jsou nelogické, nespecifické, nekonkrétní a nijak se nepropojují ani nevyvíjejí s ohledem na rozdílné situace a životní fáze, jimiž postavy procházejí, ani s ohledem na to, co tvrdí, že k sobě cítí. Maniodepresivní pychotické záchvaty otce nemají žádný smysluplný spouštěč, nijak nelze porozumět tomu, co se v něm odehrává a proč. U černé holčičky vůbec není jasné, proč na Katie v parku nakonec promluví, po všech těch iritujících a trapných blábolech o kreslení a o kachnách, které na ni Katie vyplácá, navíc poté, co sama přiznává u vlastní terapeutky, že k nikomu nic necítí, by se dalo spíš čekat, že ta holčička se jen utvrdí v tom, že jí nikdo nerozumí a dospělí jsou nevnímaví užvanění pitomci. Přístup Katiiny nadřízené k dětské psychoterapii je vyloženě debilní (holka ještě nemluví, i když vás chytla za ruku, no tak to není žádný progres, předáme ji někomu zkušenému; později: totální a náhlé odstřihnutí od někoho, komu začala důvěřovat, je pro ni teď nejlepší a je to standardní postup etc.) a film to nijak zvlášť nerozporuje. Dalo by se pokračovat, jak se tam bez solidního podkladu jen kumuluje klišé na klišé a žádný příběh nenese punc osobitosti. Strýc a teta, kteří - opět bez srozumitelných, filmem konkrétně vybudovaných motivací - si chtějí Katie urvat pro sebe, se o to přestanou snažit, protože on ji podvede se sekretářkou, která otěhotní, a ona požádá o rozvod. Ehm. Existuje provařenější klišé? Ale jo, hned v dalším dramatickém zvratu (které lze čekat každou chvíli), jsme toho svědkem. Atd. Navíc i zvolený způsob vyprávění příběhu je příšerně polopatický: nejprve se ve zkratce podíváme, že byla hádka v autě, že se stala nehoda, že jedno tělo se přenáší v černém pytli, že holčička pláče v sanitce, že volá tatínka... A pak střih na dceru s tatínkem doma, na fotografii mrtvé maminky na stolku. A tak to pokračuje dál, jedna linie odkrývá, jak to bylo s tátou a výchovou dcery, druhá, jak se nevyrovnaná dcera stejěn klišovitě potýká s odmítáním být znovu někým milována. Co jednoduššího si lze pro červenou knihovnu vymyslet, že? Na filmu není ani jediný rys, kterým by se z klišé červených knihoven vymaňoval - není mi jasné, jak si tenhle režisér mohl najít cestu na filmové festivaly, ani proč s ním dál ztrácet čas. To není nic proti romantice. Kvalitní romantický film je třeba Cena za něžnost, nebo klidně i Láska nebeská, ale tohle rozhodně ne. Filmy s omluvnou větou "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," po níž si hlavní hrdinové jako na povel šťastně padnou do náruče a je to, by měly mít na obalu důrazné varování, že snižují psychickou odolnost a poškozují mentální zdraví. *~ () (méně) (více)

Reklama

BMW12 

všechny recenze uživatele

Russell Crowe svoji roli zahrál bravurně. Scény s ním a jeho filmovou dcerou se mi líbili. Pak se to však začalo prolínat se záběry ze současnosti, kde hrála dospělou dceru Amanda Seyfried a to se mi naopak vůbec nelíbilo. Měli to nechat jenom z té doby, kdy byl taťka s dcerou, protože s těmi scénami ze současnosti se ten film hrozně vlekl. ()

Mirokukii 

všechny recenze uživatele

Gladiátor to opět dokázal, přestože zfotrovatěl, nabral několikero kil a zestárl, což mu však ani za mák neubírá na kvalitě, a opět mě dostal. Tentokrát s velkým přispěním krásné a zdatné Amandy. Jinak typická rodinná vztahovka, a praní se s vlastním osudem. Dosti předvídatelné, takže mínus, ale zase tu máme prolínání dějových os, takže plus. A výsledek? Žádná nuda, pěkný emoční prožitek a nějaké to dojetí. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Zvláštně vyprávěný film, který se zaměřuje na dvě časové roviny jednoho netypického vztahu táty s dcerou. V jednom je táta Russell Crowe, druhá se pak zaměřuje na současnost a jeho dceru, kterou hraja Amanda Seyfried. Osobně nicméně musím říct, že příběh s Russellem se mi líbil víc, ačkoliv na Amandu se v druhém příběhu moc hezky koukalo. I přesto, že se celý příběh jednoho rodinného vztahu blíží k epickému zakončení a divák to tuší od samotného začátku, nedokázal mě film natolik pohltit, abych si ho dokázal naplno užít. Prostě jsem tomu vztahu táty a dcery nerozuměl. Táta zacházel do absolutního extrému a dcera v podstatě taky. Nedokázal jsem se s tím ztotožnit a tak jediné, co mi zůstalo, byla radost z toho, že Russella a Amandu mohu opět vidět v nějakém filmu. ()

Galerie (150)

Zajímavosti (3)

  • Russell Crowe má, kromě své závěrečné scény, po celou dobu filmu oblečené světlemodré džíny, tričko a košili, místy doplněné buď koženou bundou nebo kabátem. Jiný oděv na něm nevidíme. (funhouse)
  • Natáčalo sa od 15. marca do 9. mája 2014 v Pittsburgu. (Erik7595)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno