Muž na laně

Zemeckis to s tou elegancí na laně paradoxně přehání. Petitův psí kus inscenuje nezakrytě jako divadlo / mýtus - osobnost protagonisty je odrazovým můstek k výstřední výpravě do místa, kde neexistuje smrt, jen "nádhera" a všemu vládne avantgardní póza umělce jako akrobata, člověka, který se neděsí propasti, protože smrt je pouze a jen v tom nevyzvat hlubinu na souboj. Je to prosté a naivní, ale na obranu filmu budiž řečeno, že se to ani jinak netváří. Regres do Petitova dětství je až burtonovsky poetický (a bohužel i dost přepjatý), samotné provedení velkolepého "coupu" je zase stylizované jako rozverný a napínavý heist. Momenty na laně jsou vedle Gravitace dost možná to nejvýraznější, co jste v IMAXu zažili. Bohužel to kolem je s odstupem ploché, velmi květnaté, ale emocionálně zcela jalové. Jediný vjem, který v tomhle filmu existuje reálně, je závratná hloubka pod nohama. Všechno ostatní je jen epicky vypravená mělkost, proudy lehce pronášených slov exhibujícího principála (Roberta i Josepha), jejich legrační bujný "aksánt", které dramatu bohužel příliš nepřejí. ***1/2. P.S. těším se na rozbory neoformalistického křídla, ten film si o něj hodně říká. (29.09.2015)

Joseph Gordon-Levitt mě nepřestává překvapovat svým talentem. A co teprve ten příběh samotný, který je o to silnější už tím, že jde o skutečnou událost. Myslím, že se příběh Philippa Petita dočkal opravdu působivého filmového zpracování, které bere dech. Je to příběh o velkém odhodlání, naplnění vlastního snu a nevzdávání se i přes překážky. Jak se říká, štěstí přeje odvážným. To všechno a mnohem víc se filmu podařilo vyobrazit s patřičným důrazem a napětím. Za mě to byl rozhodně velkolepý zážitek. ~(4,4★)~ (24.07.2019)

Kdyby The Walk natočil Zemeckis jako Stone The Doors, bylo by to o nakažlivé vášni, díky níž máte chuť se zvednout a aspoň něco krásně rozbít. Zemeckisovu poklonu deklasuje nejen moderování od Sochy svobody, nejde z toho správná sexy energie a už teď se mi to scvrkává na modré oči výstavního králíka a monumentální Dvojčata, která už tu nejsou. (08.01.2016)

Zemeckis sa s týmto filmom vyhral a to ma teší. Podarilo sa mu pekne stmeliť dve základné témy filmu v krásny celok. Máme tu príbeh akrobata odhodlaného niečo dokázať a pre mňa zaujímavejšiu históriu mrakodrapov známych ako "Dvojičky". Sledujeme celý zrod budov, ich zavedenie do verejného života a hlavne pulzujúci život na Manhattane. Petitov akrobatický výkon sa pripravuje v čase keď sú budovy funkčná len čiastočne, do určitého poschodia a na vrchných sa stále pracuje. Prechádzame budovami, miestnosťami, výťahmi, ale hlavné slovo majú strechy a pohľady z nich. J. Gordon Lewitt má čiastočne zmenenú tvár, zahral slušne, ale všetko smeruje k veľkému finále, ktoré môže slabším povahám robiť problém. Kto nemá rád výšky, môže čakať zrýchlený tep, orosené čelo a vlhké ruky...Scéna s policajtmi na streche sa tiež vydarila. Zemeckis si zaslúži pochvalu. 80%. (14.09.2016)

"Ptáte se mě, proč jsem to udělal? Inu, hnala mě přeci vpřed ta nezkrotná touha všech artistů překonávat hranice lidských možností! Jo, a taky jsem jeblý exhibicionistický pičus!" Robert Zeměpis zase po pár letech přilezl s opravdu fantasticky natočenou a skvěle zrežírovanou … kýčovitou forestžumpoidní rektobolnou klauniádou s androgynní Kateřinou Macháčkovou, která tam ke konci chvilku čurákuje na laně mezi nejoblíbenějšími přistávacími plochami Talibanu. Připadal jsem si, jakoby se mě někdo snažil přežrat cukrovou vatou, přičemž mě u toho nutil držet cizí penis a hladit kočky. Ačkoliv je závěrečná čtvrtina vskutku spektakulární a ten slizký cigánský homožonglér hraje opravdu dobře, absolutně to nepřebije první devadesátiminutovku, po které dávivě poblijete manéž, v hubě vám zůstane pachuť, jako byste zrovna někde v Zátiší se slunečnicemi a ovocem přeblafli troubícího jelena, máte ukrutný břichabol, levou ruku zasviněnou ráfkovým tvarohem a pravou plnou kočičí srsti, na kterou jste alergičtí. Rád bych věděl, jestli by se o něm taky psaly Harlekýny a točily patetické sračky, kdyby se ten Největší z Prakokotů tehdy rozmajznul o Menhetn a přibral sebou pár kravaťáků, zrovna mířících do kanclu přehřívat hypotéky. Ale patrně ano, Bean Ládinek jich už taky pár má. (15.12.2015)