Free to Play

Hrozně dobře se na Free to Play kouká a uteče to jako voda. Navíc to podle mě funguje i pro člověka, co do e-sportu nevidí. Ne tak pro člověka, co vůbec nevidí do počítačového hraní. Tam si myslím, že Free to Play nemá smysl zapínat. Nicméně stejně rychle to i odteče s každičkým dojmem. Jako reklama na Dotu a na e-sporty to funguje úžasně, jako jednohubka pro někoho, kdo se chce alespoň trochu chytat také. Ale na Indie Game: The Movie se to nechytá ani omylem. 3,5* (28.07.2014)

Dokument o profesionálních hráčích PC her. Konkrétně se jedná o mezinárodní turnaj ve hře DOTA2 o 1 milion dolarů. Mimochodem o této hře jsem doposud nevěděl vůbec nic a zůstával mi doslova rozum stát nad tím, jakým až intenzivním způsobem mě dokázal celý průběh turnaje, ve hře o které nevím absolutně nic zaujmout. Doposud jsem netušil a nevěřil tomu, že u finále "nějaké" počítačové hry bych mohl prožívat skoro takové nervy jako při dramatickém, hokejovém zápase naší české reprezentace. Dokument krom průběhu celého turnaje nahlíží i do soukromého života předních hráčů, což se postaralo o tu emocionální stránku, která se s tou stránkou hráčskou krásným způsobem propojovala. "Dendi (reprezentant Ukrajiny) má na Twitteru více odběratelů než ukrajinská fotbalová reprezentace." (19.04.2014)

Aj napriek tomu, že Dotu som nikdy nehral počul som o nej nespočetne veľa, a ľudia z môjho okolia ma tak trochu donútili zhliadnuť si tento dokumentárny film. Free to Play rozhodne pobavil aj mňa, i keď som sa toho na začiatku trochu obával, no aj vďaka nemu som si vytvoril o tejto hre trochu iný úsudok. Neriešme však hru, neriešme ani to čo si o nej myslím, skôr riešme práve dokument, ktorý bol spravený naozaj luxusne. Je neuveriteľné, aký progres dokázali tvorcovia turnaja, a Doty všeobecne. Rozhodne odporúčam aj (ne)hráčom, akým som napríklad aj ja.. ;-) (25.01.2015)

Pamatuju si, že jsem na stream z turnaje občas kouknul. Nejsem DotA hráč, takže jsem se o ten turnaj ani moc nezajímal, ale jasně, že milion dolarů bylo pěkný číslo na to, abych něco nezkouknul. Proto pro mě bylo až překvapivý, když Valve vydalo tenhleten dokumentární film. Jasně, je to reklama jak bejk, aby lidi začali hrát Dotu, ale zároveň je to reklama na e-sporty celkově. Je až celkem ironický, že právě Valve víceméně stojí za tím, že e-sports se tak rozšířily, začalo to CSkem, teď nám Valve připomíná, že je tu taky DotA a celkově vzato je to film jak z marcipánu o tom, kterak je Valve skvělá firma, že vlastně ještě takhle virálně podporuje hráče a nepřímo se zasazuje o to, aby vznikla opravdu kasta profesionálních hráčů. Jenže ve Valve pracujou chytrý lidi, a tak do dokumentu o největším turnaji v dějinách Doty musejí přece narvat příběh. A o to kouzelnější je, že ten příběh to ustojí. Valve dává nahlídnout pod pokličku hraní, že i za těmi počítači a klávesnicemi a monitory sedí lidé, kteří si něčím prošli, a umně tak manipuluje s emocemi nezaujatýho diváka, kterej o Dotě třeba ani neslyšel. Ten najednou vidí, že hru hrají lidi, který opustila holka, který ve výsledku vyhnala matka z baráku, kterým umřel táta, a Valve dokáže najít pojítko mezi osudy těchto tří hráčů s osudy milionů lidí na celým světě. No jen se přiznejte, koho se nedotklo, když Dendi po tátově smrti nešel ani jednou na ryby a nakonec je v závěru vidět, jak sedí u vody s prutem? Jasně, je to kalkul a je to reklama, ale má to smysl a hlavně to má velice dobrý řemeslo. Střih je moderní, přesto přehledný, svižný a akční, hudební doprovod je padnoucí a ke všemu život napsal Valve do tohoto filmu tak dobrej scénář, že by byla škoda jej nezfilmovat a ještě na tom třeba nevydělat pár babek. Je pravda, že s postupem hraní jako fenoménu, který dokáže vydělávat peníze, je jen otázkou času, než se vyprofiluje komunita profesionálních hráčů, kteří se živí čuměním do monitoru. Ono to stejně tak bylo se sporty, dříve se prostě sportům věnovali lidé, kteří se živili ve výsledku obyčejnou prací, teprve s nástupem médií jako televize se do sportu začalo via reklamy apod. sypat tolik peněz, že se dalo začít sportem živit. Stejnej osud podle mě čeká i e-sporty, a proto je jen logický, že Valve - společnost, která už několikrát ukázala, jak vidí do budoucnosti: Steamem, zaštítěním CSka, přelomovým game designem v produktu Half-Life série, možná i Steamboxem - vidí v e-sportech budoucnost a jako správná herní společnost, která se už zdaleka neorientuje jen na hry, se pokouší e-sporty povýšit na profesionální... ehm, profesi. A když k tomu má materiál a dojímavý životní osudy tří hrdinů z různých koutů světa, proč toho nevyužít. S gustem a grácií a pokud možno bez patosu. Což se v případě dokumentu Free to Play, který je ke všemu zadarmo k zhlédnutí, povedlo podle mýho na jedničku. (23.03.2014)

Kdo nehrál nikdy nepochopí. Kdo hrál tak empaticky přikyvuje a tleská individuálním a kolektivním super-schopnostem zúčastněných. I když jsem přirovnání o fotbale a šachu nikdy z jiných úst předtím neslyšel, tak mě nezávisle na této replice napadla úplně stejná metafora pro hry MMORPG. I když je film povedený, tak zobrazuje hráčskou realitu asi tak přesvědčivě a důmyslně jako kosmolog pro laika historii Země promítnutou do jednoho nástěnného kalendáře. Vše působí jako z rychlíku. ___ Pod co bych se podepsal, tak jsou ty niterné komentáře pro-hráčů. Ve vnitřním monologu jsem si vedl nejeden z nich. 15 hodinové hraní (i více) moc dobře znám, kdo chce být dobrý, musí tvrdě trénovat. Mít postřeh, umět improvizovat, vědět co si dovolit, vést tým, vymýšlet strategie, koordinovat jednotlivé členy....v podstatě to naplňuje náplň manažerských funkcí a dokonce ji podstatně rozšiřuje, poněvadž na bitevním poli jste současně generálem, ale i pěšákem. V podstatě je to velice náročná kombinatorická úloha, ve které musíte kalkulovat nejen s kvazistatičnosti jako v šachách, ale jednotlivé prvky se vyvíjejí v reálném čase, jejich parametry se mění a krátkodobé synergie clusterů to celé ještě více komplikují, nehledě na různé vedlejší činnosti ve hře. A tak by se dalo pokračovat dále a dále...zkrátka, kdo nezná nepochopí, resp. nemůže pochopit....podobně jako pocity u maratonského běhu (odběhnutého, nikoliv odpajdaného) či jiné činnosti (sex, drogy, hudba, literatura,...záleží na individuální sensitivitě), která Vás přenese do jiné dimenze reality (subjektivně, ale i objektivně virtuální). (20.07.2014)