Králové hor

Jako malý kluk jsem miloval dravé ptáky a orla skalního úplně nejvíc. Knížka „Čing, hrdý orel Tádžikistánu“ s ilustracemi nepřekonatelného Zdeňka Buriana byla moje bible. Kdybych viděl Brothers of the Wind tenkrát, nejspíš bych jim dal 1000 %. Dneska už to tak horké není, ale stejně se mi to dost líbilo a na konci jsem byl dojat. Film je tak akorát naivní, aby zprostředkoval náhled do dětské duše, ale zároveň mě jako dospělého neiritoval přehnanou infantilností. Navíc občasný drsnější tón nezastírá, že matka příroda se s nikým nemazlí. Režisér na něm údajně pracoval 8 let, což lze vzhledem k množství úžasných (polo)dokumentárních záběrů chápat, milovníci monumentálních horských scenérií a divokých zvířat si tu každopádně přijdou na své. 72 % (06.01.2024)

Příběh je hezký, ale průměrný, jedná se spíše o takový polodokument. Plně musím ale Rakušanům smeknout za to, jak si vyhráli s jednotlivými záběry orlů a ostatních zvířat, na konci filmu jsem opravdu nevěděl, zda to bylo real, nebo dodatečně upravené počítačem. Všechny záběry ale byly skutečné a jejich natočení trvalo mnoho let, orli byli i vycvičení na to, aby vedle nich mohl letět vrtulník a snímat je rovnou za letu hned vedle. Tleskám! (27.04.2020)

Je to zvláštní film. Asi tím, že nezaujme příběhem, ani hereckými výkony, ale přírodními scenériemi se neuvěřitelně vryje do paměti... A přitom si při sledování říkáte - jsou tyhle zvířecí kousky vůbec možné? A pokud ano, jak to dokázali natočit? Film v sobě nese rozpory a je natolik neuvěřitelný, že se taky velmi těžko hodnotí. Byl hezký, ale něco mi na něm celou dobu velmi nesedělo, co to bylo? Spojení naivní pohádky a vzletné filozofie? Světa zvířat a světa lidí? Nejistota autorů, kterým směrem se dát? (25.11.2019)

Už od počátku jsem tušil, že sleduji něco výjimečného. Králové hor jsou totiž, když už nic jiného, dech beroucím vizuálním snímkem, který je pastvou pro oči. Nádherné záběry krajiny se střídají s fascinujícími záběry zvířat a to mnohdy doslova v akci. Natočit takový film muselo stát nepředstavitelné úsilí a na výsledku je to znát. Rozhodně těch 8 let stálo za to. Chvílemi jsem si říkal, zda sleduji hraný dokument nebo film. Gerardo Olivares natočil již dříve podobný snímek Mezi vlky a k tomuto filmu si přizval Otmara Penkera, který měl zkušenosti právě s dokumenty. Zvláštní na příběhu také je, že se pohybuje skoro na hranici něčeho fantaskního. Nevíme přesně, v kterém období se odehrává. Třeba chlapec nechodí po celou dobu do školy, otec zase do zaměstnání. Oni prostě jen příběhem proplouvají. Jako by se zrodili vy myslích těch, kteří dále ten příběh předávají mladším generacím a tak stále žije ve vyprávění. Mluvit o spojení zvířete a člověka je snad zbytečné, v případě dítěte tím víc. Takových filmů už bylo mnoho. Přeci jen se ale často jednalo o koně či psa. Orel je něco výjimečného. I díky němu, jeho rozhledu a způsobu pohybu máme jedinečnou šanci na tak úchvatné záběry a monumentální pohledy. (13.09.2023)

Nádherná kamera a úžasné záběry z přírody vám zkrátka vyrazí dech. To je také důvod, proč vás film na hodinu a půl skutečně uchvátí. Ale krom toho jsem byl nakonec zklamaný. Absence výraznějšího příběh totiž tomotu filmu velmi ubližuje. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout jestli chtějí vytvořit dokument nebo hraný film. (02.08.2016)