Space Jam: Nový začátek

Je to už 25 let od původního Space Jamu. Dnes už kultovní podívaná, kde si Michael Jordan zahraje basket s postavičkami z brandu Looney Tunes dodnes velmi funguje díky nostalgii a jde prostě o film, který musí člověk mít s menším nadhledem tak trochu mít rád. O pokračování se nicméně tvůrci pokoušeli skutečně 25 let a když se zrovna Michael Jordan nechtěl vracet, v sequelu se místo něj mohli objevit například závodník Jeff Gordon, skateboardista Tony Hawk, golfista Tiger Woods či akční hvězda Jackie Chan. Druhý Space Jam nakonec ovšem opět vzniká a opět je zasazen do basketbalového prostředí. Jen místo Jordana je oním hráčem basketu tentokrát LeBron James, který musí mimo jiné zachránit i svého syna. Stojí ovšem Space Jam 2 za pozornost?   Je vlastně skutečně těžké říct pro koho Space Jam 2 vlastně je. Na jednu stranu by měl tak nějak automaticky cílit na dětské diváky, na druhou stranu ovšem působí dojmem, že se též snaží zapůsobit na diváky prvního filmu, kteří za 25 let vyrostli a mají případně i svoje ratolesti. Space Jam 2 vlastně do jisté míry funguje jako velká reklama na HBO Max. I kvůli tomu, že se tam objeví spousty významných postav z filmů studia Warner Bros. Alex a jeho gang z Mechanického pomeranče, Batman a další DC Comics superhrdinové, Čaroděj ze země Oz, Matrix, Maska..... jsou tam prostě všichni. A právě odkazy na Matrix, Šíleného Maxe či Mechanický pomeranč působí dojmem, že je ono cílení strašné složité.   Space Jam 2 v podstatě působí jako takový upgrade prvního filmu. S tím, že jsou tam jisté nové klíčové elementy, do děje se tentokrát rodina lidského basketbalisty zamotá o poznání výrazněji a především se to celé odehrává na digitálním prostředí studia Warner Bros. což má za následek i to, že se hrdinové z Looney Tunes dočkávají 3D podoby. A především se skutečně utahuje z různých značek studia Warner Bros., které jsou většinou součástí gagů Looney Tunes. A celé se to vlastně unaví až překvapivě rychle a ukáže se, že nic lepšího by vlastně ani divák čekat neměl. Což je ve finále tak trochu problém i proto, že ten film trvá téměř 2 hodiny.   Už první Space Jam nebyl žádnou přelomovou záležitostí, ze své absurdity a hravosti postaviček Looney Tunes těžil o poznání silněji. Na Space Jam 2 se skutečně muselo čekat 25 let, studio Warner Bros. do něj napralo 150 milionů dolarů a výsledek je vlastně skutečně tak trochu zbytečný. Kouzlo jedničky je pryč, LeBron James je o poznání menší sympaťák než svého času Jordan (a ani s tím herectvím to zrovna lepší není) a ani ty odkazy nefungují. Looney Tunes si tak skutečně projdou scénami z Matrixu či Casablancy, ve finále ty scény ovšem nic nezanechají. Ty nápady nepůsobí dvakrát kreativně, jen v nich alespoň částečně funguje zapojení právě charakterů z Looney Tunes. Jenomže takový první Space Jam přitom tohle vůbec nepotřeboval a fungoval o poznání lépe. Zde to celé působí tak trochu bez větších nápadů a zvláštně.   Ať už se zrovna LeBron a Looney Tunes vydávají do Bradavic či do světa Hry o trůny, celé to prostě působí jako ukázka na bohatou historii studia Warner Bros. a skutečně ukázku na jejich streamovací službu HBO Max. I Looney Tunes: Zpět v akci si v prvních pár minutách dělali ze samotného studia Warner Bros. o poznání zábavnější srandu, tady to ovšem skutečně nefunguje.   Humor je další zajímavá věc. Skutečně se ve filmu objeví mnoha povedených gagů, kteří naprosto sedí k zdrojovému kódu Looney Tunes a jde o pár momentů, kteří skutečně tahají výsledný dojem. Jenomže pak se přepne na nastavení Space Jam 2 a vše je prostě při starém. Překvapivě ovšem fungují například momenty, které se snaží přijít s poselstvím o síle přátelství (ať LeBrona Jamese nebo rodiny Looney Tunes). A pak je tu též mnoha infantilního humoru, který cílí především na mladší publikum (rapující Porky!) a je...... infantilní.   Velmi fajn je Don Cheadle jako záporná umělá inteligence Al-G Rhythm, který si mnoho momentů krade pro sebe a skutečně dokáže vytvořit zajímavého protivníka.   Scénář je tak hloupoučký, jak si člověk může představit. Looney Tunes se z nějakého důvodu musí scenáristickou kličkou učit basketbal a to i přesto, že ho kdysi již hráli s Jordanem a pak dojde na onu bitvu, která se odehrává v digitálním CGI prostředí a je to tak trochu hnusný digibordel. Přitom rádoby osudovém finále se pak nadále cpou různé odkazy a nadále to skutečně působí jako film, který je rozpolcený mezi tím být dalším Space Jam nebo skutečně reklamou na majetek studia Warner Bros. Je to v tomto ohledu strašně nesourodá záležitost.   Přesto Space Jam 2 není vyloženou pohromou. Má několik velmi úsměvných momentů, jeho tak trochu prvoplánové poselství ve finále vlastně celkem funguje a pořád to sem tam působí neskutečně hravě. Jenomže pak je tu ten fakt, že je ten film skutečně roztříštěný mezi tím na koho přesně cílí a jestli chce být spíše druhým Space Jamem nebo onou reklamou na studio Warner Bros. a jeho franšízy. Finále, kde si to LeBron James rozdává s CGI Donem Cheadlem výsledné dojmy tahá tak trochu dolů, přesto se na Space Jam 2 skutečně nedá vyloženě nadávat. Je to jen strašně nesourodý, tak trochu líný a především strašně zbytečný film.   Space Jamu 2 se rozhodně nedá upřít jeho hravost a sem tam i ty odkazy na majetek Warner Bros. funguje. Jenomže všeho začne být příliš brzy dost a moment, kdy se začne v dětském filmu odkazovat na Mechanický pomeranč (v tom samém filmu, který vystřihl skunka Le Pewa kvůli tomu, že je údajně sexuálním predátorem) definitivně potvrzuje, že je ve Space Jam 2 něco špatně. Space Jam 2 ve finále nejvíce shazuje digitální finále a je to škoda, protože je první polovina o poznání příjemnější. Režisér Malcolm D. Lee v rámci možností odvádí slušnou práci, takhle by to ovšem mohl nejspíš natočit kdokoliv. Po prvním Space Jamu nová klasika rozhodně nevznikla, vyložená pohroma ovšem taky ne. Příště ovšem snad radši Looney Tunes: Zpět v akci 2 s návratem Brendana Frasera. I když po tomhle filmu s LeBronem Jamesem bych možná v dalším Looney Tunes hraném filmu viděl radši kohokoliv jiného...... (16.07.2021) (méně) (více)