Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film noir režiséra Marcela Carného o deprimované ženě v domácnosti, která si začne nestydatý románek s urostlým šoférem. (Netflix)

Recenze (29)

pornogrind 

všechny recenze uživatele

Tenhle film už sice není součástí hereckého speciálu: se Simone Signoret ale i tak jsem na něj narazil v diskuzi VRK. Nyní po dokoukání tohoto filmu už můžu konstatovat, že jsem viděl alespoň 5 filmů s touto pozoruhodnou herečkou. Teď už k filmu. Zde hraje Terezu která žije v manželství ve kterém v podstatě jen přežívá. A ještě k tomu za zády se tchýní které zrovna není po chuti. A tak není divu, že když se ve dveřích objeví urostlej a fešnej šofér vzplane mezi nimi románek. Tereza se s milencem chvíli schází potají až přijde den kdy manželovi milenec vše řekne. Manžel však ještě přemluví Terezu ke třem dnům v Paříži jako poslední šanci jak vše urovnat. Manžel ale má s Terezou v Paříži postranní úmysly. Tereza souhlasí jen aby měla klid jinak je rozhodnuta zůstat s milencem a odjíždí s manželem do Paříže vlakem. Ve vlaku se ale objeví i milenec. Nechci moc spoilerovat už tak jsem toho z děje napsal až příliš ale je jasný, že do Paříže nejspíš všichni tři nedojedou. A vše se začne komplikovat. A komplikuje se to až do finále. V závěru to vypadá že už by příběh mohl dospět ke zdárnému konci ale jak už to tak bývá jedna blbá náhoda v úplném závěru a růžová budoucnost která se tak krásně rýsovala je rázem zase v trapu. Slabší 4hvězdy ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Émile Zola napsal předlohu před více než 150 lety a film s posunem děje do současnosti 50. let už také není nejmladší... z příběhu to trochu cítit, protože tak extrémní bezradnost u dopouštění se manželské nevěry by se již v dnešní době plné rozvodů i různě volných vztahů nemusela jevit nejuvěřitelněji. Jenže Carného film nabízí hutné psychologické drama s krimi zápletkou, které mě úplně přeneslo do odlišné doby i se slušným vykreslením sociálního zázemí. Velmi brzy rozehrává v kruhu několika postav silné napětí, ještě před polovinou stihne v strhujícím podání dojít k zásadnímu zvratu a ke konci graduje až do vyčerpávějícího psychického boje s rafinovaně slizkým vyděračem. Asi nikdy mě neomrzí sledovat a objevovat filmy z této starší klasické éry, tenhle rovněž úžasně pracoval i s černobílým vizuálem místy až noirového ražení a měl v sobě mistrovsky vystavěné drama, kde se podvědomě vytoužená smrt jednoho člověka hned dvakrát stala spouštěčem ještě horšího vyústění. Simone Signoret opět nezklamala díky silnému hereckému výkonu, při její sledování v roli Terezy lze vyčíst z obličeje tolik pohnutých (byť často úsporně vyjádřených) emocí podtrhujících neklidné dilema; hodně se mi líbil i Jacques Duby v postavě jejího uťáplého manžele (s chvílemi až smutně tragikomickým vyzněním). Nejpozději od scény jeho přenášení v opilém stavu do bytu jsem tušil, že koukám na velký film, který mě plně zaujal už v úvodu... a zážitek z filmu byl skutečně excelentní. [90%] ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Carné dal opět přednost interiérům před exteriéry, což je celkem škoda, protože těch zepár záběrů svědčí o tom, že poválečný Lyon byl hodně zajímavý. Duby se Signoretovou jsou tak skvělí, že mi ani nevadí přítomnost Valloneho, jehož jedinou hereckou kvalifikací byla evidentně jeho postava a možná ještě schopnost mluvit francouzsky s náruživým italským přízvukem. Od prvních záběrů u Rhôny až po samotné finále se jedná o výborně natočené drama lásky a nenávisti. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Zajímavě natočený film s našlapanou atmosférou. Ale nějak jsem se ztratil v tom, jestli hlavní pár měl vzbudit divákovy sympatie, protože u mě to rozhodně neproběhlo. Soustavně kamenná Simone Signoret a Raf Vallone, od pohledu násilník, mě bavili rozhodně míň než manžel hlavní hrdinky (týpek, kterej si o vyhození z vlaku úplně říkal - Jacques Duby) a jeho matka (stará, uštěpačná, jízlivá - Sylvie). Každopádně za tenhle výlet do francouzské filmové klasiky jsem moc rád. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Živý moc nevážil, ale mŕtvy je príliš ťažký,” hm..., niečo predsa na tom asi bude! Kto by mi vedel trocha viacej ozrejmiť danú situáciu, povedzme, žeby zrovna i táto titulná postava v podobe Terezy Raquinovej [Simony Signoretovej], ktorá sa v podstate nachádzala v akomsi „bode epicentra,” keďže sa nasledujúca línia udalostí, začala ťahať práve od jej ústrednej postavy, ako "konfekčnej veľkosti," ušitej rovno na mieru, šoférovi nákladiaku, Laurentovi [Raf Vallone], ktorý sa pomaličky ale isto, votrel[ec] do priazne medzi ňu a labilne ladeného Kamila [Jacques Duby], ako jej zákonitého manžela, a to ďalej ani nehovoriac o  The Wicked *itch, pardon, vlastne som chcel teraz povedať, Witch of the West, čiže si k tomu ešte zároveň tiež pripočítajte i starú ježibabu Raquinovú, než konečne príde na to očakávané lámanie chleba; alebo Dr. Riton: Ako som sa naučil robiť si starosti a nemať rád francúzskeho Roberta Mitchuma. Ústredná zápletka bola vskutku zostrojená naprosto nadštandardnými pomôckami; narysoval sa klasický, milostný, no najmä, akýsi rovnoramenný ▲, ktorého dve strany dĺžky boli rovnaké, zatiaľ čo jedna pri základni ostala rozdielna, pričom zase vnútorné uhly zostali identické, ktoré sa naopak, vzájomne väčšinou iba dopĺňali, aby spĺňali požiadavky hlavného kontrolóra a autora v jednom a úplne tom istom ponímaní - Marcela Carného, tvorcu nielen poetického realizmu, ale súčasne aj klasického titulu v tvare Detí raja; inými slovami povedané: všetko potrebné mal k dispozícii, aby mohol kvalitným spôsobom narysovať požadovaný t-v-a-r; ostrú ceruzu [režisérsky um], pravítko [herecké obsadenie + predloha + adaptovaný scenár], potom si pomerne častejšie [vy]pomáhal aj kružidlom [technická stránka veci: kompozícia obrazu, strihová skladba a hudobný doprovod a cetera], skrátka, snažil sa byť čo najviac kreatívnym; dokonca si od kamaráta na chvíľu [vy]požičal aj uhlomer, aby neustále mal pod kontrolou i "veľkosti uhlov," tak bol mimoriadne svedomitý pri vytváraní svojej predstavy, no niečo sa v ňom neskoršie podstatnejšie zlomilo, pretože akosi začal čoraz viac používať gumu, s ktorou menil pomery jednotlivých strán, až tým celkovo otupil pôvodnú myšlienku, a k tomu si ceruza rovnako prešla i akýmsi strúhadlovým peklom, keď z nej napokon ostala sotva len polovica z pôvodnej miery... Na dnešnú projekciu mi vyšiel akurát deň [čírou náhodou, z mojej strany to nebolo vôbec plánované], kedy pred 44. rokmi zomrel jeden z bratskej producentskej dvojice Hakimovcov, Raymond, ktorý mával v daných časoch aj lepšie príspevkové momenty, medzi ktoré by som napríklad mohol zaradiť i Casque d'or a podobne. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (1)

  • Film získal v roce 1953 Stříbrného lva. (M.B)

Reklama

Reklama