Kobry a užovky

Kobry a Užovky jsou pecka. Konečně českej film, kterej je ukotvenej v realitě a přitom se nesnaží pojmout sociální vprdelismus v globální šíři. Prostě se soustředí na dva bráchy a ti bráchové jsou přesní. Herecká jízda. S Kryštofem dám v létě na LFŠ disco! A třeba ten reprák letos shodím já... Jo a Bratři Orffové (Na hadím ocase) tam fakt sedli. ---- Více v recenzi na 25fps. (06.02.2015)

Film, který mi připadá málem jako vrchol psychologického realismu. Také už jste si někdy kladli otázku, kdy jste měli sejmout svého mladšího bratra, abyste předešli současným problémům, které vám způsobil? Pokud ne, tak jste ti šťastlivci (nebo jedináčci), kterým tak závidím. Skvělé výkony bratrů Hádků, suverénní režie a solidní scénář, který mi bohužel nenabídl žádné okopírovatelné řešení problému. :-/ (18.03.2015)

Moje očekávání od filmu se hodně vyplnila, což se mi nestává tak často. Prakticky jediné, z čeho jsem měl trochu obavy, bylo (ne)zapojení humoru. Ovšem toho tu ve výsledku příliš nebylo, a když už, tak měl ve scéně své opodstatnění a já nemusil řešit, jak moc se do vyznění filmu hodí či ne. Kobry a užovky jsou totiž kovaným dramatem, depresivním a s jen opravdu malými záchvěvy něčeho pozitivního. Musím rozhodně vypíchnout možná vůbec největší klad snímku, a to uvěřitelnost. Jistě se mnou bude leckdo nesouhlasit, ale mně osobně přišly jak postavy (převážně civilně působící, hlavně babička), tak dialogy (nestrojené) i to prostředí, ve kterém se film odehrával, velmi přirozené. A bratrům Hádkům (a jejich sehranosti) můžu v tomto případě jen zatleskat. Vydařená byla i hudba. Výtky mám tak nakonec jen 2; k pro mě osobně trochu nedůvěryhodnému konci (na druhou stranu nic, kvůli čemu bych si rval vlasy) a pak vývoji přátelství, který s tím závěrem vlastně souvisí. Proto „pouze“ silné 4*, jinak spokojenost a doporučení filmu ostatním. (13.07.2016)

Hádkové hrajou bratry s hadími přezdívkami, oba jsou více méně hajzlové, jen ten jeden nepopíjí okennou, nečmuchá ředidlo a nespolyká/nešňupne všechno, co má přibližný tvar tic tacu, nebo moučkového cukru. A oba své party zahráli sakra dobře a uvěřitelně, což z obou činí hlavní devizu filmu, spolu se jménem Jana Prušinovského, ten zvládá nejen komedii, ale i tohle drama plebejců z malého městečka, kteří se topí v různých problémech a přitom film jako celek nesklouzává do totální oslavy zmaru, jako například Poupata (jakkoliv jsou božská) a nechává tak postavám zdání určité reálnosti a normálnosti (dokonce mají i svůj vývoj). Navíc se povedl i písničkový soundtrack, který sice obsahuje z velké části hudby tak neskutečně ohyzdné, že bych je poslouchal jen pod pohrůžkou prostřelení čéšky, ale sem se naprosto hodí, ať už svojí třetiligovostí obecní diskotéky okolo třetí ráno, nebo tím, že sedí text s děním na plátně (ale bacha, třeba Na hadím ocase bří orffů je skvělá věc). Prostě je to povedenej film, kéž je takových u nás víc. " Ty krávo, brašule, mám plán, ne, vole? " (21.02.2015)

Hady nemám rád, zejména ty zfetované, ale to je můj problém. Tito Hadi mají každý svůj plán, ten jedovatější navíc umí vše v klidu pořešit, a já tak trochu nechápu, proč se mi to vlastně celkem líbilo. Ono to totiž směřuje od nikud nikam a mezitím to zobrazí nějakou tu nechvalně známou lidskou vlastnost. Přesto jsem se chvílemi bavil, což je jednoznačná zásluha Kobry, ale já se v životě s podobnými parchanty potkávám příliš často na to, abych dokázal řádně ocenit tohle reálné zobrazení zfetovaného pohoďáka. (24.11.2015)