Kobry a užovky

Sonda do života špíny a jako ta špína ubohá a trapná. Doplněno po Českém praseti, dříve Českém lvu: Koneckonců, proč by právě tahle sračka nemohla dostat Lva, když ho dostala i tupost Vency Chrchla Odcházení? Stejně už to zajímá jen ty trapáky, co kvičí o pomáhání uprdlíkům a brojí za zvyšování TV výpalného pro lži ČT (26.10.2015)

Hady nemám rád, zejména ty zfetované, ale to je můj problém. Tito Hadi mají každý svůj plán, ten jedovatější navíc umí vše v klidu pořešit, a já tak trochu nechápu, proč se mi to vlastně celkem líbilo. Ono to totiž směřuje od nikud nikam a mezitím to zobrazí nějakou tu nechvalně známou lidskou vlastnost. Přesto jsem se chvílemi bavil, což je jednoznačná zásluha Kobry, ale já se v životě s podobnými parchanty potkávám příliš často na to, abych dokázal řádně ocenit tohle reálné zobrazení zfetovaného pohoďáka. (24.11.2015)

Letošní rok zaznamenal český filmový rybníček vlastně celkem překvapivý počet nadprůměrných zářezů (Ztraceni v Mnichově, Nenasytná Tiffany, Sedmero krkavců). Tím nejvýraznějším kouskem ovšem pořád zůstávají Kobry a užovky. Jan Prušinovský se zde po komediálních štacích v Okresním přeboru a Čtvrté hvězdě definitivně posunul mezi tuzemskou režisérskou špičku, když nám servíruje výborné drama se skvěle přirozenými dialogy, jež díky zasazení na malé město a do tamních typických postaviček místy až nečekaně tne do živého. A to ani nijak přehnaně netlačí na režijní pilu. Připočtěte si k tomu ještě skvělé bráchy Hádkovi, správně dávkované humorné momentky či na domácí poměry nedostižnou technickou stránku, a máte před sebou jeden z mála českých snímků posledních let, který byste prostě neměli minout. Jen ten závěr bohužel není tak dotažený, jak by si tvůrci přáli. (15.11.2015)

Koncert mistra Prušinovského a bratří Hádků. Už tato tvůrčí konstelace slibovala skvělou podívanou, ale netušil jsem, do jaké "depky" se to vrhám. Dialogy byly vypilované do posledního detailu a po dlouhé době, z českých luhů a hájů, nešustily papírem. Jen některé zvraty byly až trochu moc čitelné, ale to bych nejspíš chtěl od prakticky debutanta na scenáristickém postu asi příliš. Nicméně jeho mládí je tu znát v tom nejlepším možném slova smyslu a těším se na jeho další tvorbu. Je fajn vědět, že se v posledních letech objevují takové naděje v profesi, která je (nebo by měla být) základním kamenem a srdcem všech filmů. Poslední hvězdičku přihazuji za ten až hmatatelný a zatuchlý zmar všech postav a okolního prostředí Kralup nad Vltavou a především za výtečný soundtrack! (13.03.2016)

Jan Prušinovský roste s každým projektem, víš jak. Tak si říkám, proč by vlastně nějaký takový podobný film nemohla zafinancovat třeba prima, mnoho diváků by se vynasmálo, když Hádek mladší narazí do sloupu a rozumnější zbytek by si užil solidní drama evropských rozměrů. A Jaroslav Žváček by po Vinařích zabil dvě mouchy jedou ranou. (27.02.2015)