Konec šňůry

vzdy som tvrdila, ze rozpravat sa s cudzimi ludmi vas v zivote obohati viac, ako s ludmi, ktorych poznate a mate radi (alebo aj nemate). raz, ked pojdem na moj vytuzeny road trip po Europe, najdem si nejaku obet a zavesim sa a nu/neho aspon na tyzden :D ale teraz vazne... vyborni aj Jason aj Jesse. a posledna scena ma naozaj dojala. velke prekvapenie. (30.10.2015)

Konverzačka, která mě zastihla za asi nějaké špatné konstelace hvězd. Dialogy mi úplně nesedly, takové upovídané kousky od Richarda Linklatera mi lahodí mnohem víc, dvě postavy se procházejí a nostalgicky si vyměňují zdánlivě obyčejné myšlenky. Tady jsem velmi brzy rezignoval, což směrem k tvůrcům samozřejmě není úplně fér, ale i jak se dívám okolo, nejsem sám. Režie byla navíc hrozně ospalá, chyběla mi nějaká přidaná hodnota. Zatímco u minulé režisérovy zastávky, Kouzla přítomného okamžiku, jsem psal, že charaktery se neokoukají a výsledný dojem nesplyne se stovkami podobných romantických dramat pro mladší ročníky, tady bych se toho naopak velmi obával. (03.02.2016)

Konverzačky mám rád, pokiaľ majú nejaké obšírnejšie posolstvo a zmysel. Ale toto ma teda vôbec ale vôôôbec nebavilo. Doteraz som o Davidovi Wallacovi a Davidovi Lipskym sotva počul, a tak som nebol nijako zasvätený ani do ich kariéry, a ani do ich životného štýlu. Popravde, nebyť Eisenberga a Segala v hlavných rolách, neviem či by som po tomto filme vôbec siahol (keďže ani popis filmu ma nejako obzvlášť nelákal). Film mal síce zopár dobrých konverzačných fáz, ale po epickej stránke väčšinou viacmenej podpriemer. (04.03.2016)

Pokud máte rádi Segela jako komika, budete si na jeho zdejší komplikovanou postavu a podobu chvíli zvykat. Na Eisenberga si musím zvykat vždycky. Z ranku filmů "Dva ukecaní muži" bych doporučila spíše Jak ukrást Bizona s Hoffmanem nebo Chinese Coffee s Pacinem. Mělké i hluboké myšlenky v obou jsou kultivovaněji napsané, herecké persony a jejich výkony nevyvratitelně úctyhodnější. (28.08.2016)

Nesnesitelně iritující film, který návodně staví geniální postavu a opájí se klišé představami o ztrápených umělcích, kteří "jsou napojeni na pravdu", a proto trpí. Je to svojí banalitou jak z nějakého beatnického nebo v žitě chytajícího snu mentálně tak půl století v minulosti, kdy by tahle dětinská prozřetelnost snad působila tak sexy, jak si autoři přejí. Vše by to bylo fajn, kdyby to Eisenbergův protagonista nějak vyzýval a stál proti tomu, ale on to jen z druhé strany stvrzuje. Sice se neustále mluví o zpochybňování mýtu, ale jde jen o slova, která ten mýtus nemohou narušit, naopak dokazují, jak nenarušitelný je. V tomhle světě existuje jedno pravé umění, jedna pravá genialita. Strašně zatuchlé. Poslední dobou jsem na filmy koukal spíš optikou toho, jak jsou natočené, než o čem jsou - tady mě hezky postaru prostě otravuje, co ten film buduje. (14.12.2018)