Fotograf

Jan Saudek je hodně zvláštní a svá figura, kterou člověk nepřehlédne jako krajinu. Člověk ho buď přijme nebo nepřijme. Není žádná jiná možnost. Klobouk dolů před Karlem Rodenem. Zraje jako víno. To byl parádní výkon, úplný koncert. Introvertní osoba dokonale zahrála extroverta. Ale Saudek je prostě Saudek, ten se napodobyt nedá. Je jako živelná pohroma, nebo se alespoň tak prezentuje na veřejnosti. Člověk, který má velký nebo mimořádný talent, tak za něj musí zákonitě zaplatit, aby vše bylo v dokonalé harmonii. Čím větší talent, tím větší je i daň za něj. Z filmu mám velmi rozporuplné pocity. Nedokázala jsem se pořádně ztotožnit ani s jednou postavou. Celé mi to přišlo jako slepenec bláznivých epizod. Nemůžu se zbavit pocitu, že šlo jen o bláznivý sen, ze kterého jsem se ještě pořádně neprobudila. Mám v hlavě i pár otazníků, na které budu chtít odpovědi. Bez skutečného Jana Saudka bych se klidně obešla, protože mě jeho přítomnost rušila. (11.05.2015)

Jakoby se Irena Pavlásková paradoxně dostala do role Sáry Saudkové. Jelikož genialita tady kritiky vytáčí, ale proti průměrnosti nic nenamítají. Podobně jako před lety dokument o Janu Saudkovi stál jen na něm, tady to celé stojí na Karlu Rodenovi a Máše Málkové, kromě herců tu nic není. A písnička, co zněla k závěrečným titulkům, byla vyloženě příšerná. (viděna kinoverze i dvoudílný televizní sestřih, dojmy stejné – 50%) (14.05.2015)

(Verze: 170 minut) Filmu jsem se nejdřív bez zájmu vyhnul, nicméně díky řadě nominací na Lvy mě zvědavost přece jen přemohla. A teď mám rozpačité dojmy. Vyzdvihl bych solidní vizuál, sem tam něco k pobavení a hlavně herecké výkony výborného Rodena stejně jako Vejvodové a Málkové (s přesvědčivou proměnou). Na druhé straně jsem měl ovšem problém s příběhem jako takovým. A nešlo jen o jeho celkovou nezáživnost a fakt, že mnou prošel a takřka nic nezanechal. Už to úvodní alibistické prohlášení se mi nezdálo, protože ačkoliv to je hraný film, svým způsobem působí jako dokument a hlavně Saudek si sám napsal scénář. Jeho postava sice má přiznané chyby, ale pořád je z toho cítit jen jeden pohled na věc, a to čím dál víc černobílý, zvláště od druhé půlky filmu (osobní msta?). Některé scény pak působí maximálně nedůvěryhodně až směšně (třeba kritik v galerii byl vrchol umělosti). Moje smíšené pocity mi tak nedovolují dát vyšší, ale na druhou stranu ani nižší hodnocení než průměrné. (13.07.2016)

Roden na Oskara, Saudek na ústavní léčbu. Karel je fakt těžký frajer. Se stopětaosmdesáti cenťáky a charakterním charismatem zahrál totiž toho slizkého, jeblého a oplzlého skřeta, co musí ze zoufalství šukat jen ty nejspuchlejší prasnice, o které by psychicky zdravý a alespoň trochu xvětu vypadající jedinec neopřel ani jateční pistoli, vskutku famózně! Jan je fakt těžký pičus. Pičus, kterého od svěrací kazajky a kariéry sociálně nezaopatřeného parkového úchyla udržela jen naprostá genitalita jeho kompozic, jež dokáže i z té nekrabatější a nejotylejší ženské prdele udělat pomalu umělecké dílo s nádechem barokní perverze. A pak je tu Sára. Snad ta nejnesympatyčtější a nejasexuálnější vyrachtaná zrůda v galaxii, na kterou může vlézt snad jen řádně ujetý člen Saudkovic gangu a proti níž je určitě daleko vnadnější i některá z těch porážkových sviní s monstrózními proporcemi Věstonické Venuše. K té byl kásting milostiv, protože podobnou obludu by hledali jen steží, avšak jindy sympatická, a nejmíň o čtyři ligy píchatelnější Marie jí rovněž zmákla tak dokonale, až měl člověk ke konci chuť análně jí ukojit kaktusem. Nepochybuji, že ohavný, excentrický páreček je skvělým žrádlem pro supy a hyeny nejen ze všech těch Extrasuperahablesků, ale také z Idiotů-Dnes, a kdo ví, jak to mezi nimi vlastně bylo. Každopádně si sami sebe bezesporu zasloužili a paní P. uplácala spolu s Karlem a Mášou z mrdlých trampot hnusného, perverzního starce snad nejvíce strhující český film za posledních pár let, na který jsem od začátku do konce fascinovaně čuměl jako na některé Jeníkovy fotky. Závěrem bych však měl k paní režisérce jednu drobnou intelektuální výtku: „Kurva, když už točíš autobiografický film o nějakém téměř nesvéprávném umělci, nenech ho fušovat do scénáře, protože si z toho udělá vlastní goeblsoidní píárko a Ty pak vypadáš jako bulvár, pičo!“ (20.05.2015)

Dobrý den, já jsem tady kvůli mrdu... krásná replika. No, i když... Karel, budějcký bard (toho času zámecký pán a věčně mrtvý Rus v holýmúdu) to nepodal tak, jak bych si od Saudka představoval. Ano, toho Saudka, kterému bych chtěl být trojčetem. Jasně, dvojčetem ne. Kromě jím vyhledávaným předimenzovaným prdelím bych chtěl vlastnit aspoň metr čtvereční jeho stěny a tři až čtyři buňky vostrýho voka s dobrým světlem a ždibec krabičky od mejdla, kurva, s tím se dá fotit? Kde jsi má invence? Film o kontroverzním umělci, bláznovi a geniovi, který se snadno miluje a nenávidí, proč ne, mně i bráchovi je to u tlusté prdele, pokud ho někdo ignoruje, pak je pro mě ale čirou záhadou. Co se týče snímku...ehm...hmmm. Zkrátka, vše se bude odvíjet od vidění Jana Saudka tím, nebo kterým pičusem. Já, jakožto právě ten neobjektivní pičus, kterého tvorba pana Jendy bytostně zasáhla, jsem v podání výše zmíněného Kadla mírně znepokojen, neboť jeho pozérství a dalších pár psychických průserů jsem mu zkrátka nevěřil. Jistá nonšalance a frajerství skrznaskrz krví a generacemi... nééé. Každý genius je trošku a někdy víc sobec, miluje jen sebe, kapito? A je to magor. Vždyť to je vlastně bezva. S kolika musíte den co den být osobně. Ale pořád odbíhám, film je jen několikrát vylouhovaná kráva, nebojaksetomenuje... průměrné zklamání. Inu, každý bobra milujeme jinak a umělcům rozumíme stejně tak. Já, jakožto umělý neumělec dopiji všechny své alpy a ředidla, nasadím brýle, pokřivím motýla na červeném triku a zařvu… kurva, bez takových lidí bysme hebli, haleluja. O pijavicích záměrně nemluvím. Napsáno pod vlivem, ostatně jako vždy, skočím na stativ a pak se uvidí. Jo, ještě k muzice, no, jasně, Chlumecký.... bezva, ale jako bych to už několikrát slyšel. Přesto můj šálek čaje... ne kávy. (22.11.2015)