Kiseidžú: Sei no kakuricu

Co napsat více, než už bylo napsáno, abych se neopakovala? Zkrátím to. Opening super, ending nic moc, animace a boje jsou dobře propracované, logika někdy mizí (skok ze školy za bílého dne a studentovi se nic nestane... a Murano to vůbec nepřijde divné, ale proč ne..), opakující se motiv, že se objeví parazit a musí se za každou cenu zničit (až na pár výjimek, že jo.. *talk no jutsu*), ale mělo to správnou atmosféru a zaujalo mě to. Nejlepší postava? Sám Parazit :) já ho nemohu nemilovat, a ty nervy, co mi autor dopřál s posledními díly... Ne, nebudu se rozčilovat, už tak, že mě udržel vzhůru až do dvou do rána, protože já musela vědět, jak to skončí :D ono pak ani nemá smysl jít si pak lehnout, když za další 2-3 hodiny máte zase vstávat. PS: Poslední díl se pro mě nestal (FUCK OFF, BISHES, I DON'T CARE ABOUT YOU! -_- Murano, you can die, thanks a lot, waste of time and space), takže ho do svého hodnocení nezahrnuji :) (04.11.2019)

Pozor spoilery. Začátek je super - invaze emzáckých parazitů zavrtávajících se do lidí a tím je ovládajících a živících se požíráním normálních lidí sice není nic originálního, ale jakožto milovník The Thing a jinak veškerého ujetého body hororu, jsem byla vskutku nadšená a nemohla se dočkat co z toho bude. Ovšem každým dílem to bylo víc a víc zklamání, že to nejen nesměrovalo kam člověk doufal, ale vlastně to nemělo moc žádný děj. Bylo tam pár hlavních záporáků, kteří neměli úplně moc prostoru, bylo tam přespřiliš opakujících se konfliktů, které se v jednom díle vyřešili, aby zase začali nanovo v dalších dílech (hlavně ta celá linka s Murano, která začala být velice rychle otravná, jelikož to bylo furt dokola), mělo to hodně dílů, které moc k ničemu nevedli a celkově vlastně tak nějak člověk nechápal, co je cíl. Zabít parazity. Ano, ale co dál? Protože na to, že tam teda řádila nějaká monstra žeroucí lidi, tak byli všichni obyvatele nějak podezřele v klidu, takže asi to nebylo tak dramatické nebo co. :D A to je hlavní problém celého seriálu. Není tam moc cítit žádná velká urgence, záporáci mi byli celkem ukradení, postavy ploché a jediné co stálo za zmínku a co v člověku něco vyvolávalo byl vztah mezi Migim a Shinichim, kdy bylo hezké pozorovat prvotní Migiho bezohlednost a chladnost měnící se ke konci k respektu a kamarádství k Schinichimu. Ale jinak toho seriál bohužel nemá co víc nabídnout. Mohlo se z toho vytřískat značně víc. (01.07.2024)

Nejlepší Anime co jsem v poslední době viděl. Výhodou těchto dějově poměrně kvalitních a plnějších kousků je, že lépe maskují své ostatní nedostatky. Člověk se díky toho stává více tolerantní vůči chybám a občas je vědomě přehlíží. Mezi klady na Parasyte shledávám pár filosofických úvah, nad kterými by se dalo delší dobu polemizovat a Shinichiho/Migiho proměnu. Člověk co pomalu ztrácí svou lidskost a parazit, který naopak zjistí jaký je pocit přátelství. Jako zápor mi přišla slabší charakterová psychologie a Satomi, která byla svou prostostí často rušivým elementem. (15.04.2015)

… ale nemuseli jste si, dámy a pánové z Madhouse, šetřit to nejlepší až na konec, když chudák Hromino někdy kolem dílu patnáctého už málem nevěřil tomu, že ze zpočátku slibné premisy bude vyždímáno něco víc než jen čím dál nezajímavější trable jednoho lůzra s parazity a jednou těžce otravnou spolužačkou. Málem nevěřil, však s hlavou vztyčenou hrdě do konce vytrval; a ve výsledku se dočkal velmi milého překvapení na mnoha frontách. Postava Šin'ičiho konečně projde opravdovým osobnostním vývojem a stane se postavou, jež má sympatie a není mi zcela lhostejná, jako tomu do té doby bylo (děsil jsem se toho, že Šin'iči zůstane druhým Kanekim); Murano nejen že přestane být tupou a otravnou stíhačkou, ale promění se v sympatickou, vyspělou dívčinu; a samotné dějové vyvrcholení je jednoznačně laděno více do míry intimna nežli epična, což v korespondenci s duševním vývojem hrdiny ústí v rozumné rozhodnutí, jež si zaslouží mé uznání. Nad tím, že by bylo anime hrozně deep a těžce filosofické, jak tu někteří zmiňují, bych ovšem polemizoval; naťukne se zde sice pár myšlenek. které stojí za zamyšlení, ale určitě nikterak složitých, neznámých či převratných. Převážně elektronická hudba je fajn a nečekaně dobře mi k duchu seriálu pasovala, kresba i animace byly taktéž slušné, akční pasáže nápadité a zajímavé (byť ne vždy), napětí seriál v klíčových momentech nepostrádal, leč hororem zdaleka nebyl. Budete-li tedy při sledování stejně jako já váhat nad tím, zda má cenu do konce vytrvat, vězte, že i přes slabou prostřední část to cenu má. Silné 3*. (06.04.2015)

Pomineme-li, že se postavy občas chovají dost nelogicky, že některé (Murano!) jsou jen výplň času, že Shinichi na veřejnosti skáče z oken vysokých budov aniž by se mu něco stalo a ze dne na den má dokonalou fyzičku a nikomu to nepřijde vůbec divné, jedná se o docela povedenou podívanou. I navzdory tomu, že hlavní náplní prakticky všech dílů je jedno a to samé - objeví se parasite a Shinichi ho musí zneškodnit. Ale naštěstí to není jenom bezhlavá mlátička; je zde také hodně dobře zapojená psychologie hlavního hrdiny, má to atmosféru, místy je to napínavé jak trenky a seriál se snaží pořád přicházet s něčím novým, takže stereotyp se nekoná. Na druhou stranu zároveň ale bohužel nemůžu popřít, že občas to prostě nuda je, některé věci jsou fakt nelogické a poslední díl je naprostý výsměch, takže plné hodnocení nedám ani náhodou. Nicméně i tak po všech těch Pupách, Tokyo Ghoulech a podobných blbostech za poslední dobu je Parasyte příjemným závanem svěžího vzduchu hororového žánru. Jinak animace je docela pěkná, hlavně bojové scény jsou dobře propracované, soundtrack nevýrazný, na uřvaný opening si člověk časem zvykne a ending se mi moc nelíbil. 7,5/10 (19.02.2015)