Marvel's Luke Cage

1. série Jelikož se mi první dva kousky, které vytvořil Netflix ve spolupráci s Marvelem líbily, tak bylo víceméně jasné, že v mém watchlistu se najde místo i na Lukea Cage. Toho i díky Jessice Jones nebude třeba tolik představovat, takže jsem byl vážně zvědav, co se tam semele. Hned na úvod je třeba říct, že Daredevil cílil tak nějak na všechny, Jessica Jones hlavně na ženy a Luke Cage je vytvořen pro černou komunitu. Já tedy nejsem cílovka a i to může být jeden z důvodů, proč si myslím, že je to nejslabší příspěvek spojení Marvel & Netflix. Ale problém to není jediný, za další považuji záporáka/záporáky. Protože jich je tolik, že jsou nevyužití a ani jeden z nich ve výsledku není zajímavý. I když Diamondback s přehledem bere cenu pro toho nejtrapnějšího. Aspoň jsou však zajímavě obsazení, protože pánové z House of Cards nebo Sons of Anarchy, jsou příjemným bonusem. Překvapilo mě, že tam nenapasovali ani jednu homosexuální postavu, to už se dnes moc nestává. Akce se sice najde a není špatně udělaná, ale hodně se mluví, opravdu hodně. Finálový souboj není žádný zázrak a navíc jsem nemohl fandit ani Luke/Claire romantické zápletce, když už mi tak nějak pasuje s Jessicou. 2. série Druhá série se snaží poučit z chyb a tentokrát neservíruje tolik záporáků. Je tady jen jeden navíc a ten se stará o většinu letošní zábavy. Navíc ani tak nejde po Lukeovi, protože jeho hlavní cíl je odstranit Mariah a jeho využití tentokrát šlo na maximum. Vypadá to, že se vyřešil i můj další problém, který jsem měl s Claire. A bavil mě Shades. Závěr vytvořil zajímavou situaci a jsem docela zvědav na to, jak to bude pokračovat, když je Luke v čele Harlem's Paradise. (28.11.2016)

Daredevil byl (minimálně ve své první sérii) akčňákem o dilematech rodícího se undrgroundového superhrdiny. Jessica Jones byla mrazivým horrorothrillerem. A Luke Cage je skoro až sociálněpolitické thrillerodrama.. Jinými slovy.. Luke Cage se neveze na funkční šabloně, ale má svůj vlastní specifický face. Chvilkama to má takovou lehkost a hravost, že to působí jako luxusní pocta starým blaxploitationům o kterou se křečovitě snažil Tarantino v Djangovi... Funkovo-soulovo-hiphopový Harlem tu hraje jednu z hlavních rolí a atmošku má takovou, že by se tam jeden hned jel nastěhovat... Cage je sympaťák kterému člověk prostě fandí.. Záporáci zabírají celou škálu od psychopatických sviní až po týpky s relativně "lidskou tváří".. A celé se to zase hezky propíjí do okolního defendersovského světa ve kterém jsou šášulové poletující v oblacích spíše jen pro smích..... Dobrý.. (10.09.2017)

Ono to není vůbec špatný, ale hrozně se to táhne a celou dobu vám přijde, že se tam vlastně nic neděje. Mě trvalo dost dlouho , než jsem to dokoukal až do konce, spoustu kouskování,prostě nevtáhlo mě to tak, jako třeba JJ nebo DD. Problém není v samotném Lukeovi což o to, ale spíš v samotných záporacích. Cottonmouth byl jen taková vtipná postavička, která měla jen na hubě ale vlastně pořádné koule nikde a Diamondback zas neměl pořádný charakter. Některé díly se hlavně věnují spíš všem věcím okolo, než samotnému "Power manovi". O druhou sérii, mám mírné obavy ale doufám že zvládne dotáhnout ty nedostatky, které měla její předchůdkyně. I'm about sick of always having to buy new clothes. (10.03.2017)

Season 1: 75%. Zatím nejslabší příspěvek do Netflixovského Marveláckého universa. Body k dobru, že to má jistou atmosféru černošského Harlemu ze 70. let, kdy se točily blaxpoitation filmy. Na druhou stranu je to velmi natahované, že těch 13 dílů je až moc a akční scény nejsou moc efektní. Ono je to dané i postavou, Luke je prostě neprůstřelný hromotluk, který nemusí uhýbat a krýt se, takže jen stoji a pomalu jde k nepříteli, aby ho pak uzemnil ranou pěstí, žádnou dynamiku tedy moc čekat nelze a tedy i efektivnost jakou má Daredevil. Uvidíme jak na tom bude Iron Fist, který už ovládá martial arts. (12.11.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)