Marvel's Luke Cage

Ono to není vůbec špatný, ale hrozně se to táhne a celou dobu vám přijde, že se tam vlastně nic neděje. Mě trvalo dost dlouho , než jsem to dokoukal až do konce, spoustu kouskování,prostě nevtáhlo mě to tak, jako třeba JJ nebo DD. Problém není v samotném Lukeovi což o to, ale spíš v samotných záporacích. Cottonmouth byl jen taková vtipná postavička, která měla jen na hubě ale vlastně pořádné koule nikde a Diamondback zas neměl pořádný charakter. Některé díly se hlavně věnují spíš všem věcím okolo, než samotnému "Power manovi". O druhou sérii, mám mírné obavy ale doufám že zvládne dotáhnout ty nedostatky, které měla její předchůdkyně. I'm about sick of always having to buy new clothes. (10.03.2017)

Season 1: 75%. Zatím nejslabší příspěvek do Netflixovského Marveláckého universa. Body k dobru, že to má jistou atmosféru černošského Harlemu ze 70. let, kdy se točily blaxpoitation filmy. Na druhou stranu je to velmi natahované, že těch 13 dílů je až moc a akční scény nejsou moc efektní. Ono je to dané i postavou, Luke je prostě neprůstřelný hromotluk, který nemusí uhýbat a krýt se, takže jen stoji a pomalu jde k nepříteli, aby ho pak uzemnil ranou pěstí, žádnou dynamiku tedy moc čekat nelze a tedy i efektivnost jakou má Daredevil. Uvidíme jak na tom bude Iron Fist, který už ovládá martial arts. (12.11.2016)

PRVNÍ série: Tady už se překvapení nebo nadšení nekoná. I když je hlavní hrdina sympaťák a i zbytek obsazení se náramně povedl, nebavilo mě to ani zdaleka tolik jako Daredevil nebo první série Jessica Jones. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem většinu epizod zhlédla hlavně z povinnosti. Doufám ve zlepšení. Ale pořád se jedná o koukatelný průměr. ----------------- DRUHÁ série: tvůrci to nakonec dokázali. Rozjezd je opět pomalý a některé epizody jsou dost nezáživné (chápu, že to po nich někdo zabalí), ale tak v půlce se to konečně zlomí. Fakt že jsem se na těch posledních pár epizod i těšila. Zatímco i Jessicy šla ve druhé sérii kvalita spíš dolů, tady jde nahoru (škoda, že to tak nebylo i u první série). Zajímavé je, že mi Luke Cage ve druhé sérii často nepřišel jako seriál o Lukeovi, ale o všech ostatních. P.S.: S prominutím mě v několika epizodách už s*alo, jak Bushmaster každého, kdo řekl Mariah Dillard, opravil a řekl Mariah Stokes. Ale Mariah byla fakt svině. Alfre Woodard se do toho opřela, ale i tak se při pohledu na ni neubráním vzpomínce na její roli v Captain America: Občanská válka. A taky chci spin-off pro Misty Knight. ---------- Přestože tady znělka nic nekopíruje a je po vizuální stránce ok, ta hudba se pro mě stala po pár epizodách první série skoro až otravná a ve druhé sérii jsem ji vynechala úplně. 7/10 (05.12.2017)

1. série: ***Luke měl zapadnout do MARVEL světa jako další puzzle ze skládačky. Trošku se o to snaží, ale podráží mu nohy rozvleklost a nuda. Co také vůbec nepomáhá jsou hlouposti a laciné scenáristické berličky. Díky tomu je série obrovsky nevyvážená a každý povedený moment je vyvážen dvěma dalšíma co nudí nebo otravují. 2. série: * Nechutný propad. V první řadě jsme se alespoň dozvěděli kdo je Luke a občas se i něco dělo. Druhá série je čistě o žvanění a debilních scenáristických berliček jak nafouknout sérii na 13 epizod. U mě Cage skončil. (10.12.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)