Marvel's Luke Cage

Docela odlišný superhrdinský seriál, nastoluje skvělou černošskou kulturu Harlemu. Potěšilo to více než J. Jones, ale na Daredevila to nemá. Mike Colter to zahrál dobře.. Seriál má působivé záporáky, mě nejvíc seděl Shades a bylo mi jedno, ať už je to běloch nebo černoch. Série má dost překvapivý konec a záporáků nabízí velmi hodně. Cottonmoutha jsem moc nemusel, až příliš moc se podobal Kingpinovi. Flashbacková epizoda pobavila. (02.10.2016)

Luke Cage je vlastně harlemský Superman, protože je správňákem od kosti, všechno chce dělat podle pravidel, takže i když má jednoho z padouchů na lopatě, snaží se ho za každou cenu dostat do kriminálu a i když je zdánlivě nesmrtelný, tak i tady je něco jako kryptonit. A samozřejmě je díky tomuhle poctivému přístupu adekvátně na pěst. Ne pořád, ale dost často. Ale to není jediný kámen úrazu. Když odhlédnu od toho, že černošské záležitosti zase tak moc nemusím, tak je tu nesmyslných třináct dílů, které, podobně jako u dalších dosavadních marvelovek, vyjma Daredevila, totálně pohřbívají tempo i další pozitivní věci, které se tu najdou. Nejvýraznějším plusem tak zůstává casting, ale z mého pohledu je tohle seriál vedlejších postav, protože představitel té hlavní mi vůbec neseděl. Nicméně záporáků i klaďáků tu kromě Luka Cage bylo víc než dost a tahají to alespoň na průměr. 50% (02.04.2017)

S01: Začátek série slušné, ale postupně se to rozplyzne v nejuplakanějšího hrdinu ever. Hrozná nuda v posledních episodách pak vrcholí závěrečným soubojem, který jsem měl sto chutí vypnout. 2/5S02: Tak to už bylo jiné kafe, parádní temná jízda se skvělou hudbou (hlavně ten jazz v první půlce sezony). 5/5 (05.11.2016)

Stejně jako u Jessicy Jones, i tady jsou skvěle zpracované už úvodní titulky (jak audio, tak video), přičemž parádní atmosféra se projevuje i při vystoupeních v klubu Harlem's Paradise (kde vystupují skuteční umělci). Taky hudební podkresy se v různých scénách dost povedly. A skvělá atmoška přichází zaručeně vždy s Cornellem 'Cottonmouth' Stokesem (Mahershala Ali)... a s ním bohužel často i odejde. Další hlavní záporák Willis 'Diamondback' Stryker už není tak dobrej a ten jeho neprůstřelnej oblek se supersilou byl takovej nedomyšlenej, ale určitou kvalitu má (hlavně to jeho zabíjení). Shades - už od začátku jsem měl podezření, že Theo Rossi z něj udělá skvělou postavu. Mariah Dillard taky má svoje místo, i když její postava tak super není... ale nemůžou být super všichni, že. No, celkově je to na mě trochu moc black, ale takovej už asi Harlem je. Vadí mi akorát ta hromada negerskejch hlášek, žargonu, mluvy, osobností a jinejch názvů, kterejm bílej evropan moc nerozumí. Protože když to není zrovna negerské, je to americké. Luke Cage je ale zajímavej hrdina a dá se říct, že mě to i bavilo, hlavně ze začátku. Druhá série třeba napoví víc. A v té přichází Bushmaster a jeho jamajská cházka a byli super. Ta jejich jamajská angličtina prodchnutá špetkou reggae, trochou bylinkovejch kouzel a mystickejma věcma, v čele s nabouchaným Bushmasterem, kterej to nandá i Lukovi, aby v zápětí bojovali i proti společnému nepříteli? Hustý! Shades a v podstatě i ta Mariah Dillard ("Stokes, Mariah Stokes!") se vyvinuli v zajímavé postavy a taky se mi líbilo, jak tam byli sem tam začleněny i postavy z jiných propojených sérií (Iron Fist). Prostě, i když to bylo místama trochu zdlouhavé a zbytečné (jeho táta kněz), docela mě to bavilo. Trošku je i škoda, že další série se zatím neplánují. Zůstávám na třech. (17.10.2018)

Season 2 jako černý Kmotr. Z původně odstrkované komiksárny se stalo výživné gangsterské drama, s fantastickým záporákem (Bushmaster!), který sice protivníkům řeže hlavy, ale na konci mu regulérně fandíte, ať tu svini Mariah (skvěle zahranou Alfre Woodardovou) zkrouhne. Ke konci se hranice mezi dobrem a zlem stírá, přesně jako v životě, kde je vše relativní. Mike Colter je charismaťák až na půdu, líbí se mi jeho klidné herectví, ze kterého vyzařuje síla, znovu musím vyzdvihnout Bushmastera alias Mustafa Skahikra a jeho prima jamaštinu, který mi fakt přirostl k srdci. A k tomu všudypřítomný jazzík, blues a sem tam slušný hip-hop a taková zvláštní posmutnělá atmosféra, která je u komiskárny neobvyklá. Ke konci se dokonce v jednom záběru cituje Coppolův Kmotr, tvůrci si přesně uvědomovali, co jejich dílko připomíná. Fakt je mi moc líto, že už to nebude pokračovat. (17.07.2019)