Jessica Jones

Kdo by věřil psychopatovi, že ho ovládá jiný? Jessica Jones je famózní a pokračuje v DareDevilovské linii - tedy, že pod těmi padajícími mrakodrapy rukama zábavných patronů v pestrobarevných kostýmech, lítajícími městy a devíti vesmíry žijí trochu problematičtí, ale přesto lidé. Mají sice trochu neobvyklé schopnosti, ale to je v tom světě normální. Jessica Jones je protikladem všech hrdinských ctností. Ano, je charismatická - ale nesnesitelná je něčím jiným než barevným kostýmem - dokáže být cynická, zafoulecky odhodlaná (a smrdět močí), ale někdy lítost i sebelítost umí vyvolat. Zároveň je až s podivem, že Mellisa Rosenberg vdechla život tolika "cool" postavičkám aniž by musela přebírat svoje scenáristické oháňky z Twilight ságy. (06.01.2016)

Jessica měla našlápnuto celkem slušně. Zpočátku mě i docela bavila, přestože na její představitelku s jedním hereckým výrazem jsem si prostě zvyknout nedokázala. David Tennant to naštěstí solidně zachraňoval, ale rozhodně mě to nevtáhlo jako Daredevil. Bohužel někde po půlce začal seriálu docházet dech, všechny postavy se začaly chovat jako totální idioti a neustále se tu opakovalo stejné schéma "máme Kilgravea - sakra, zase nám utekl". Ta nastavovaná kaše žel vydržela až do samotného finále, takže jestli se tvůrci v druhé sérii opět míní po celou dobu zaobírat jedinou zápletkou a tu neúměrně dlouho natahovat, nebudu dvakrát nadšená. 1. série - 60% (18.01.2016)

Líbí se mi, že Jessica Jones nedá divákovi na začátku nic zadarmo. První díl je nepřehledný, se spoustou informací, které začnou dávát smysl až později. Zároveň jde o změnu paradigmatu v pojetí superhrdiny - Jessica Jones a Luke Cage se neschovávají za barevné pláště a rádoby-cool aliasy, naopak se na celé to komiksové paradigma dívají s nadhledem ("Kdo kruci pojmenuje sám sebe Killgrave? Proč ne třeba Zdechlá mršina?"). Je příznačné, že revize superhrdinského žánru přichází zespodu - ze seriálového média a od hrdinů, kteří nejsou polobohy. Koneckonců hlavní padouch není ve výsledku ničím, než zvláštní schopností obdarovaným sociopatem, který netouží kontrolovat svět, ale ovládat jen jednu konkrétní ženu, na kterou je fixovaný. Jenom dvě věci mi na seriálu vadily - jednak zaměření na Kilgravea (Tennant je v roli brilantní, ale děj byl díky němu až moc natahovaný) a jednak ta hrozná generická "jakože-jazzová" hudba, která se vynořila ze stejně generických televizních produkcí devadesátých let. (10.01.2016)

O něco slabší než boží Daredevil, ale pořád pecka a to hlavně díky skvělýmu Tennantovi, kterej tady stvořil jednoho z nejlepších (ne-li snad i nejlepšího) záporáků v MCU. Uspokojivý množství zvratů a dalších komiksových postav (ač tu vlastně hrajou spíše takový doplňkový a vedlejší role, přesto však se silným vlivem na hlavní zápletku) tomu dává grády, který jsou pak naředěný příjemnou noir atmosférou podpořenou tou správnou hudbou. A vlastně tak nakonec mrzí snad jen jediná věc, kterou ale nebudu spoilerovat... (14.12.2015)

- Look, I'm not gonna talk about my shitty story because there's always someone who's had it worse, someone's life who is ruined worse. - It's not a competition. Ač filmový noir a hard-boilovky obecně můžu, je imho dost nepopiratelné, že co se zahlcenosti narativními/charakterovými klišé a tropy týče, hůř na tom bývají už jen romantické komedie. Nejspíš právě proto Jessicu Jones (především v první polovině) tolik žeru: ona totiž bere typickou podobu noirových postav a skloubením s tématem psychologického traumatu jim dodává nebývalou hloubku a obsah, což je nejvíc vidět právě na ústřední postavě. Jessica je otravná, cynická, uchlastaná, odtažitá, zahořklá a neochotná chovat se s tou nejzákladnější mírou slušnosti i ke svým nejbližším – jinými slovy přiznaná a nepokrytá kráva, rovněž známá jako každý protagonista noirovek evar. Novinka je, že Jessica nejenom má ke krávovitosti (ač je k ní zjevně náchylná od dětství) legitimní důvod, ale tenhle důvod na rozdíl od klasických noirovek nepůsobí jako letmý náčrt z nutnosti, který je okamžitě odsunut do pozadí a jehož vliv na děj je přinejlepším minimální a skoro nikdy neobehraný. Dopady traumatu jsou tu naopak detailně rozebrány jak s ohledem na hlavní hrdinku, tak i na lidi okolo ní. Osvěžující taky je, že tímhle laděním se Jessica vymyká doznívajícímu trendu nesnesitelně kůl tomboyů, jelikož když už nic jiného, její vady a problémy jsou přinejmenším explicitně pojmenovány a glosovány, nikoli podávány jako rádoby unikátní a mentálně zdravý způsob, jak vyvstat nad šedý průměr. A jako přidaný bonus, superschopnosti hrdinů jsou zde vzhledem k charakterovému pojetí seriálu v podstatě irelevantní, takže pokud má někdo chuť narvat z té přehršle marvelovek, které jsou všechny jak přes kopírák, hlavu do drtiče na odpadky, tohle je dobrý kompromis. (13.11.2017)