Jessica Jones

Opravdu velmi dívčí seriál. Témata jako znásilnění nebo emancipace hrají v Jessice Jones velmi důležitou roli, i když jde samozřejmě především o bitky a klasické chytání záporáka, který je obzvlášť vydařený. Kilgrave (slizký David Tennant) má schopnost ovlivňovat lidské touhy a co vám přikáže, to chcete splnit (usmát se na něj, přinést mu kafe, skočit z okna). Co se samotné Jessicy týče, ta svou super sílou moc nestrhne, ale Krysten Ritter se daří pomocí hromady chlastu a hory nepořádku získávat sympatie. Úvodní detektivní a špehovací pod-zápletky, představení Luka Cage posunují seriál skrze téměř noirovou atmosférou se špetkou hororu až do poměrně překvapivě akčního finále. Samozřejmě dostaneme i řádnou porci (zvrácené) romantiky. Propojovačky s Daredevilem potěší, začíná se nám to pěkně profilovat. (06.05.2016)

Jessica Jones je jiná než Daredevill, neříkám, že je horší nebo lepší, je prostě jiná. Na rozdíl od DD je to spíše krimi, akce také není tolik, kolik by jí mohlo být. První půlka je výborně tajemná, zatímco na začátku druhé se to začne trošku mlít a malinko se začnou dít nesmyslnosti, nakonec to zase chytne tempo a nepustí, až do titulků posledního dílu. Znovu je tu skvělý casting herci jak Jessicy i Luka jsou výborní i všichni ostatní nedělají ostudu, ale nejlepší volbou byl David Tennant jako Killgrave. Purple Man byl skutečně skvělí záporák, který se vyrovnává, ne-li překonává Fiska z Daredavila. Seriál má dobrý děj a skvělou atmosféru, druhá řada nebude potřeba, ale rád Jessicu uvidím v seriálu Luke Cage. Melissa Rosenberg není jako Drew Goddard, ale i tak tu máme výborný seriál. Pro komiksové fanoušky to je povinnost, pro ostatní lákavá nabídka. (05.12.2015)

Po pilotním díle Daredevila jsem byl odvařen a bez váhání střelil 5*, za to Jessica Jones mě zatím nechala velmi chladným. Hodně Krimi, málo Thriller, žádná akce, žádná krev a vtipné ani inteligentní dialogy zde bohužel nejsou, navíc se to nese ve velmi vlažném tempu a Jessica zatím nepředvedla nic, čímž by vykazovala znaky superhrdiny, takže za mě prozatimní zklamání, ale třeba se to rozjede (Doufám). Zatím však není důvod k radosti. Po třetím díle končím se sledováním !! Nezáživná nuda, vůbec nic se neděje, žádná akce, pouze spousta sexu bez NAHOTY! Fuck it. 40% (21.11.2015)

Proč to jen tolik natahovali? Zkrácením o půlku by série získala na svižnosti a z děje by se nic podstatného nevytratilo. Jessica je temná komiksová hrdinka (dle současné módy, že všichni komiksoví hrdinové musí být v depresi a pochybnostech - už je to dost klišé, ne?), která se snaží dostihnout supepadoucha s démonickou supeschopností, která téměř znemožňuje jeho polapení. ____ Jako fajn, ale proč se tam spousta postav chová jako ukázkoví tuponi a to včetně Jessicy? Při x možnostech, jak zlouna zlikvidovat, vždycky zaváhá. Její výmluva o záchraně nevinně nařčené dívky je chatrná, protože by se našly jiné důkazy, jak její nevinu prokázat. Tupý je i superpadouch, který znovu a znovu věří, že by se snad Jessica dala zlákat ke spojenectví, přestože všechny předešlé jeho pokusy v tomhle směru skončily fiaskem. I údajně právnické eso, brilantní mozek téhle profese, se zachová tak pitomě, že by ji měli nejenom vyloučit z advokátní komory, ale její střední škola by měla žádat okamžité vrácení maturitního vysvědčení. ___ Tyhle nelogičnosti a přehnaná délka dělají ze seriálu jen průměrnou podívanou. (29.03.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)