Jessica Jones

Tak strašně super ta 1. SEZÓNA byla! Teda aspoň dokud nepřišly poslední dva díly, kdy tvůrci teatrálně rozsypali pytel plnej odpudivejch scénáristickejch berliček, za který by se nestyděl ani ansámbl libovolný jihoamerický mýdlový opery. Proč? Proč ta sluchátka nepřišla dřív, proč je najednou Jessica silnější než celý Avengers dohromady, a jakým způsobem ji zázračně mine miliarda dobře mířených kulek? 7/10 a příště ze mě laskavě ke konci jinak spektakulární comicsový show nedělejte blbce. Zamrzelo. (27.03.2017)

Netflix strikes agein. Spojení s Marvelem mu sedí, Daredevil mohl být jen samostatnou episodou kvality, Jessica ale ukazuje, že tomu tak není, navíc se snaží jít na to trochu jinak, například tvůrci pochopily, že akce, kde jsou někteří účastníci nadlidsky silní, se velmi, velmi snadno dokáže změnit ve frašku, proto s akcí šetří a místo toho se mnohem víc snaží házet na obrazovku detektivní prvky a snaží se o jakýsi komiks-noir a hle, daří se. Skvělé jsou postavy, které víc než záchrana světa a nedostatek hrdinských činů sžírá chlast, psychická traumata, drogy a případně kretenózní stalkeři, co dokáží slovem donutit kohokoliv k čemukoliv, což možná mohlo být více zábavně a zmagořivně využito (charisma a temnost páně Kingpina ovšem nepřekonána) a konec konců i většina vedlejších postav je dobře zahraných a nikdo není normální. Chyby? Pár jich je, možná by tempu pomohlo, kdyby to bylo o dva díly kratší a v některých momentech je děj moc překombinovaný a neustálé lapání Kilgravea působí místy i trošku směšně, stále je to ale velmi dobrá záležitost a díky velké přítomnosti Lukea Cage se o to víc těším na Defenders. A tři stupně lepší, než cokoliv seriálového od DC. (28.11.2015)

I když někteří hovoří o tom, že je děj první série uměle natahovaný a není v něm dostatek zápletek, tak já to tak nevnímala. Kilgrave uniká vždy samozřejmě a přirozeně, Jessica svádí pro mě tak pochopitelný vnitřní boj, kdy chce být hrdinkou a zároveň touží po spravedlnosti, aníž by musela ublížit, navíc velká sympaťanda s lahví whiskey vždy po ruce. Vedlejší postavy jsou umně představené, že ani nebudí dojem vedlejších postav... Chemie funguje tam, kde má a pro mě bononek v podobě Tennanta, srdcovky, Pana Herce (taky bych mu zobala z ruky). I love Marvel. I want moar. (20.11.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

- Look, I'm not gonna talk about my shitty story because there's always someone who's had it worse, someone's life who is ruined worse. - It's not a competition. Ač filmový noir a hard-boilovky obecně můžu, je imho dost nepopiratelné, že co se zahlcenosti narativními/charakterovými klišé a tropy týče, hůř na tom bývají už jen romantické komedie. Nejspíš právě proto Jessicu Jones (především v první polovině) tolik žeru: ona totiž bere typickou podobu noirových postav a skloubením s tématem psychologického traumatu jim dodává nebývalou hloubku a obsah, což je nejvíc vidět právě na ústřední postavě. Jessica je otravná, cynická, uchlastaná, odtažitá, zahořklá a neochotná chovat se s tou nejzákladnější mírou slušnosti i ke svým nejbližším – jinými slovy přiznaná a nepokrytá kráva, rovněž známá jako každý protagonista noirovek evar. Novinka je, že Jessica nejenom má ke krávovitosti (ač je k ní zjevně náchylná od dětství) legitimní důvod, ale tenhle důvod na rozdíl od klasických noirovek nepůsobí jako letmý náčrt z nutnosti, který je okamžitě odsunut do pozadí a jehož vliv na děj je přinejlepším minimální a skoro nikdy neobehraný. Dopady traumatu jsou tu naopak detailně rozebrány jak s ohledem na hlavní hrdinku, tak i na lidi okolo ní. Osvěžující taky je, že tímhle laděním se Jessica vymyká doznívajícímu trendu nesnesitelně kůl tomboyů, jelikož když už nic jiného, její vady a problémy jsou přinejmenším explicitně pojmenovány a glosovány, nikoli podávány jako rádoby unikátní a mentálně zdravý způsob, jak vyvstat nad šedý průměr. A jako přidaný bonus, superschopnosti hrdinů jsou zde vzhledem k charakterovému pojetí seriálu v podstatě irelevantní, takže pokud má někdo chuť narvat z té přehršle marvelovek, které jsou všechny jak přes kopírák, hlavu do drtiče na odpadky, tohle je dobrý kompromis. (13.11.2017)