Jessica Jones

Proč to jen tolik natahovali? Zkrácením o půlku by série získala na svižnosti a z děje by se nic podstatného nevytratilo. Jessica je temná komiksová hrdinka (dle současné módy, že všichni komiksoví hrdinové musí být v depresi a pochybnostech - už je to dost klišé, ne?), která se snaží dostihnout supepadoucha s démonickou supeschopností, která téměř znemožňuje jeho polapení. ____ Jako fajn, ale proč se tam spousta postav chová jako ukázkoví tuponi a to včetně Jessicy? Při x možnostech, jak zlouna zlikvidovat, vždycky zaváhá. Její výmluva o záchraně nevinně nařčené dívky je chatrná, protože by se našly jiné důkazy, jak její nevinu prokázat. Tupý je i superpadouch, který znovu a znovu věří, že by se snad Jessica dala zlákat ke spojenectví, přestože všechny předešlé jeho pokusy v tomhle směru skončily fiaskem. I údajně právnické eso, brilantní mozek téhle profese, se zachová tak pitomě, že by ji měli nejenom vyloučit z advokátní komory, ale její střední škola by měla žádat okamžité vrácení maturitního vysvědčení. ___ Tyhle nelogičnosti a přehnaná délka dělají ze seriálu jen průměrnou podívanou. (29.03.2016)

Líbí se mi, že Jessica Jones nedá divákovi na začátku nic zadarmo. První díl je nepřehledný, se spoustou informací, které začnou dávát smysl až později. Zároveň jde o změnu paradigmatu v pojetí superhrdiny - Jessica Jones a Luke Cage se neschovávají za barevné pláště a rádoby-cool aliasy, naopak se na celé to komiksové paradigma dívají s nadhledem ("Kdo kruci pojmenuje sám sebe Killgrave? Proč ne třeba Zdechlá mršina?"). Je příznačné, že revize superhrdinského žánru přichází zespodu - ze seriálového média a od hrdinů, kteří nejsou polobohy. Koneckonců hlavní padouch není ve výsledku ničím, než zvláštní schopností obdarovaným sociopatem, který netouží kontrolovat svět, ale ovládat jen jednu konkrétní ženu, na kterou je fixovaný. Jenom dvě věci mi na seriálu vadily - jednak zaměření na Kilgravea (Tennant je v roli brilantní, ale děj byl díky němu až moc natahovaný) a jednak ta hrozná generická "jakože-jazzová" hudba, která se vynořila ze stejně generických televizních produkcí devadesátých let. (10.01.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Jak tu někdo poznamenal, hrozně se to táhne. Už ho máme, zase ne, už zas jo a pak zas nic. Hlavní hrdinka je zastydlá grungeová puberťačka s iksovkama a v křiváku, která má špatné svědomí. Takže hrozně pije, chodí doma takříkaje ve slipech a nátělníku a trousí kolem sebe drobky. Taky se tam dost souloží, na dětský seriál hrozně naostro, totiž hejbe se deka a myslím, že jsem zahlídl stehno. Ale to bylo asi při tom chození ve slipech. Vždycky mě fascinuje, jak se na tyhle věci dbá, a pak se tam strkají ruce do mixéru, jako by se nechumelilo. Zkrátka drsná noir škola podle návodu z Bravíčka. Na druhou stranu se na to pěkně kouká, protože jakožekomiksová kamera se záběry z podivných úhlů a většinou zpoza něčeho, přebarvená a doprovázená tou správnou hudbou tomu dává zajímavou atmosféru, která přebije i nevyváženost násilnických schopností hlavní hrdinky (a nejen jich, je tajemná jak třináctka, která ráno zjistila, že už není, co bývala, a hodlá svoje tajemství řádně prodat). Atakdáleatakpodobně, vlastně jsem chtěl tenhle komentář napsat takhle: „Dobrý den, prosím vás, nemáte špunty do uší?“. 2¾. (12.02.2016)

Druhá marvelácká štace na Netflixu. Tentokrát s příměsí komiksů Alias, o kterém stále nevím vůbec nic a vlastně i o Jessice jsem toho věděl pramálo. Opět se potvrdilo, že jestli něco opravdu Marvel umí, tak jsou to castingy (počínaje nevšedně všední Krysten Ritter z Breaking Bad v servaných kalhotách) a co neumí - záporáci. Tedy až na produkci Netflixu, jelikož David Tennant je naprosto božský a to nejsem fanoušek Dc. Who. 13. dílná série látce v první sezóně ještě nevadila a ačkoliv i tam občas bylo cítit natahování děje až do závěrové skvělé epizody, i tak se jednalo o vrchol seriálové tvorby v trošku drsnějším duchu, než jsme u Marvelu zvyklí, vlastně o hodně. Místy jsem byl opravdu zhnusen, když jsem sledoval, co tvůrci předvádějí jenom proto, že mají R rating a protože můžou, chtělo by to více přirozenosti a opodstatnění. Co se pamatuji, tak v DD bylo násilí dávkováno rozumněji. Díky bohu nebyl nastřelen žádný cliffhanger, takže v tomto směru spokojenost. Sice stále visí otázka, zda-li se Krysten Ritter v této roli ještě někdy dočkáme, téměř jistě to ale nebude ve čtvrté řadě.. ...75%..nějaké Twisty a nejlepší momenty!. Luke Cage ve žlutém! (10.01.2016)