Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
André TurpinHrají:
Anne Dorval, Suzanne Clément, Antoine Olivier Pilon, Patrick Huard, Alexandre Goyette, Michèle Lituac, Viviane Pacal, Natalie Hamel-Roy, Isabelle Nélisse (více)Obsahy(1)
Film Mami! je příběhem dospívajícího Steva s diagnózou ADHD a jeho mámy Diane, která i přes doporučení odborníků trvá na tom, že svého syna dokáže zvládnout, a že její syn dokáže zvládnout školu. Když do jejich života vstoupí ještě utrápená sousedka Kylea, vydají se společně na hodně divokou jízdu, kdy se záchvěvy štěstí, bezpečí a spokojenosti v mžiku mění na eruptivní výbuchy násilí a hlubokou beznaděj. Nahoru a zase dolů, jak už to tak v životě bývá. (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (232)
Spoilery! Zpočátku mi velmi vadil čtvercový formát obrazu. Když už jsme si všichni ozdobili zdi obrovskými televizemi, tak bych rád využíval jejich celou plochu. Po chvilce sledování jsem si uvědomil, že díváme-li se na obraz 16:9, tak stejně nejsme schopní plně zaostřit na kompletní obraz, nýbrž pouze na čtverec uprostřed. V tomto snímku Dolan hrozně rád a velmi detailně zabíral grimasy postav. K tomuto účelu jím zvolený formát dokonale seděl. Divák nebyl rozptylován zbytečnostmi okolo a mohl se plně soustředit na propracovanou psychologii postav, o které celý film vlastně je. Dvě herečky a jeden herec zahráli své postavy úplně brutálně. Ani se mi nechce věřit, že má snímek na svědomí v té době 24letý režisér. Pochválit musím i vynikající výběr písní, které do daných scén skvěle seděly a dotvářely tak ještě intenzivnější atmosféru. Naopak mě mírně zklamalo, že jsem se nedočkal nějakého toho spinkání synáčka s maminkou nebo alespoň s paní učitelkou. Měl jsem pocit, že k něčemu takovému snímek svými náznaky dost okatě celou stopáž směřoval. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. ()
Je trochu paradoxní, že vzývaný kanadský auteur dosáhl nejlepších výsledků, když se vzdal nejradikálnějších uměleckých rysů své tvorby. Mami! se od abstraktního mnohoznačného artu odvrací. Jde v podstatě o útvar velmi podobný tradičnímu rodinnému nebo sociálnímu dramatu. Z Dolanova křečovitého velikášství se ve filmu nachází jen stopové prvky. Nedostatkům své předchozí tvorby, tedy hlavně mladické nezaoblenosti stylu, se Dolan uspokojivě vyhnul.Tohle už není queer estét s kamerou, ale uvědomělý tvůrce, co ví, kdy ve scénáři škrtat. ()
[ČSFD projekce] Zbytečně a velmi pochopitelně nadhodnocené rodinné drama o výstřední matce, která zapomněla, že čas stále běží a každý stárneme, a jejím vulgárním hyperaktivním synovi, který trpí návaly agrese a oidipovským komplexem. Jistě se najde spousta chytrých hlav, které budou z hoven slona vyšprtávat buráky, jak je jejich častým zvykem, a v tomto silném a chaotickém díle naleznou odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec. Mně osobně to přišlo jako pokoušet se podojit vola. Pokud opominu tuny nadávek, které tvoří prakticky celou kostru samotného dramatu, bylo to celkem snesitelné, ač jsem se poslední půlhodinu neustále díval na hodinky a očekával brzký konec, nicméně neuspokojivé a místy dokonce k smrti nudné. Věřím, že Dolan se chtěl vyšvihnout na světovém žebříčku, což mu nemám za zlé, a tak vypochodoval na světlo světa s tímto předlouhatánským nimráním v soukromí dysfunkční rodiny. Nevšední pojetí. Nadstandardně na mne zapůsobilo jen zužování a rozšiřování obrazu na plátně, které vyjadřovalo dramatičnost, respektive euforii okamžiku. Jinak se děj skládal jen z mozaiky maniodepresivních okamžiků. Kdyby celý film měl zhruba 15 minut a byla v něm scéna s vysněnou budoucností a konečným řešením bystré té ženy, kterou ostatní zoveme máti, patrně by to dostalo více hvězd, ovšem tenhle táhnoucí se patos je až moc. Střih! 45% ()
O tom, jak se agresivní nezvladatelný spratek a jeho čúzovitá matka neustále posílají do prdele. První hodina mi přišla vyloženě čistě o vulgarismech (kanadská reakce na South Park?), nicméně čím dál víc ke konci vyplouvají na povrch charaktery postav a snad i důvody, proč těmhle nesympatickým postavičkám trochu fandit. 7/10. ()
V mnoha ohledech nepřesvědčivý film, ale jeho "nálady" jsou skvělé. Dolanova brutálně hysterická teatrálnost je pro mě čímsi lákavá a dokážu se na ni k vlastnímu překvapení celkem naladit. Moment, kdy se za zvuků Oasis roztáhne obraz, je nepochybně geniální, může se směle rovnat se zpěvem Ala Johnsona v Jazzovém zpěvákovi nebo vstupem Dorotky do Oz - maximální vtažení médiem. I kdyby celý zbytek filmu existoval jen proto, aby mohl rezonovat, nepovažoval bych to za málo (Za největší chybu filmu považuju, že Dolan neodolal, nenechal ho úplně osamocený a pokusil se ho ještě zopakovat podruhé, nevyhnutelně s menším účinkem.) ()
Galerie (31)
Zajímavosti (4)
- Po projekcii v Cannes zožal film vyše 5-minútový potlesk. (Zdroj: ASFK)
- Film byl vybrán jako zástupce kanadského filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. (dwdb)
- Mommy je druhým filmom Xaviera Dolana, ktorý je zameraný na vzťah syna s matkou. Prvým bol J'ai tué ma mère (2009). V oboch si postavu matky zahrala Anne Dorval. (nirvana91)
Reklama