Mami!

Jeden z nejlepších psychodramat v poslední době. Snímek plný emocí, citů a vulgarismů, na který nelze jen tak zapomenout. Změny formátu obrazu ve spojení s zhlédnutím filmu v malém sálu kina Světozor navodily tu správnou atmosféru a vtáhly do děje. Xavier Dolan u mě jednoduše zabodoval. A ta francouzština je tak krásná! (Jen ten soundtrack bych na rozdíl od ostatních tolik neopěvovala. ) (18.11.2014)

Dolan dospieva. Zvláda podrobné vykreslenie vývoja komplikovaných vzťahov troch postáv. Highlightom filmu sú síce scény, pocitovo vyboostené popovými šlágrami, čo by sa dalo považovať za lacný trik na diváka, ale nápadité hrátky s formátom obrazu zatienia všetky pochybnosti a odrovnajú každého filmového fajnšmekra. Tak jednoduchý a pritom tak funkčný nápad! Som zvedavý, ake filmy bude nakrúcať v štyridsiatke. (07.04.2015)

„JAK ŘÍKÁVALA BABIČKA, NENI SE MNOU LEHKÝ POŘÍZENÍ. UŽ JÍ CHÁPU. PROMIŇ. MUSEL SEM TI HROZNĚ UBLÍŽIT. AŽ BUDU V CAJKU. ZASLOUŽÍŠ SI LEPŠÍHO SYNA, NE TAKOVÝHO KRIPLA. NOSIM TĚ V SRDCI A MÁM TĚ RÁD…“ /// Uvěřitelný drama o tom, jak by se vám žilo s parchantem, kterej si užívá přítomnost ADHD. Kamera zabírá ksichty, páč grimasy mluví často za všechno. S takovým člověkem se fakt nikdy nenudíte (nevěříš? Napiš, nějakýho ti na víkend seženu!). Film vo něčem. Navíc ftipně (artově?) pojatý hrátky s vobrazem (že sis rozšteloval zobrazovalo? Neřeš, ještě furt ti můžu sehnat toho parchanta s ADHD…). Když jsme u toho artu – líběj se mně i herecký výkony těch tří. Film je plnej emocí. Špatnejch i dobrejch. A lidský povahy. A kdyby si vyhráli s koncem, dostal by bůra! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Právě mýmu zlatíčku diagnostikovali ADHD. (Léčit? Motol? Ty vole, vyhledej si pasťáky…) 2.) Chcu si užít drsný rodinný vztahy. 3.) Thx za titule ,,mOnkey.csfd“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.04.2015)

„Poznala jsem tu spoustu dětí. Některým dokážeme pomoct, jiným ne. Snažili jsme se Steveovi pomoct, škola zrovna tak. Teď je řada na vás.“ Jenže dokáže Diane v tomhle nelehkém úkolu obstát? Možná, že si uřízla až příliš velký krajíc chleba…Od Dolana jsem viděl pouze jeho debut Zabil jsem svou matku a Mami! mu je v lecčem podobný. Opět je hlavní téma filmu náročný vztah matky a syna, znovu je to mnohdy emocionálně silně přepjaté (až s patologickými momenty). Jde z toho ovšem cítit vyzrálost. Režijně jde o jistější dílko (např. nápad s obrazem výborný, stejně tak s „budoucností“), avšak hlavně mezi matku a syna vstupuje někdo třetí, který výrazně změní atmosféru i vyznění filmu. Nebyl jsem si jistý, zda mnou děj nějak citově pohne, když mi ani 1 z postav nebyla zpočátku moc sympatická. Film se mi však nakonec dostal pod kůži sice pomalu, ale jistě. A konkrétně pasáž s Kylou a Dianou pro mě byla jedna z nejemotivnějších za hodně dlouhou dobu (narozdíl od samotného závěru, který se mnou příliš nehnul). Celkově dám solidní 4*. (03.07.2022)

XAVIER DOLAN je mladý režisér,mladší ako ja a už nakrúca snímky,ktoré človeka priklincujú k sedačke od úvodných tituliek až po tragický záver,vlastne som intenzívne premýšľal ako sa bude vyvíjať vzťah matky a SYNA,doplnený o POMOC šarmantnej,ale tichej susedky... Matka Diane si zoberie domov syna Stevea,a to z ústavu,ktorého problémom je absolútne nevyspytateľné svojské správanie,ktoré matku predsúva do pozície robota,ktorý musí byť v pohotovosti 24 hodín nonstop.V čom spočíva Steveov výbuch hnevu? Má diagnózu ADHD,čo znamená z anglického prekladu: Porucha pozornosti sprevádzaná hyperaktivitou... Takíto jedinci všade na SVETE majú problém sústrediť sa,majú v sebe veľký hnev,rýchle zmeny nálad,prudkosť,výbušnosť,potom sa chovajú ako zver,že by každého,kto im stojí v ceste jednoducho zvalcovali,vulgarizmami taktiež útočia,ktoré sú také šťavnaté,že i dospelý človek by sa mal čo učiť.DE-FACTO vulgárni sú obidvaja,t.j matka so synom si navzájom vymieňajú slová,ktoré by slabšieho jedinca dávno spacifikovali ako nič... Synovi preskočí v hlave,matku chce asi uškrtiť,v tom mu matka reflexívne buchne predmetom po hlave,aby sa mohla nadýchať...Vzťah na NULE,aby sa raz objavila pri dverách do budúcnosti obetavá suseda Kyla,ktorú som úprimne obdivoval,že sa podujať na priateľstvo problémovej rodiny,kde SYN nie je nikdy ochotný predvídať,čo urobí nabudúce...Raz je milučký,inokedy by zabil mihnutím oka! Ostal som ako nemý pri scénach,ktoré chcela Diane mať vo svojej predstavivosti,ktoré by ju urobili šťastnou,t.j syna by mala konečne normálneho,áno býval občas v pohode,ale takýchto okamihov zase veľa nie je.Vrátim sa k susede Kyle,ktorá má taktiež poruchu reči,ktorá jej bráni rozprávať ako bežný človek,koktá,ale ako sa zoznámi s Desprésovcami,tak koktanie pomaly prestáva,dokáže sa zabaviť,odreagovať sa,niekedy som nerozumel,prečo to všetko robí... Herecké výkony sú vo všetkých troch protagonistoch absolútne realistické,obdivuhodné,vierohodné,geniálne,občas vie režisér film zbytočne natiahnuť,že by sa patrilo strihať,ale prepáčite mu to vo vyhrotených situáciach,alebo taktiež v pohodičkových,keď sa naši hrdinovia vedia uvolniť. Popri hercoch,režisérovi,či kameramanovi si zaslúži pozornosť a posluch emotívny SOUNDTRACK. Brilantne urobený film Xaviera Dolana,ktorého filmografiu budem odteraz pozornejšie sledovať,alebo sa vrátim ku starším počinom... Za posledné roky si nepamätám film,ktorý by ma takto zasiahol... (21.06.2015)