Les Quatre Charlots Mousquetaires
Štyria sluhovia a štyria mušketieri
Režie:
André HunebelleScénář:
Jean HalainKamera:
Claude RobinHudba:
Les CharlotsHrají:
Jean-Guy Fechner, Gérard Filippelli, Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Paul Préboist, Daniel Ceccaldi, Catherine Jourdan, Jacques Seiler, Josephine Chaplin (více)Obsahy(1)
Jeden za všechny aneb takhle si to Dumas určitě nepředstavoval! ... Čtyři sluhové a čtyři mušketýři jsou jednou z nejúspěšnějších komedií skupiny Les Charlots. Tentokrát se představí jako alter ego nejslavnější čtyřky světa. Jako sluhové čtyř mušketýrů se starají o to, aby se jejich slavným pánům nic nestalo, zdárně splnili své úkoly a vlastně za ně udělají veškerou práci a mnohdy jim dokonce zachrání život. Děj není třeba popisovat, snad jen zdůraznit, jak originálně je tento příběh vyprávěn. Například scény s kardinálem a jeho úlisným špehem páterem Josephem, který je při získávání informací nepřekonatelně vynalézavý, si asi Alexander Dumas takhle nepředstavoval... Les Charlots vznikla ze slibné hudební skupiny francouzských komediálních herců, která se proslavila především v sedmdesátých letech. Nejpopulárnější však byly jejich humorné písně a originální parodické komedie, které se ve své době staly zejména pro mladé kultovními filmy. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Tento snímek (a mluvím i o pokračování) je jiný, co se týče skupiny Les Charlots. Je to historická komedie, která vykládá známý příběh Tří mušketýrů po svém. Aneb, kde by byli všichni mušketýři bez svých sluhů. Filmy jsou peprnější i tím, že režie se ujal autor původní francouzské verze o Třech mušketýrech a vlastně střílí do svých řad. A je to vlastně původní verze filmu Andrého Hunebelleho rozdělena do dvou částí a z pohledu sluhů. Ústřední píseň filmu mi zní v hlavě dodnes. Jo, a konečně vidíme i šedou eminci, pátera Josefa. ()
Příběh o třech mušketýrech známe všichni. Nikdo však nevíme, jak to bylo ve skutečnosti. Alespoň tak se tváří komediální snímek s populární skupinou Les Charlots. Mnohého diváka určitě napadne, že právě oni si zahráli známé mušketýry, ale chyba lávky. Chlapci si střihli jejich sluhy, kteří veškeré dané události mají na svědomí. Děj příběhu je tedy takový, jak ho zpracoval Alexandr Dumas starší, jen z výraznou úpravou pro komediální eskapády daných protagonistů, opět hraničící s nejrůznějšími bláznivinami, skopičinami a groteskou. A skutečně nikde na ničem nezůstane nit suchá. A tak tu máme další bláznivou komedii se známou partou, která, jak se na konci dozvíme, má dokonce i pokračování. Pozitivní je, že tu není moc vyloženě přepálených scén, takže je snímek bez sebemenších problémů shlédnutelný i dnes. Jako parodie tedy stále obstojí a po divácké stránce plně pobaví. Spousta honiček, bojů, převleků, vtipných dialogů, prostě všeho je dostatek. Svým způsobem poměrně fascinující komedie, takže nedá se říct, že by se jeden s patřičným smyslem pro humor netěšil na druhý filmový díl. ()
Po prvním shlédnutí jsem byl zklamán a tento film se mi zdál prostě .. nějak průměrný . Po druhé projekci však tvrdím , že jde o vynikající zábavu a jeden z nejlepších filmů s Les Charlots ... asi to bylo tím , že už jsem znal tu bláznivou hudební skupinu a že jsem dovedl ocenit její vtipy . A na to , že se mi závěrečná scéna poprvé nelíbila , tak teď se mi zdála skvělá . Vlastně nebýt těch pár skutečně malých chybiček , šel bych možná do plného hodnocení . Překvapení jak hrom ! 90% . ()
Režisér kultovních Fantomasů si v poslední fázi svého filmového života vyzkoušel kočírovat seskupení Le Charlots, což však dopadlo nevalně. Příliš zdlouhavé a nudné, bez šťávy a šmrncu. Parodie na mušketýry je sice dobrý nápad, ale zpracování pokulhává o jedné berličce. Nutno podotknouti, že i dabing, který ČT vysílala bohužel za moc nestál. ()
Jako jo - v době, kdy v Československé televizi nic lepšího nedávali (tedy dávali, ale ne tak často), jsme byli rádi i za tohle blbnutí. Dnes ale musím říct, že písničky jsou strašně kakofonické a nemelodické, humor jak od puberťáků ze základky a vtipné mi to nepřišlo vůbec. Navíc je to vlastně jen sled scének, kde se někdo s někým nevtipně (tedy rádoby vtipně) mlátí, třeba že chlap vleze do kukaček-hodin, a odtud někoho sem tam majzne po hlavě, nebo že někdo někomu hodí raka do kalhot. Les Charlots nad sebou prostě potřebovali - jako u Velkého bazaru - skutečného Pana režiséra, který by je zkrotil na rozumnou mez, a scenáristu, který by jejich vtípky zapracoval do scénáře ústrojně, a ne stylem každý pes, jiná ves. ()
Reklama