Neutečeš

Dve dekády môjho obľúbeného žanru na jednom tanieri. Intenzívna hudba a pouličné steadycamy ranného Carpentera, miestami vytiahnuté do giallo psychedelična, tu pri zachovaní dejovej logiky a uveriteľného chovania postáv pracujú s mysterióznym rozmerom skrytej hrôzy a lá moderný Kruh. Hrôza je navyše prenášaná pohlavným stykom pohľadných teenagerov na čele s peknou krehkou blondýnkou, a nie je potešením, ale previnilým utrpením. K tomu temné lokality duchaprázdneho Detroitu. Lahôdka pre znalcov žánru, ktorá mohla byť jeho udalosťou desaťročia, keby brilantné skĺbenie historických smerov vizionársky korunovala načrtnutím smeru nového. (20.04.2015)

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, Mitchellův druhý film má nemálo společného s jeho režijním debutem. Například v rámci čtení implicitních významů, kdy se hrdinové obou filmů snaží zpomalit či zcela zastavit proces dospívání, respektive snaží se dospělosti do poslední chvíle vyhnout stejně jako zodpovědnosti, ale ta je následuje všude, kam se pohnou. Zároveň a trochu navzdory ale chtějí být svobodní, chtěji svůj život ovládat a chtějí najít toho pravého, který je bude milovat - jak jinak si vyložit opětovnou, téměř totální absenci rodičovského prvku. Převládá maloměstský až metafyzický feeling především při častých záběrech z jízdy automobilem, při snímání jednotlivých budov, domů a obydlí podbarvených originálním a v zásadě dominantním hudebním doprovodem. Doprovodem dokonce natolik dominantním, stylotvorným a odlišitelným, až vyvstává otázka, zda by film dokázal fungovat (alespoň částečně) i bez něj. (26.04.2015)

Čo by to bol za moderný horor bez partičky mladých? Na jeho obhajobu však treba povedať, že film sa neodohráva v súčastnosti, ale v nejakých 80-tych rokoch a to filmu pridáva na atraktivite aspoň z môjho pohľadu. Hlavná myšlienka nie je bohvieako geniálna, ale celkom fajn funguje. Čo by som vyzdvihol asi najviac je dosť nezvyčajný ale účinný soundtrack . Od filmu som čakal viac, ale sklamaný nie som. Otvorený záver v horore je bežná vec, takže sa možno stretneme znova. Nakoniec priemer. 60% (29.11.2015)

Po dlouhé době konečně horror, v němž neodhadnete, co v dalších minutách bude následovat, a jak / jestli se dokáže sympatická blondýnka vzepřít kletbě. Ta totiž dělá z lidí buď trosky, nebo (v tom častějším případě) rovnou mrtvoly. Snímek má na nízký rozpočet až nečekaně pěkný vizuál, od začátku pečlivě budovanou atmosféru a několik téměř infarktových momentů. Jedinou slabinu bych viděl v závěru - ten mnohé asi nasere, obzvlášť pokud je nemají rádi otevřené. A to nejlepší jsem si nechal na konec. Ano, hudbu. V klidnějších pasážích naprosto hypnotizující, v těch rychlých naopak dunící a silně elektrizující. Jen pro představu; hodně to připomíná Robův podklad k Maniakovi, a to byla už nějaká pecka. I to je důvod, proč mi soundtrack k It Follows už "zpříjemňuje" domácí pohodu. (27.04.2015)

Obávám se, že drtivá většina diváků při návštěvě kina očekávala úplně něco jiného. Bubáka tentokrát nevidí nikdo kromě prokletého (a samozřejmě diváka), v našem případě prokleté atraktivní blondýny. Když chce kletbu setřást, musí si s někým chrupnout. Ano, prostě někomu roztáhnout nohy a poslat to, co je v její hlavě, dál. Než se tak stane, za hlavní hrdinkou se šourá třeba bledý dlouhán nebo polonahá babka. A diváka z toho mrazí. Nebo alespoň si to tak tvůrci přejí (tedy aspoň poprvé, protože se se scénou víc nepracuje). Hudba i kamera jsou slušivé, úderné tóny ve vypjatých momentech fungují. Ve výsledku to ale příliš vynalézavé, navíc bych trochu přitlačit na inteligenci hlavních hrdinů. (13.05.2015)